Česko má nový směr zahraniční politiky. Hlavní je odstrašení Ruska

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zahraniční politika Česka se doposud řídí materiálem, který vznikl v roce 2015. Tedy v době, kdy v Černínském paláci seděl sociální demokrat Lubomír Zaorálek, premiérské křeslo patřilo Bohuslavu Sobotkovi a na Hradě se zabydlel Miloš Zeman.

Rovněž světové dění bylo od toho dnešního diametrálně jiné. Britové zatím jen opatrně fantazírovali o brexitu, v Bílém domě seděl demokrat Barack Obama, na Ukrajině se bojovalo zatím „jen“ na východě země, ve světě vrcholily aktivity Islámského státu a německá kancléřka Angela Merkelová ještě věřila, že Evropa zvládne migrační krizi.

Za deset let se svět zásadně proměnil a staré pořádky i jistoty přestaly platit. Byť měla aktuální verze koncepce zahraniční politiky vzniknout již před pěti lety, dle zvyklostí, tehdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček ji nevytvořil. Verze z roku 2015 byla považována za dostatečně aktuální a nebyla prioritou vlády v daném období.

Navíc tehdejší vztahy mezi Černínským palácem a prezidentem Milošem Zemanem byly na bodu mrazu právě i kvůli odlišnostem v zahraniční politice. Nebylo tedy myslitelné vytvořit jednotný dokument, na němž by se oba zahraničněpolitičtí aktéři shodli.

S plánem sepsat aktuální verzi přišla Fialova vláda, ministr zahraničí Jan Lipavský uvedl, že dokument z roku 2015 nedostatečně reagoval na erozi dodržování lidských práv a dlouhodobé podrývání mezinárodního práva, což vedlo právě k přípravě nové verze.

Ta mimo jiné navazuje na Bezpečnostní strategii České republiky z roku 2023. Platit by měla dalších pět let, tedy i v době, kdy Česko bude mít novou vládu vzešlou z podzimních sněmovních voleb. „Nová koncepce není nijak ideologická, je z ní patrné, že se psala hodně kompromisně,“ řekl diplomatický zdroj redakce.

Otázkou přesto zůstává, jak se k ní budoucí kabinet postaví. Pokud by ho tvořilo opoziční hnutí ANO, zahraniční politiku nehodlá podle dřívějších vyjádření svého místopředsedy Karla Havlíčka ponechat bez povšimnutí. Ostatně je to právě zahraniční politika, kterou ANO u současné vlády často kritizuje. Na druhou stranu se Havlíček jasně postavil za setrvání Česka v EU i NATO. „Novou koncepci budeme řešit ve čtvrtek na stínové vládě,“ reagoval ve středu pro Seznam Zprávy.

Seznam Zprávy mají dokument, o němž bude dnes vláda jednat, k dispozici a přinášejí výběr toho nejzásadnějšího.

Patnáctistránkový materiál uvádí, že globální řád, vycházející z uspořádání po druhé světové světové, je čím dál silněji a z více stran zpochybňován. Nejvýznamnější mezinárodní organizace, jakými je OSN, Světová obchodní organizace (WTO) či Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), jsou nedostatečně efektivní v naplňování svých mandátů a při rozhodování nezřídka zablokované.

„V Evropě skončilo dlouhé období míru. Agrese Ruska proti Ukrajině přinesla zlom s hlubokými a dlouhodobými důsledky pro Česko, Evropu, euroatlantický prostor i celé mezinárodní společenství,“ píše se v textu. Rusko podle tvůrců koncepce prosazuje obnovení svého hegemonického postavení a sféry vlivu, do níž zahrnuje země bývalého Sovětského svazu a komunistického bloku.

„Česko leží v regionu, který je opakovaně cílem imperiální politiky Ruska. Je proto v našem životním zájmu, aby v agresi vůči Ukrajině neuspělo a od plánů na jakoukoliv další agresi v Evropě bylo účinně odstrašeno,“ zdůrazňují tvůrci koncepce.

Oslabení mezinárodního řádu a práva vyhovuje i Číně, která se snaží řád měnit způsobem, který se nevyhýbá hrozbě použití síly k dosažení partikulárních zájmů. „Revizionistické a autoritářské režimy vzájemně spolupracují a sdílejí osvědčené postupy vůči vlastním občanům i proti demokratickým zemím.“

Faktorem formujícím mezinárodní prostředí jsou i posuny v rámci národních zájmů Spojených států amerických, včetně formy jejich prosazování. Odráží se v nich čínsko-americké soupeření, politické, vojenské, ekonomické a technologické.

„I když Spojené státy zůstávají klíčovým partnerem v zajišťování evropské obrany, tyto posuny mají dopad i na vztahy se spojenci a na přístup Washingtonu k Rusku. Projevují se i v nárůstu protekcionismu v obchodní politice, který mění dosavadní vzorce mezinárodního obchodu,“ shrnuje dokument.

Na proměny mezinárodního prostředí pak musí Evropská unie (EU) a Severoatlantická aliance (NATO) reagovat společně i každá samostatně. „Tyto reformy budou klíčové pro budoucnost transatlantického prostoru, včetně vyvážení vkladu evropských zemí a Spojených států do zajištění bezpečnosti a prosperity Evropy a odvrácení ruské agrese,“ míní čeští diplomaté.

V dokumentu se Česko jasně označuje za spolehlivého člena EU a NATO. Hlásá rovněž podporu posílení evropského obranného průmyslu, kapacit a schopností, zahrnující nárůst obranných výdajů.

Vedle mnohavrstevného vztahu s Izraelem bude Česko aktivní i v dalších zemích Blízkého východu a severní Afriky, kde využije sítě svých zastupitelských úřadů a tradic českého průmyslu. Zaměří se na země Rady pro spolupráci v Zálivu a Ligy arabských států. Příležitosti bude rozvíjet v Indo-Pacifiku, včetně států Sdružení národů jihovýchodní Asie, v subsaharské Africe, Střední Asii a Latinské Americe a Karibiku.

Konstantou bude i respekt k lidským právům a mezinárodnímu právu proti revizionismu, diktátu silnějšího a sférám vlivu. Česko také potvrzuje své úsilí o získání místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN pro léta 2032-2033.

V neposlední řadě se dokument věnuje kybernetickému prostoru, aktivitám občanské společnosti, dalšímu rozšiřování EU či ekonomické prosperitě a budování dobrého jména Česka v zahraničí. Tomu má napomoci jednotná zahraniční prezentace Česka i krajané.