Článek
Zhruba pět popsaných listů papíru nadepsaných obyčejnou tužkou uložených v obálce nadepsaných To keep safe. To se nacházelo v zapečetěné obálce, ke které se upíraly zraky veřejnosti v posledních týdnech. Podle Antonína Suma, tajemníka Jana Masaryka, měla obsahovat poslední slova Tomáš Garrigua Masaryka.
To se potvrdilo jen nepřímo. Dopis byl totiž psán pravděpodobně v roce 1934, kdy ale Masaryk na tom byl zdravotně tak špatně, že si skutečně myslel, že umírá. Že je datovaný k roku 1934, odhadla mimo jiné i kvůli podobnosti odkazu, který ve stejné době dal prezident své dceři Alici Masarykové.
Doktorku Dagmar Hájkovou se nám podařilo na chvíli odchytit a zeptat se na pár věcí.
Může se ještě stát, že zjistíte, že to bylo z roku 1937?
To spíše ne. Musíme to porovnat s ostatními dokumenty. Ale v roce ’34 vzniká podobný projev k Alici, tak si myslím, že to může být z té doby.
Co v obálce bylo?
Byla tam obálka, v ní několik listů papíru, po prvním ohledání mohu říct, že podle materiálu, písma a hlavičky, kde je nakresleno TGM, to vypadá, že záznam vznikl ve 30. letech. Podle písma, které jsem narychlo porovnávala s materiály, které jsem si přinesla, to vypadá, že to opravdu zaznamenal Jan Masaryk. Obsahuje asi pět popsaných listů tužkou, dost nečitelných. Občas jsou tam česká slovíčka, jako funus nebo pozor, většina ale v angličtině.
Vybrala jste jen úryvky…
Nebyla jsem schopna to přečíst celé, vybrala jsem tedy primárně věci, které by mohly mít ohlas. Je tam ale více rovin celého textu – mimo jiné rovina odcházení, kdy myslel, že skutečně umírá. Proto je tam zaznamenáno, jak se má uspořádat pohřeb. Bral je za velkou událost, on ještě znal velké pohřby z 19. století.
Pak je v něm rovina národní a politická. Jsou tam zmíněni Němci, že jsou poctiví a čestní lidé, kteří s námi zůstanou a jimž máme dát vše, co si zaslouží, ale ne víc. Objevuje se i reflexe republiky, která v té době nebyla v pořádku z hlediska korupce. Tedy že Češi jsou poctiví, ale kradou.
Text jste nepřečetla celý. Co bude následovat?
Už 15. října by k němu měl být seminář, do té doby to musíme rozluštit. Když se na to vrhneme, tak třeba za týden by to mohlo být. Ale musíme to porovnat s materiály z té doby.
Ulevilo se vám, když jste v obálce viděla další obálku?
Ano. Další obálka tam byla, je na ní, že se to má držet v tajnosti, ale nebylo tam datum. Není to datované, proto říkám, že to může být dřívější.
Proč je text nečitelný? Protože Jan Masaryk obecně psal špatně, nebo vlivem okolností?
Je to špatně čitelné kvůli situaci. A je to psané tužkou na papírech. Byl v obálce, takže to nebylo ani vybledlé.
Jak moc náročné to pro vás bylo?
Začátek byl snadný, ty dva řádky se četly dobře. Pak tam jsou slova, co nedokážu přečíst, protože jsou opravdu nečitelná. Víc než bylo u Jana Masaryka zvykem. Měla jsem s sebou materiály – texty Jana Masaryka z různých období, abych to dokázala porovnat i s tou dobou. Podívejte se, tohle je jeho písmo, když je čitelné. (Ukazuje papíry) A teď si představte, že v té obálce to bylo násobně horší.
Dagmar Hájková ukazuje, jak vypadalo „normální“ písmo Jana Masaryka a v kontextu toho vypráví, jak náročné bylo luštit poslední slova jeho otce.
Je tam i Masarykova sebereflexe. Co na to říkáte?
To mě potěšilo. O všech říkal, že jsou hlupáci a tam je, že i on je hlupák, že i on dělal chyby.
Když jste se dostala k pasáži o Němcích, nebála jste se, že to bude moc kontroverzní?
Ano, to jsem si říkala. Stejně tak jsem si to říkala u těch Slováků, kdy mluvil o Hlinkovi. V celkovém kontextu mě určitě nepotěšilo prohlášení, že byl Hlinka hlupák. I vzhledem k tomu, co to může vyvolat a jak se o tom bude mluvit. Ale řekl to, je to fakt, nic s tím neudělám.
Zapomněla jste si brýle na čtení, je to tak?
Ano, ty na čtení jsem si nechala ve druhé místnosti. Ale tak zvládla jsem to, sundala jsem si ty své na dálku.
