Článek
Bojem proti úředníkům nemůžete v politice nikdy nic ztratit. Je jich hodně. Jsou líní. Žijí si jak páni. Nepracují. Bojkotují všechny dobré záměry. Bez nich by se vše samo řídilo lépe…
Pak je tu ovšem otázka, jak tuto obecně rozšířenou antipatii vůči úřednictvu v politice využijete.
Možnost první: Obětujete volební úspěch u úřednictva a pokusíte se na nenávisti vůči této skupině nabrat pár preferenčních bodů. To udělala například koalice Spolu ve volbách 2021. Ve svém programu slíbila: „Počet úředníků klesne o 13 %.“ Po volbách se koalice k nerealistickému a nijak nepropočítanému nesmyslu přestala hlásit.
Možnost druhá: Slíbíte státním zaměstnancům před volbami modré z nebe, získáte jejich hlasy a nenávist proti této skupině rozjedete až po volbách. Odkloníte tak pozornost veřejnosti od zásadních problémů země, které nedokážete řešit.
Tuto možnost si nyní vybrala vláda Andreje Babiše (ANO) a de facto chce zrušit služební zákon, který upravuje postavení mnoha zaměstnanců ve veřejném sektoru.
Politicky to možná zafunguje. Ekonomicky se ale připravme na rychle bobtnající státní správu, která bude odvádět horší práci než teď.
Babiš a Tejc se neznají ke svému dítěti
Předhazovat premiéru Babišovi, že v politice zastává úplný opak toho, než co zastával před časem, je už trochu zbytečná disciplína. Ale tady má historické připomenutí smysl. Podobně jako třeba u Green Dealu i u služebního zákona si může předseda ANO nárokovat titul otce zakladatele.
Po volbách v roce 2013 ještě ani nebyla na světě vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL a Babiš si s tehdejším předsedou sociální demokracie Bohuslavem Sobotkou plácli, že okamžitě pošlou do sněmovny zákon o státní službě, aby mohl co nejrychleji platit. Pokud nyní Babiš říká, že se zákon „nepovedl“, tak měl se Sobotkou vymyslet něco jiného.
A v současné vládě ale není otcem zakladatelem sám. Celý koncept zákona vycházel z návrhu právního experta ČSSD Jeronýma Tejce, který je nyní ministrem spravedlnosti. Prý se má zákon předělat kvůli „měnícímu se světu“ a Tejc také chce „urychlit přijímání a odchody ze státní správy“.
No, to se opravdu změnil svět. Před deseti lety Tejc mocně bojoval za co největší zabetonování státní správy, lobboval za nový superúřad generálního ředitelství státní služby (to nakonec neprošlo).
Více k tématu:
Pokud by Babiš a Tejc s kritikou svého vlastního legislativního dítka přišli v prvním roce platnosti státní služby, tedy v roce 2015, nešlo by s nimi než souhlasit. Tým ČSSD, ANO a lidovců skutečně schválil pod tlakem hrozby odstřižení eurofondů paskvil.
Nicméně od té doby různé vlády zákon měnily. A ač se někdy prošla i slepá ulička, nyní je zákon zcela použitelný. Po změnách z minulého roku se dá říct, že je to norma, která garantuje na evropské poměry profesionální, celkem schopnou a nezávislou státní službu.
Už to slyším: Cože, schopný úředník?! Ani omylem.
Tak se podívejme na čísla.
Všichni byli do pár let zpět
Podle think-tanku IDEA je státních úředníků stabilně kolem 75 tisíc, na samotných ministerstvech asi 22 tisíc, přičemž je dobré si uvědomit, kolik nové – především unijní – agendy se na ně v poslední dekádě navalilo.
Když odečteme státní zaměstnance ministerstev vnitra a zahraničních věcí, kde je hodně zaměstnanců bezpečnostních složek, tak těch zpropadených byrokratů máme zhruba 60 tisíc, z toho jen 10 tisíc na ministerstvech. Tedy úplně stejně jako v roce 2003 před návalem unijní agendy. To není vůbec špatný výkon.
Ale řeknete: Stejně by to chtělo povyhazovat!
Rozumím, ale bez rušení agendy, kterou úředník zajišťuje, je to ten nejdražší recept. Protože úřednická práce nikam nezmizí, jen se nedělá.
Máme i dobrý příklad z poměrně radikálního vyhazování za vlády Petra Nečase (ODS) mezi lety 2010 a 2011. Už v roce 2013 ještě za Nečasovy vlády byli všichni zpět, protože někdo tu práci dodělat musel. Dokud ministr neřekne, jak agendu zrychlí (třeba digitalizací) nebo zruší, propuštění byrokrata je jen drahý populismus.
Nynější výroky navrhujících vládních poslanců, že se touto změnou uleví centrální byrokracii, jsou zcela mimo. Změna nezruší ani jednu agendu, jen se snadněji propustí nestranický úředník a dosadí se místo něj předseda krajské buňky vládní strany, na kterého nezbyla politická funkce.
Ne náhodou umíráček zákona o státní službě navrhují vládní poslanci a ne vláda Andreje Babiše – vládní návrh by totiž musel projít náležitou legislativní oponenturou a premiér ví, že by si ji za rámeček nedal.
Promluvme si o krajích a obcích
Takže je s českou byrokracií vše v pořádku? To nikdo netvrdí. Jen je třeba říct, že počty centrálních byrokratů nijak zásadně nerostou a přitom úředníci obhospodařují čím dál více agendy za nepříliš velké platy. Počty státních a veřejných zaměstnanců přibyly především ve školství (učitelé a asistenti pedagogů) či u bezpečnostních sborů, ne u úředníků.
Pokud bychom někde chtěli nasazovat na českou byrokracii, tak než u centrálu je to namístě u obecních a krajských byrokracií. Podle studie Národní rozpočtové rady na regionálních úřadech pracovalo v roce 2021 86 tisíc zaměstnanců, tedy o dost více, než je těch, co spravují národní agendu. Nyní jich bude asi ještě o trochu víc.
To není rozhodně odpovídající. Zde by se určitě mohlo škrtat, připomeňme návrh NERVu snížit extrémně vysoký počet obcí v Česku (každá se svou byrokracií) a počet krajů snížit na osm.
Ale s ničím takovým vláda Andreje Babiše nepochybně nepřijde a už vůbec ne před komunálními volbami. V návrhu konce služebního zákona navíc otevřeně deklaruje, že chce „model odpovídající zákonu o úřednících územních samosprávných celků“, který se lokálním mocipánům tak moc líbí.
Je to vlastně dobře vymyšlené: Zatímco voliči budou tleskat odvážné vládě za rozhodný zátah proti rozbujelé byrokracii, úřednictvo zcela poplatné aktuální politické moci se ve skutečnosti bude moci snadno rozrůstat. A dělat svou práci čím dál hůř.
