Čistě, levně, bezpečně – vážně v Česku nemáte zájem? Ani teď?

V posledním půlroce čelila evropská energetika dvěma velkým krizím. Nejprve byla ze dne na den v Perském zálivu zablokována pětina světových dodávek ropy a zkapalněného plynu. Pak udeřilo extrémně horké léto a elektrizační soustava se ocitla na hranici svých možností.

Díky těmto dvěma krizím přibyly další body na čím dál delším seznamu praktických argumentů pro čistou energetiku. Technologie jako solární elektrárny a elektromobily – kdysi prosazované především kvůli přínosu pro životní prostředí – se nově těší podpoře z dalších dvou důvodů. Zvedají energetickou nezávislost a bezpečnost a umějí to za zajímavou cenu.

Není pravděpodobné, že vlády v USA a Izraeli chtěly svou vojenskou intervencí v Íránu zničit globální pověst ropy a plynu. Přesto to byl jeden z hlavních důsledků jejich vojenské akce. Po uzavření Hormuzského průlivu vyskočily ceny plynu a ropy více než o polovinu a dál rostou. Dopady na evropské spotřebitele se liší, ale jedno je zřejmé: země, které vsadily na čistou energetiku, byly zasaženy méně než ty, kde závislost na fosilních palivech přetrvává.

U elektromobilů je ochranný potenciál vidět v bezprostředním podání. Plná nádrž benzinu v Německu vyjde proti loňsku o 23 procent dráž, elektroaut se ale nic takového netýká. Nemluvě o energetické bezpečnosti v širším pojetí. Při dnešním počtu aut poháněných elektřinou si může EU odpustit více než 60 milionů barelů ropy za rok. V Dánsku, kde je 80 procent nově prodávaných aut elektrických, úspora odpovídá zhruba pětině ročního dovozu.

V elektroenergetice pocítily největší cenový dopad země s nejvyšší závislostí na plynových elektrárnách – a naopak země s velkým podílem větru a slunce zůstaly nejvíc ochráněny. Dobře to ilustruje srovnání Španělska s Itálií.

Španělsko v rozvoji obnovitelných zdrojů hodně pokročilo, plyn je pro finální cenu určující jen v deseti procentech hodin. V Itálii je to 70 procent. Když v březnu ceny plynu vyskočily, Italové měli proud třikrát dražší než Španělé. Finanční úspora pro španělské domácnosti podle našich odhadů v Ember činí deset eur za měsíc.

Což je dobré vědět právě teď, kdy se Evropa připravuje na zimu a ceny plynu jsou na nejvyšší úrovni od roku 2022. Následující měsíce tak jen zvýrazní rozdíl mezi zeměmi, které se vydaly cestou čisté energetiky, a těmi, které zůstávají pozadu.

Česko letos absolvovalo pět dnů s teplotou nad 40 °C, víc než za celou předchozí historii měření. Takto extrémní vedra jsou pro Evropu nová a přinášejí v energetice nové problémy. Vyšší solární výroba mezi ně nepatří – ta je naopak požehnáním.

Dlouhotrvající horko zvýšilo poptávku po elektřině, především kvůli klimatizaci. Současně se ukázalo, jak náročné je v takových podmínkách chladit velké tepelné elektrárny. Dolů musel výkon jaderných bloků v Maďarsku a Rumunsku, totéž se týkalo uhlí v Polsku a Srbsku nebo plynu v Británii a ve Francii. Výroba z vodních elektráren byla letos kvůli suchu historicky nízká v celé Evropě.

České jaderné elektrárny mohly přes léto fungovat bez omezení, protože místo průtočného chlazení říční vodou mají své uzavřené chladicí okruhy. To však neznamená, že česká elektrizační soustava je vůči problémům z horka imunní. Extrémy budou častější, což v letních měsících bude zvedat spotřebu elektřiny pro chlazení. Tento trend se ovšem potkává s tím, že české uhelné elektrárny jsou na konci s životností. A že nově chystaný blok v Dukovanech nemá být k dispozici dříve než v roce 2038. Čím vznikající mezeru zaplnit?

Solární energetika letos zafungovala jako jediný významný zdroj elektřiny, jehož výkon byl během veder vyšší než obvykle. V červnu a červenci slunce zajistilo rekordní čtvrtinu proudu v EU. To je pro solární energetiku argument, který není založen na zelených ideálech, ale na prostém faktu, že vyrábí nejvíce právě ve chvíli, kdy je to třeba a kdy jiné zdroje začínají mít problémy.

Význam solární energetiky je vidět i na tom, jaké problémy se dostavují po západu slunce. Systém se musel více opírat o plynové a uhelné elektrárny, což vedlo k extrémním cenovým špičkám ve večerních hodinách. Řešení přitom známe: akumulace, pružnější spotřeba a silnější propojení sítí mohou přesunout čistou elektřinu do těchto hodin a snížit potřebu vracet se k fosilním zdrojům.

