Článek
Senátoři vrátili poslancům návrh zákona o elektronické evidenci tržeb. Pro vládní sněmovní většinu, a zejména pro ministryni financí Alenu Schillerovou, je takzvaná EET 2.0 zásadním bodem hospodářské politiky, a tak ji senátní „vratka“ poněkud pohoršila. K pohoršení ale vlastně není důvod. V Senátu neprošel návrh na úplné zamítnutí zákona a do Sněmovny se EET vrací „jen“ s několika pozměňovacími návrhy.
Technicky to není velký rozdíl - návrh na zamítnutí by Sněmovna přehlasovala, s pozměňovacími návrhy se během září vypořádá úplně stejně. Symbolicky by ale ministryně financí mohla slavit, že senátoři, z nichž valná většina buď přímo náleží, anebo se hlásí k řadám současné opozice, neodmítli samotné zavedení EET.
Stojí zato si připomenout, že ve skutečnosti jde o mnohem víc než jen o EET. Evidence tržeb je sice základním pilířem návrhu, avšak Alena Schillerová jej obalila nesourodým slepencem dalších daňových změn - znovu se zavádí studentská sleva na dani, školkovné, nově se upravuje danění spropitného, z tichého vína se znovu stává daňově uznatelný dar, mění se i zákon o DPH a také úprava zdravotních i jiných benefitů.
Právě příběh benefitů je v rámci anabáze nové EET dost zajímavý. Původní vládní návrh zcela nesmyslně rušil daňový strop u takzvaných volnočasových benefitů, ale zachoval jej u benefitů zdravotních, kam patří nadstandardní preventivní prohlídky, nehrazené screeningy a další služby.
Argumenty úředníků ministerstva zdravotnictví jejich kolegové na financích oslyšeli a trvali na tom, že pokud by padl strop na zdravotních benefitech, vrhnou se firmy do daňových optimalizací prostřednictvím superdrahých wellness pobytů nebo plastických operací pro nejvyšší management, zatímco řadový zaměstnanec ostrouhá a stát bude tratit.
Ministr Adam Vojtěch pak ve Sněmovně protlačil alespoň kompromis. Daňový strop ročních nákladů ve výši průměrné mzdy u zdravotních benefitů zůstane, ale do zákona se vepíše příloha, v níž budou vyjmenovány výjimky beze stropu - tedy služby, které může zaměstnanec využít na účet zaměstnavatele, aniž by musel z jejich hodnoty po překročení stropu následně zaplatit daň z příjmu.
Konkrétně se jedná o nadstandardní preventivní prohlídky, diabetický screening, vyšetření kardiovaskulárního rizika, očkování a onkologický screening. Jakékoli další zdravotní benefity zaměstnavatel poskytnout může, ale buď musí hlídat strop, nebo kvůli nim zaměstnanec zaplatí vyšší daně.
Je to složité, je to dost „přes ruku“ a je to také hodně paternalistické. Zaměstnavatelé se mohutně hlásili o účast na zdravotní prevenci u svých zaměstnanců, chtěli tím přispět k vyšší efektivitě a dostupnosti preventivních služeb. Stát si ale nakonec netroufl jim dát zcela volnou ruku. Velmi úzce jim vymezuje, v jakých oblastech se mohou intenzivněji angažovat - a to v oblastech, které se bezprostředně dotýkají nejčastějších příčin úmrtí, a v očkování. Je to určitě lepší než nic.
Výčet „preferovaných“ benefitů ale neobsahuje například stomatologické služby, takže příspěvek na rovnátka nebo na náročnější (či kvalitnější) opravu zubu bude nad hodnotou stropu zaměstnanec danit. Citelně v přílohové tabulce chybí i psychologické služby, které vzhledem k české krizi duševního zdraví patří mezi velmi žádané zaměstnanecké benefity.
Senátoři proto navrhují, aby výčet benefitů byl negativní, tedy aby v příloze zákona byly výslovně uvedeny naopak služby, na něž se daňový strop vztahuje (třeba právě plastické operace nebo kosmetické zákroky), přičemž ostatní budou beze stropu. Ale to neprojde. I proto, že senátní pozměňovací návrhy musí Sněmovna buď všechny schválit, nebo všechny odmítnout, vybírat si nemůže - a senátoři navrhují změn v EET mnohem více.
Zaměstnavatelé tedy dostanou svou kýženou příležitost zapojit se intenzivněji do šíření prevence mezi svými zaměstnanci. Ale jen v poměrně úzkém koridoru, který jim stát vymezí. Je to polovičaté a neobratné řešení, které je mimo jiné výsledkem špatné legislativní práce vlády. Konkrétně snahy nalepit k zavedení robustního systému evidence tržeb ještě nesouvisející „cukříky“, které nástup EET učiní stravitelnějším a marketingově prodejnějším.
Pokud by prevence a zdravotní benefity nebyly jen součástí tohoto balastu kolem EET, jakési marketingové polevy, ale pracovalo se s nimi samostatně, mohlo dojít na hlubší analýzu dopadů, nákladů a přínosů a také na jasnější definici cílů. Takhle je to spíš výstřel naslepo.
Jde nicméně o výstřel alespoň přibližně správným směrem, který lze do jisté míry brát jako pilotní projekt. Pokud se zaměstnavatelé této příležitosti chopí a stát dostane za dílčí výpadek svých daňových příjmů nějakou měřitelnou hodnotu (například zvýšení proočkovanosti nebo účasti na screeningu), budou mít šéfové firem po ruce argumenty pro rozšíření svého pole působnosti.
