Krátkozraká snaha ministra zahraničí o zrušení názvu Czechia

Ministr zahraničí Petr Macinka se v médiích nechal opět slyšet, že označení Czechia považuje za „značně nepřirozené a nedůstojné“ a výhledově by se rád vrátil k výhradnímu používání tvaru Czech Republic… Je vrcholně paradoxní, že ministr kritizoval název Czechia na půdě OSN, tedy v instituci, která tento název v roce 2016 na žádost samotné české vlády oficiálně standardizovala a zapsala do svých databází.

Pojďme si zde bez emocí vysvětlit základní fakta o jménech států a o krátkém jméně Czechia, která by měla být brána v úvahu při zvažování o jeho popírání či dokonce rušení. Hned zkraje je však nutné zdůraznit, že dualita politického (Czech Republic) a geografického (Czechia) názvu představuje optimální systémový model. Jeho plošné rušení by znamenalo nesystémový krok zpátky, který by přinesl signifikantní logistické a finanční náklady bez reálného diplomatického přínosu.

Národně a mezinárodně standardizované jméno státu není záležitostí osobního názoru či estetických preferencí, stejně jako jím nejsou ostatní oficiální státní symboly, jako je státní vlajka, hymna či název národní měny. O používání či nepoužívání krátkého jména by proto neměl rozhodovat subjektivní pocit líbivosti či nelíbivosti, který je pouhým odrazem zvyku. Je psychologicky přirozené, že nový, dříve méně frekventovaný název státu část veřejnosti zpočátku odmítá, neboť na něj není zvyklá, přičemž dochází k časté záměně pouhého nezvyku za domnělou nelíbivost.

Při státní reprezentaci musí rozhodovat věcná, geografická a jazyková správnost. Tato kritéria byla detailně zvážena již na jaře roku 1993 Názvoslovnou komisí ČÚZK, která krátké jméno Czechia národně standardizovala v souladu se svým zákonným mandátem. Ukotvení jakéhokoliv standardu vyžaduje čas a konzistentní používání; jakmile tyto faktory nastanou, veřejnost i mezinárodní partneři si na název přirozeně zvyknou.

Existence a aktivní užívání krátkého geografického jména státu je v plném souladu se zavedenou mezinárodní praxí a je v dlouhodobém zájmu prezentace Česka ve světě. V mezinárodním systému suverénních států platí jasná zákonitost: vyspělé, demokratické a vnitřně stabilní země přirozeně rozlišují mezi jménem geografickým a jménem politickým (např. France / French Republic, Germany / Federal Republic of Germany, Austria / Republic of Austria, Slovakia / Slovak Republic).

Výhradní a rigidní lpění na politickém či formálním názvu za všech okolností je v mezinárodní praxi typické pro režimy nedemokratické, totalitní či státoprávně nestabilní. Typickým příkladem je Korejská lidově demokratická republika (KLDR) nebo Demokratická republika Kongo (DRK), které z ideologických či vnitřních strukturálních důvodů postrádají v mezinárodním systému standardizovaný krátký zeměpisný název a jsou nuceny používat výhradně dlouhé politické popisy. To vede k roztříštěnosti a zkracování na nepřehledné zkratky (např. DRC).

Česko mezi takové státy z logiky věci nepatří a jeho mezinárodní prezentace by neměla tento anachronický a nesystémový přístup reflektovat. Specifické případy velmocí, jako USA či Spojené království (UK), tuto zákonitost nijak nevyvracejí; v jejich případě absence jednoslovného názvu vyplývá z jejich složitého federativního či kompozitního uspořádání (unie více států či historických zemí), nikoli z neochoty disponovat geografickým jménem. U unitárního národního státu, jakým je Česko, je existence krátkého jména mezinárodním standardem.

Z hlediska mezinárodněprávního uspořádání a systému suverénních států je obava z fonetické či politické záměny s Čečenskem (Chechnya) zcela neopodstatněná. Čečensko není samostatný suverénní stát, nýbrž autonomní republika v rámci Ruské federace. Nemá mezinárodněprávní subjektivitu, nevystupuje v mezinárodních organizacích (OSN, Světová banka, IMF), neúčastní se samostatně mezinárodního obchodu a nedisponuje vlastní reprezentací ve světovém sportu. Riziko institucionální záměny na mezinárodním poli je z tohoto důvodu nulové.

Argument, že delší název Czech Republic zamezí lidským chybám u neinformované veřejnosti, vyvrací samotná historie. Po útoku na Bostonský maraton v roce 2013 si americká veřejnost a část médií masivně pletla oficiální názvy Czech Republic a Chechen Republic, což tehdy donutilo českého velvyslance v USA k vydání oficiálního tiskového prohlášení.

V té době totiž krátké jméno Czechia ještě nebylo mezinárodně standardizované ani oficiálně používané, což jasně dokazuje, že k záměně došlo právě kvůli podobnosti dlouhých politických jmen. Vzdání se krátkého jména problém potenciální záměny u neinformovaných lidí prokazatelně neřeší. Jedinou funkční cestou je naopak systematické používání jednoslovného názvu Czechia, aby vešlo v mezinárodní známost jako jednoznačný a fixní standard.

V mezinárodním prostředí se proces přechodu k jednoslovnému názvu nachází v pokročilé fázi, byť vykazuje přirozenou nerovnoměrnost. Angloamerický svět není monolit; zatímco v některých textových médiích a encyklopediích s vysoce konzervativní ediční politikou (jako je agentura Associated Press či anglická verze Wikipedie) stále přetrvává terminologická setrvačnost, na řadě dynamických a globálně nejsledovanějších platforem se název Czechia již plně etabloval.