Energetický mix Evropy se za posledních pět let rychle proměnil. Solární energetika v EU v roce 2024 překonala uhlí. V roce 2025 vyrobily solární a větrné elektrárny dohromady více elektřiny než fosilní zdroje. Nebyl to jen důsledek zelené agendy EU, ale také pragmatická ekonomická reakce na plynovou krizi z roku 2022 a technologický pokrok v solární energetice, kde náklady za poslední dekádu klesly o 55 procent.

S tím, jak ceny fosilních paliv v roce 2026 znovu prudce rostou, se totéž začíná projevovat i u dalších čistých technologií.

Náklady na baterie klesaly během uplynulého desetiletí přibližně o 20 procent ročně. Itálie ukazuje, jak konkurenceschopnou se stává kombinace solárů a baterií. Podle našich odhadů by italská solární elektřina, uložená do baterií ke spotřebě ve večerních hodinách, stála přibližně 65 eur za MWh. Plynové elektrárny si ve špičce účtují 200 eur i víc.

Jen zhruba 30 eur z tohoto rozdílu připadá na dodatečné náklady způsobené cenou emisních povolenek. I kdyby tedy italské plynové elektrárny mohly běžet bez poplatků za znečištění, nebyly by konkurenceschopné.

Výroba z uhlí je levnější než z plynu – a je pravda, že spotřeba uhlí nyní vzrostla v důsledku dopadů íránské krize a vysokých cen plynu. K velkému comebacku uhlí máme hodně daleko. Uhlí zůstává technologií minulosti, budoucnost budou utvářet lepší, levnější a čistší technologie.

Je to vidět i v jiných oblastech, třeba u aut. Letošní vysoké ceny ropy posouvají – dost možná natrvalo – ekonomiku od spalovacích motorů k elektřině. Elektromobily mohou být při nákupu dražší, jejich provoz byl ale už dříve levnější a tato výhoda se zvětšuje. Relativní úspory spojené s provozem elektromobilu v Evropě stouply – podle odhadů Mezinárodní agentury pro energii – mezi roky 2025 a 2026 o 35 procent.

Rozvoj čisté energetiky už v mnoha částech Evropy nebrzdí náklady, ale fyzická omezení: nedostatek kapacity sítí a nasycení trhu solární elektřinou. Česká republika ale takové problémy ve velké míře nemá. Její síť patří k nejsilnějším v Evropě a podíl obnovitelných zdrojů zůstává relativně nízký. Udržovat politickou blokádu proti proudu čisté energetiky je za takových podmínek čím dál dražší.

Realita volatilních cen fosilních paliv spolu s potřebou rychle dostupné a levné elektřiny už se v Evropě prosazuje. Občany i vlády vede k zavádění čistých technologií ve větší míře, než kdy bylo zvykem.

Elektromobily se prosazují v rekordní míře. Každé čtvrté nové auto prodané v EU je dnes plně elektrické. Dokonce i v Německu, kde měly spalovací motory tradičně silnou pozici, je vidět ústup – podíl elektromobilů v koláči všech nově prodaných vozů v červenci 2026 dosáhl 29 procent oproti 19 procentům v roce 2025. 

Solární elektrárny se po celé Evropě dál instalují vysokým tempem. V Německu v první polovině roku 2026 přibylo sedm gigawattů, což je víc než celá dosavadní solární flotila v Portugalsku. Kapacita velkých bateriových úložišť v Evropě se za pouhé dva poslední roky více než zdvojnásobila.

A nejde jen o příběh bohatých zemí, čistá energetika se prosazuje i na východě Evropy. Bulharsko se během tří let dostalo prakticky z nuly na 8,6 GWh bateriové kapacity, dál než Španělsko a Nizozemsko dohromady. Baterie v Bulharsku kryjí téměř čtvrtinu večerní poptávky po elektřině. Maďarsko ukončilo téměř deset let trvající zmrazení rozvoje větrné energetiky a do roku 2030 plánuje zvýšit současnou kapacitu desetinásobně. Tyto změny probíhají bez ohledu na podporu klimatické politiky a často navzdory hlasitému odporu.

Argument pro rozvoj solární a větrné energetiky, baterií a elektromobilů nevyžaduje souhlas s každou částí evropské klimatické politiky. Pohánějí ho mnohem bezprostřednější důvody. Každá jednotka energie vyrobená z větru či slunce je současně jednotkou, kterou není nutné nakupovat na volatilních mezinárodních trzích. Řidiči elektromobilů se nemusejí tolik obávat, jak vzdálené události ovlivní cenu jejich paliva. A solární energetika nabízí zdroj, který vyrábí nejvíce právě tehdy, když horko začíná zatěžovat elektrizační soustavu, zejména v kombinaci s bateriemi.

Letošek by měl být rokem, kdy převáží pragmatický argument pro čistou energetiku – méně kvůli tomu, co může udělat pro klima, a více kvůli praktickému přínosu pro odolnost energetiky.