Babišova strategie do válečných časů: střelný prach prodat, státní pivo nechat

Jak známo, Andrej Babiš se dokáže velmi rychle nadchnout. Někdy je to ku prospěchu a posouvá to vládní agendu kupředu. Většinou je ale dobré počkat pár dnů, než si premiér k věci zjistí dostatek podkladů a začne tvrdit, že nikdy nic takového neříkal.

Když tedy na konci minulého týdne přišel s tím, že by stát mohl prodat státního výrobce výbušnin a střelivin Explosia do zahraničí, nebylo třeba se příliš vzrušovat. Byť to byla naprostá hloupost popírající dosavadní bezpečnostní politiku státu. Ze všeho nejvíce to vypadalo, že Babiše jen štve, že tento nyní velmi lukrativní podnik v roce 2002 sám prodal státu ze svého holdingu Agrofert.

Ale je tu další týden a Babiš si stojí za svým. Prý mu volají zájemci už i z Česka a prodej považuje dál za dobrý nápad. Jeho ministři to po něm poslušně opakují. V kontrastu si premiér pochvaluje, jak se dalším státním podnikům daří a že třeba Budějovický Budvar vydělává hezké peníze.

Stále nicméně můžeme doufat, že za Babišovým posledním nápadem je jen nedostatek informací a ne nějaká divoká hra s českými zbrojaři, které premiér nemá moc v lásce. Ti potřebují střelný prach z Explosie, aby měli čím zásobit českou armádu. O strategičnosti firmy není pochyb. Můžeme se podívat do zápisu Bezpečnostní rady státu z roku 2001, kdy ministr průmyslu „s ohledem na potřeby Armády České republiky a bezpečnostní rizika doporučuje tuto výrobu zachovat prostřednictvím vhodného subjektu ovládaného státem“. Vláda přisvědčila a tehdejší soukromník Babiš státu firmu obratem odprodal.

V mírových nultých a desátých letech se snad dal vést spor o tom, jestli to bylo správné rozhodnutí. Teď už není o čem pochybovat. Třeba Francie či Finsko urychleně budují či posilují výrobce střelného prachu, protože jde o strategický obranný zájem Ruskem ohrožené Evropy.

Babiš ale na bezpečnostní argumenty neslyší. Údajně by nyní za podnik bylo hodně peněz a Explosia stejně prý nic neodvádí do rozpočtu, tak ať jde z eráru pryč.

Takto se opravdu řádná vlastnická politika státu dělat nedá a někdo by to už měl premiérovi vysvětlit. Český stát vlastní spoustu společností a podílů v různých firmách a mnohých by se jistě mohl (nebo i měl) zbavit. Některé ale označil za strategické. Předkládá o tom veřejnosti i pravidelnou zprávu, jak to s nimi vypadá. Nyní jich je 38 a patří mezi ně třeba ČEZ, Letiště Praha, ČEPRO nebo ČEPS. A samozřejmě také Explosia.

Stát říká: na tyto firmy se nesahá, jsou zásadní pro českou státnost. Pokud tedy Babiš nevysvětlí, proč by Explosia měla jít z tohoto seznamu ven, nemůže firmu nikdy prodat.

Zatím největší bezpečnostní vabank s bezpečnostně strategickou firmou se v Česku stal v roce 2004, kdy si Rusové dokázali koupit klíčovou firmu v jaderném strojírenství Škodu JS. Tehdy však stát „jen“ nezabránil prodeji mezi dvěma soukromníky. Do majetku státu, respektive ČEZ, se firma dostala zase až v roce 2022. Prodejem Explosie přímo z eráru by se ale Babiš asi dopustil ještě něčeho mnohem horšího.

Využijme nicméně Babišův nápad s prodejem Explosie, abychom si připomněli, jak dlouhodobě nesmyslná je vlastnická politika českého státu, kdy s pozoruhodnou urputností prodává to, co potřebuje, a nakupuje to, co nepotřebuje.

Nyní se asi budeme nějakou dobu bavit o prodeji Explosie a doufejme, že téma zase brzo utichne bez většího výbuchu. Vedle toho je však vláda už pevně rozhodnuta zestátnit výrobní část ČEZ a nejspíše se zbavit distribuční a obchodní části, aniž by pořádně veřejnosti vysvětlila, jak to Česku – s výjimkou spokojených vykoupených minoritářů – prospěje.

Oč méně jasno má stát ve strategických obranných a energetických firmách, o to jasněji má ve firmách, které vůbec nepotřebuje.

Vlastní například karlovarský hotel Thermal, který chce tu a tam některý premiér či ministr financí prodat, ale jen do té doby, dokud nedostane lístky na karlovarský festival. Pak následují naopak masivní investice. Ministryně financí Schillerová tam za svého předchozího mandátu otevírala slavnostně rekonstruovaný bazén, uvidíme, čím hotelu přispěje nyní.

Ač máme jednu z nejhustších sítí benzínových pump, minulá vláda nechala státní ČEPRO za miliardy přikoupit zcela zbytečných dalších 75 pump, protože prý měly „vysokou úroveň gastroslužeb“. Konečně si tedy Češi mohou na státních benzinkách dopřát kvalitní párek v rohlíku.

A pak je tu oblíbený příklad – pilíř české státnosti, tedy Budějovický Budvar se svou státem garantovou pozoruhodnou chutí.

Andrej Babiš má v jenom pravdu: je čas se pobavit, co ze zbytnělého českého eráru prodat či alespoň uvést na burzu a co si nechat jako strategický podnik. A vlastně nám k tomu dává i docela spolehlivou pomůcku: Čeho se Babiš nechce vzdávat, to by bylo vhodné prodat obratem. A co by premiér nejraději prodal, tomu je třeba vší silou zabránit.