Nejlepším důkazem jsou nejvýznamnější globální sportovní události s obrovským diváckým dosahem, jako například letošní Mistrovství světa ve fotbale, na kterém naše reprezentace vystupovala oficiálně a výhradně pod názvem Czechia. Fotbal ale není výjimkou, protože krátké jméno Czechia se již etablovalo napříč českým sportem. Czechia se výhradně používala na poslední letní i zimní olympiádě, v roce 2024 vyhrálo Česko Mistrovství světa v ledním hokeji pod názvem Czechia, a podobně byl název Czechia výhradně používán při nedávných zápasech Davis Cupu mužů nebo Billie Jean King Cupu žen.

Zahraniční televizní produkce a rodilí mluvčí v rolích sportovních komentátorů tento název při všech těchto sportovních událostech používali zcela přirozeně, spontánně a s bezchybnou anglickou výslovností [čekia]. To jasně ukazuje, že správná výslovnost není pro zahraniční veřejnost překážkou, nýbrž pouhou otázkou praxe a učení. Trvat v tomto kontextu rigidně na dlouhém politickém názvu působí anachronicky. Ostatní státy v běžné komunikaci a sportu také nepoužívají politická jména jako French Republic či Federal Republic of Germany.

Z hlediska hospodářského a propodnikatelského přístupu, který česká vláda dlouhodobě akcentuje, je nutné vzít v úvahu již vynaložené náklady. Za uplynulé desetiletí investoval státní i soukromý sektor značné prostředky do rebrandingu, úpravy mezinárodních databází, kartografických děl, učebnic a propagačních materiálů.

Případné administrativní nařízení eliminovat název Czechia ze státního brandingu by znamenalo:

Co je však nejzásadnější, případným zrušením krátkého jména se plně obnoví kritické problémy, kvůli kterým vláda v roce 2016 rozhodla název Czechia mezinárodně standardizovat. Jednalo se především o masivní komolení a nespisovné zkracování formálního názvu na tvary jako Czech, Czech Rep. či CR. Tato divoká roztříštěnost vedla k dlouhodobému neúspěchu při budování jasné a snadno rozpoznatelné národní značky.

Mnoho lidí ve světě se v tomto informačním zmatku nedokázalo správně orientovat a různé zkratkovité zkomoleniny si nedovedlo s naší zemí vůbec spojit. Návrat výhradně k Czech Republic problém komolení jména našeho státu v zahraničí zaručeně nevyřeší, ale jenom zhorší. Ostatní suverénní státy své geografické názvy neruší jen proto, že je část světa zpočátku vyslovuje nepřesně.

Pokud jde o mezinárodní výslovnost názvu Czechia, je pravdou, že v zahraničí (včetně půdy OSN) stále dochází k fonetickým nepřesnostem a nesprávné výslovnosti ve tvaru [čečija]. Tento jev je však přirozeným průvodním znakem každé terminologické změny. Šíření a plné ukotvení krátkého jména v globálním povědomí vyžaduje čas a především soustavné, aktivní používání ze strany státu, jeho diplomatů a úředníků.

Skutečnost, že si část veřejnosti v zahraničí na název dosud plně nezvykla, je přímým důsledkem toho, že česká státní reprezentace v uplynulých deseti letech v této osvětě do značné míry pasivně rezignovala. Správnou výslovnost i sémantiku nového jména je třeba mezinárodní společenství naučit, stejně jako se svět v minulosti naučil výrazně složitější výslovnost názvu Czechoslovakia nebo specifickou fonetiku jiných států.

Současný problém tedy nespočívá v názvu samotném, ale v deficitu naší vlastní národní prezentace. Pokud někteří čeští zástupci název Czechia aktivně nepoužívají, včetně samotného ministra zahraničí, a při mezinárodních jednáních cizincům chybnou výslovnost či případnou sémantickou záměnu s Čečenskem trpělivě nevysvětlí a neopraví, nelze očekávat spontánní nápravu.

Namísto snah o administrativní rušení krátkého jména by se měl náš stát, a zejména Ministerstvo zahraničních věcí, aktivně zasadit o prosazování správné anglické výslovnosti [čekia]. Úlohou české diplomacie, úřednického aparátu a státních reprezentantů by mělo být dokončení této integrace a důsledná edukace zahraničních partnerů všude tam, kde ostatní suverénní státy standardně používají svá krátká jména.

Kontinuita a předvídatelnost jsou základními pilíři mezinárodní prestiže státu. Pokud název implementovali globální technologičtí lídři (Google, Apple, Microsoft) a klíčové instituce, jako OSN, Evropská unie, NATO či Mezinárodní olympijský výbor, je v našem bytostném zájmu tuto pozici upevňovat, nikoliv ji oslabovat jejím rušením.

Případný zpětný krok a opětovný ústup od oficiálně zavedeného jména by totiž v mezinárodních vztazích působil zcela nekonzistentně a lehkovážně. Česko by v očích zahraničních partnerů a institucí vypadalo nezrale a k smíchu, jako stát, který neumí trvat na vlastním rozhodnutí a sám zpochybňuje své vlastní státní symboly. Takový postup by zásadním způsobem poškodil mezinárodní reputaci naší země a snížil naši diplomatickou vážnost.

Pokud z úst zahraničních partnerů zaznívají zkomoleniny, není to selhání státního jména, ale deficit naší vlastní prezentace. Úlohou české diplomacie v čele s ministrem zahraničí má být trpělivá osvěta a prosazování správné výslovnosti [čekia], nikoli alibistické vzdávání se oficiálního krátkého jména našeho státu, jehož zavedení a používání bylo a je zcela jednoznačně v souladu se zavedenou mezinárodní praxí a ku prospěchu budování jednoznačné mezinárodní značky našeho státu v zahraničí.