Český stát v krizi selhává. Politici nic neprosadí, vše řídí úředníci

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poslední měsíce ve velkém sledujeme, že státní správa zejména v krizi a pod tlakem selhává. Třeba úřady práce nestíhají vyřizovat žádosti o příspěvek na bydlení. Nebo správa sociálního zabezpečení nezvládá včas vyměřit důchody. Žáci, rodiče a střední školy se topí v šíleném chaosu kolem přijímaček.

Důvod je všech případech stejný: prostě jen přišlo víc zájemců než obvykle. A systém postavený na papírových formulářích a razítkách se najednou zhroutil. Mohou za to víc politici, nebo úředníci?

Každý svým dílem. Státní správa se brání změnám a chce za každou cenu zachovat současný stav. Ne všichni politici zase měli nebo mají sílu, vůli nebo odvahu slibované změny prosadit. Jde hlavně o digitalizaci, která by procesy raketovým způsobem zrychlila a zjednodušila. Bez nutnosti chodit s formuláři po úřadech.

Tato neflexibilita státní správy a nutnost mít na všechno razítko se pak negativně projevuje zejména v krizi. Viděli jsem to v covidu, za uprchlické krize, aktuálně to sledujeme kvůli inflaci nebo silným populačním ročníkům na školách.

„Státu se pochopitelně přihodilo totéž, co je vlastní každému organismu. Po nabobtnání dojde k znehybnění živočicha. To se stává i v jiných organizacích, není to jen stát, ale třeba i nadnárodní korporace. Jakmile dosáhnete určité velikosti a vnitřní procesy jsou už extrémně složité a provázané, tak se dřívější dravá štika mění v líného kapra,“ říká nový prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, jinak velký propagátor digitalizace.

Podle něj jsou teď příhodné podmínky udělat reformu zkostnatělé státní správy. První je ekonomický tlak, chceme to zlevnit. Druhou je probíhající digitální transformace, jež v soukromém sektoru postupuje mílovými kroky. A třetí nástup umělé inteligence, díky níž robot či algoritmus rozhodne rychleji a kompetentněji než úředník.

Jenže než přijde nějaký robot, pořád tady máme sira Humphreyho. Fiktivní postavu z britského satirického seriálu Jistě, pane ministře, kterou se tak rádi bavíme, najdeme na každém ministerstvu i úřadu. Nafoukaný a mazaný státní tajemník šikovně mlží a manipuluje s jediným cílem – chce zachovat status quo a zabránit svému ministrovi prosadit jakoukoliv změnu.

Při pohledu na domácí politiku čím dál silněji vidíme, že to není zábava, ale tvrdá realita. Naposledy na to narazil například ministr dopravy Martin Kupka (ODS), který chce zcela digitalizovat registraci a převody vozidel bez nutnosti chodit na úřady s tím, že registrační značka vám přijde domů jako zásilka.

„Úředníci na ministerstvu vám takový nápad pochválí – ovšem mají v sobě zakódovanou jakousi předběžnou opatrnost a varují před riziky. Takže doporučují nespěchat, udělat nejprve nějaké analýzy a dopadové studie,“ směje se ministr Kupka.

Ví ale, že když to neudělá rychle, za rok budou mít tajemníci jinou výmluvu. Typově takhle nějak: „Pane ministře, čekají vás evropské a krajské volby, vaše strana obhajuje spoustu mandátů, doporučujeme nepouštět se do jakýchkoliv riskantních akcí, které vy vás mohly stát cenné hlasy…“

Podobně narazil na školství nový ministr Mikuláš Bek (STAN), který je odhodlaný po letech přešlapování a kosmetických změn prosadit výraznější změny v zastaralém systému. Takže ministerským úředníkům nařídil, ať připraví legislativní smršť. Odpovědné odbory mu s ledovým klidem odvětily, že žádná legislativní smršť nebude, protože není v plánu.

„Mám zkušenost ze dvou vlád a tak vím, že se velmi rychle pozná, jestli ministr řídí ministerstvo, nebo ministerstvo řídí ministra,“ říká ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

Řeknete si – proč takový ministr nevyhodí byrokraty, kteří odmítají plnit politické zadání? Vždyť politici uspěli s nějakou vizí ve volbách, tak snad mají právo a povinnost ji prosadit? A ne že ji v tom budou bránit úředníci, kteří mimo jiné spoléhají na to, že se ministři i stejně rychle mění… Takže proč se teď namáhat, když za pár měsíců možná přijde zase někdo nový s odlišnými nápady?

Klíčovým vítězstvím byrokracie nad politikou byl rok 2014, když se přijal zákon o státní službě. Cílem bylo oddělit politiky zdí od úředníků, jenže se to klasicky přehnalo. Navíc zákon vznikl v atmosféře, kdy úředníci byli chápáni jako odborníci a profesionálové, kteří potřebují chránit před politiky, tedy nekompetentními zoufalci a korupčníky.

Od té doby je těžké vyměnit nebo vyhodit vysokého úředníka, pokud politik nechce riskovat prvotřídní skandál. Jak se to stalo ministrovi Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL), když vyhodil generálního ředitele Úřadu práce kvůli tomu, že se na jeho vkus příliš bránil rychlé digitalizaci přidělování sociálních dávek. Naštvaný ředitel to žene až k policii – obvinil Jurečku, že mu nabízel odstupné, pokud odejde z funkce dobrovolně sám.

