Článek
Premiér Andrej Babiš (ANO) je na tom se svým kabinetem tak zoufale, že exekutivu musí nahrazovat rukodělná činnost jednotlivých poslanců, kteří místo obřího aparátu jednotlivých ministerstev na koleni klohní zásadní zákony.
Příklady? Kompletní předělání stavebního řízení, zátah na financování neziskovek, faktické zrušení služebního zákona, zásadní změna penzijního spoření a mnohé další důležité normy. To vše musí za neschopnou vládu dělat ve svém volném čase poslanci. Nemohoucí vláda pak jen vydá souhlasné stanovisko a může se v Parlamentu vše začít schvalovat.
Nebo že by to celé bylo jinak?
Řešení je jednoduché
Vezměme si jen poslední kauzu zákona o zahraničním financování neziskových organizací. To je docela zásadní norma, která má ovlivnit tisíce neziskovek v Česku a pěkně jim napařit až patnáctimilionové pokuty.
Teď nechme stranou, zda jde o prospěšnou normu pro Česko, či ne (nejde). Příznivci i odpůrci se ale asi shodnou na jedné jediné věci: Pokud má takto drakonické pokuty vymáhat Ministerstvo spravedlnosti, zákon zřejmě sepisuje ministr spravedlnosti Jeroným Tejc a brzo o něm nechá hlasovat na vládě.
Jenže tak to vůbec není. Tejc se snad ještě k této zásadní normě v oblasti, za kterou odpovídá, nevyjádřil. Vše na koleni kutí jediný reprezentant PRO ve 200členné Sněmovně Jindřich Rajchl a poslanec ANO Radek Vondráček, když už na něj zase nezbylo ministerské křeslo. A radí jim nyní již proslavená přívrženkyně Putinova Ruska, poradkyně premiéra Natálie Vachatová. Tady ale nejde o její názory, ale o to, že do chystané normy přispívá jako pracovnice Úřadu vlády.
Tak jak to tedy je? Jde o výtrysk poslanecké geniality Rajchla a Vondráčka, nebo u toho svítí Úřad vlády?
Jde samozřejmě o normu celé vládní koalice, ale ta má tak velkou touhou po svobodě slova, až se ji snaží co nejvíce minimalizovat. Poslanecký návrh totiž nemusí obhajovat ministr (což svým usilovným mlčením Tejc důsledně dodržuje). A především se takový návrh vyhne připomínkovému řízení, kdy se jednotlivé úřady vyjadřují k textu zákona.
U nejdůležitějších zákonů se pak má dělat i posouzení regulace, takzvaná RIA. Ano, celé to chvíli trvá, ale alespoň pak zákon má návaznost na další normy a dá se podle něj vykládat veřejný zájem. Jistě, Babiš, Rajchl, Vondráček a Vachatová mohou ty zlé úředníky prohlásit za ultraliberální bruselský „deep state“ a prosadit si zákon po svém, ale bude to pak nevyhnutelně paskvil.
Což už došlo například i předsedovi SPD Tomiu Okamurovi, který pod tlakem veřejnosti prohlásil, že tak složitý zákon se musí připravovat na Ministerstvu spravedlnosti. Je tu tedy jistá, byť stále pomenší šance, že se k zákonu, který brutálně omezí veřejný život v republice, přeci jen ministr Tejc někdy vyjádří.
Já bastlím, ty bastlíš
Kdyby šlo o jeden ideologický zákon této koalice, byl by jistě stále na pováženou, ale snad by se ještě dalo chápat, proč vláda chce obejít úplně všechna pravidla. Ale Babišův tým to už seká jako Baťa cvičky.
Zákon o státních zaměstnancích, který zásadně změní pravidla pro českou byrokracii, nenavrhl ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO), ale čtveřice vládních poslanců. Jak se změny projeví ve fungování úředníků, se můžeme jen dohadovat, protože u poslaneckého návrhu se není třeba nikoho ptát.
A takhle bychom mohli pokračovat dál. Několik norem nyní posílá do Sněmovny ministr práce Aleš Juchelka (ANO), další ministr sportu Boris Šťastný (Motoristé), a pak samozřejmě i premiér Babiš. Vždy jako poslanci. Skoro to vypadá, že nejprve celý den na svých úřadech ořezávají tužky a posílají svůj byrokratický aparát na prodloužený oběd, aby pak v noci v manické fázi sepisovali stohy paragrafů bez jakékoliv odborné podpory.
Pravdou samozřejmě je, že se jen nechtějí otravovat celým tím zpropadeným státem a svou PRAVDU si chtějí okamžitě nechat odhlasovat Sněmovnou.
Někdy to končí ještě absurdnějšími situacemi, než je Rajchlovo a Vondráčkovo opisování Putinova zákona o zahraničních agentech. A to když oficiálně jde zákon přes hyperaktivní poslance, ale všichni vědí, že to stejně musí nakonec převzít ministerstvo a je třeba to nějak nenápadně zaonačit.
Takže aktuálně má nový stavební zákon za sebou již první čtení poslaneckého návrhu, ale jakoby se to doslechlo i Ministerstvo pro místní rozvoj a řeklo si, že když už to ti poslanci schvalují, tak my jim k tomu připravíme implementační návrh, jak kompletně překopat do roku 2028 všech 626 stavebních úřadů v republice. Vše je ale samozřejmě stále v rukou těch pár poslanců, co to tlačí Sněmovnou, a ať se nikdo neopovažuje tvrdit něco jiného.
Ví Babiš, že je premiér?
Je třeba férově říct, že zneužívání poslaneckých návrhů, aby vláda nebyla vystavena kritickému hodnocení, není výmysl této garnitury. Každý předchozí kabinet to někdy zkusil. A sám Babiš s tím má své zkušenosti: Za svého prvního premiérování už v roce 2020 nemohl čekat, až se předseda vlády k něčemu rozhoupe, a poslanecká přísaha věrnosti lidu ho donutila navrhnout Sněmovně zrušení superhrubé mzdy a radikální snížení daní. To možná prospělo preferencím ANO, ale bez náležité ministerské oponentury také zdevastovalo státní rozpočet.
Nikdy se ale zneužívání poslaneckých návrhů vládní většinou ještě nedělo v takové míře jako teď. Výsledkem budou nevyhnutelné legislativní polotovary, které lidem zkomplikují život a zmenší jejich důvěru ve stát.
Andrej Babiš toho má jistě hodně, ale někdo by mu měl šetrně sdělit, že není jen poslanec, co si musí své návrhy psát na koleni. Ale že je shodou okolností i premiér a může – či spíše musí – využívat celý svůj vládní aparát, aby vládní zákony za něco stály.