S nefunkční státní správou bojuje nejen současná Fialova vláda. Během epidemie si své užil i tehdejší premiér Andrej Babiš (ANO). „Problém je, že státní tajemník má v některých provozních a personálních věcech větší pravomoce než ministr. Pamatuji si, jak s ním byl za covidu nespokojený ministr zdravotnictví Vojtěch, ale stejně ho nemohl odvolat. Někteří úředníci to vědí a zneužívají toho,“ říká dnes Babiš, lídr opozičního hnutí ANO.

Paradoxně právě Andrej Babiš je jeden ze „spolupachatelů“, kteří nefunkční státní správu zabetonovali. Paradoxně proto, že to byl zrovna on jako miliardář z byznysu, který chtěl stát řídit jako firmu. Což v jeho pojetí znamená, že rychle točí lidi na vysokých postech. Jakmile je s někým nespokojen, tak ho nemilosrdně vyhodí. Přitom to byl Sobotkův kabinet ČSSD a ANO, v níž byl Babiš vicepremiérem a ministrem financí, jenž sporný zákon o státní službě prosadil.

„Někdy přemýšlím, že bychom to ze státní služby měli přejmenovat na státní vrchnost, pokud bychom měli vystihnout praxi. Termíny jako služební zákon nebo služební poměr jsou naprosto mimo. Vrchnostenský zákon, to by znělo dobře a výstižně,“ vtipkuje šéf Institutu plánování a rozvoje Prahy Ondřej Boháč, který s byrokracií bojuje na krajské a místní úrovni.

Co s tím, lze zastaralý systém správy státu vůbec ještě změnit a modernizovat? Určitě víme, že nastal čas zamyslet se nad tím a říci si, zda tento rozsah služeb a jejich forma je adekvátní tomu, co dnes od státu potřebujeme a co očekáváme.

„Zevnitř úřadu samozřejmě žádná inovace nemůže vzejít. Jak ji tam tedy dostat? Zvenčí ji na ministerstva a radnice musejí přinést politici vzešlí z voleb. Jenže jak to mají udělat, když jsme si zároveň vytvořili dogma, že je nepřípustné, aby politik zasahoval do výkonu státní správy a určoval úředníkům, co mají dělat?“ popisuje hlavolam prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, jenž byl před 15 lety u poslední inovace – u zrodu datových schránek a Czech Pointů.

Ekonom Daniel Münich, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV), proto navrhuje, aby se zmapování procesů a hledání neefektivností uvnitř státní správy zadalo externím profesionálům. „Procesní audity ale trvají řadu měsíců, klidně i rok. Snahy to ošidit a zkrátit jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Ale pokud se s tím nezačne teď, za dva čtyři roky budeme tam, kde jsme dnes,“ říká ekonom Münich.

Experti z NERVu ve svých doporučeních upozorňují, že veřejný sektor se zadrhnul nejen na centrální úrovni, ale obdobné potíže jsou na krajské i místní úrovni. Výsledek je, že celá země je zamrzlá kvůli extrémně složitému rozhodovaní a schvalování. Pro obec je neřešitelným problém postavit třeba nové hřiště, pro město silniční obchvat, pro stát dálnici nebo elektrárnu.

Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl dodává, že je zklamaný, že tady se při úsporách šetřit zapomnělo: „Máme absurdně vysoký počet obcí na tisíc obyvatel, máme šedesát tisíc zvolených politiků, na úrovni obcí a krajů máme sto tisíc placených úředníků. To jsou vysoké náklady na nepříliš efektivní provoz celého veřejného sektoru a my to vůbec neřešíme.“

Jedním z mála hejtmanů, který se i tak do zeštíhlování úřadu pustili, je jihočeský Martin Kuba (ODS). Z původních 520 úředníků už snížil počet na 460 – a chce dál pokračovat. „Samozřejmě úředníci nám budou vždycky tvrdit, jak je jich málo a že se to bez nich zhroutí. Ale potvrdilo se mi, co jsem si myslel – vůbec nic se nestalo, žádné lhůty se neprodloužily. Rezervy ještě jsou,“ říká Kuba.

I on má zkušenost s neochotnými byrokraty, kteří politikům rozmlouvají jejich nápady. „Navrhli jsme úpravy jedné komunikace v Českých Budějovicích, ale úředníci to zásadně odmítli, že to podle nich nejde. Tak jsem je vyzval, ať buď dají výpověď, založí politické hnutí, dají si to do programu a jdou kandidovat do příštích voleb. Třeba s tím uspějí. Anebo ať udělají svou práci, pokud chtějí zůstat úředníky,“ popisuje hejtman Kuba.

Podle odborníků už města nad třicet tisíc obyvatel kvůli složitým procesům nelze efektivně řídit. Vše ještě umocňuje evropský unikát, takzvaná přenesená působnost státní správy. Činnosti, které dělají státní úředníci zařazení pod obce a města. Ale starosta se na ně nesmí ani škaredě podívat, aby nebyl obviněný z nezákonného ovlivňování.

Extrémem je Praha rozdělená do 57 městských částí. Například Mnichov si vystačí s 25, Vídeň s 23 a Varšava dokonce jen s 18 malými radnicemi. „Kdybychom to zredukovali a Praha měla modelově jen osm městských částí, přineslo by to efektivnější procesy a také téměř jednu miliardu korun jako úsporu ve výdajích na úředníky a zastupitele,“ spočítal Ondřej Boháč, šéf Institutu plánování a rozvoje Prahy.

Jak by řekl zkušený Sir Humphrey: Což o to, je to inspirativní nápad, ale ještě to prosím rozmyslete, lidé by takové změny nemuseli hned pochopit a ještě by vás to v příštích volbách mohlo smést. Není nám takhle spolu lépe, pane ministře?