Článek
Příslušným procesem se postupně sune jedno z klíčových opatření Babišovy koaliční vlády v hospodářské politice - zákon o evidenci tržeb zavádějící takzvanou EET 2.0. K zákonu se sešla řada připomínek, které mají jedno společné - poukazují na poněkud nezvládnutou šíři ambicí úřadu ministryně financí Aleny Schillerové (ANO).
Je to trochu podobný příběh, který jsme nedávno viděli u zákona o médiích veřejné služby. Místo aby vláda naplnila svůj stěžejní slib zrušit koncesionářské poplatky, nechala se ovládnout ambicí zcela nově popsat roli fungování veřejnoprávních médií. A strašlivě v tom selhala.
Předně řekněme, že zákon o evidenci tržeb, ač má své mouchy, není ani zdaleka takový paskvil jako hrůzné veledílo Motoristy Oty Klempíře. Ale i on na sebe klade širší úkoly, než by měl.
Kromě zavedení nové verze EET, což je dost náročný úkol sám o sobě, chce Schillerová přepsat i velké kusy zákona o dani z příjmu týkající se některých daňových slev, danění spropitného či zaměstnaneckých benefitů. A součástí „balíčku daňových úprav“, jak to ministerstvo v únoru samo nazvalo, je i změna DPH. Což jsou změny, které s EET nijak přímo nesouvisí.
Samotná EET je jistě diskutabilní opatření. Ale je to jasná vládní priorita, navíc systém může státu znovu přinést užitečné informace, o které po nepromyšleném zrušení první verze bez náhrady přišel. Například zaměstnavatelské svazy ve svých připomínkách zavedení EET vítají s argumentem narovnání podnikatelského prostředí.
Zmíněný soubor daňových úprav je o dost problematičtější. Hezky to jde ilustrovat na případu zaměstnaneckých benefitů.
Pejsek, kočička a dort
Když zaměstnavatelé poskytují svým zaměstnancům benefity, mohou si náklady na jejich pořízení odečíst z daňového základu. Konsolidační balíček předchozí vlády Petra Fialy (ODS) uvalil na tyto daňové úlevy celkem přísné stropy - výši poloviny průměrné mzdy u volnočasových požitků a výši průměrné mzdy pro benefity zdravotního charakteru.
Bylo kolem toho dost rámusu. Současná vláda si následně napsala do programového prohlášení, že volnočasové benefity jejich stropu zbaví. A to se má stát právě prostřednictvím balíku změn přilepených k EET.
Jenže tady nastal nečekaný problém, na který jako první upozornil server Podnikatel.cz. Návrh totiž předpokládá zrušení stropu právě a pouze u volnočasových benefitů, zatímco u zdravotních nikoli. Takže příspěvek na permanentku do bazénu, na lístek do divadla nebo na tištěnou knihu (do čtečky ani do uší knihu za benefity nedostanete) se stává daňově výhodnějším, a tedy z pohledu daňové politiky státu více žádoucím než příspěvek na preventivní vyšetření, stomatologický zákrok, léky nebo psychologickou konzultaci.
Při psaní zákona jistě může dojít k chybám a omylům, ale zdá se, že to není tento případ. V připomínkovém řízení na tuto podivnost upozorňovala řada institucí v čele s Ministerstvem zdravotnictví a zaměstnavatelskými svazy. Připomínky však byly zamítnuty, přičemž zdůvodnění ministerstva je fascinující.
„Zachování limitu pro zdravotní benefity považujeme za opodstatněné. Přestože tyto benefity nepochybně podporují prevenci, zdravotní péči a udržení pracovní schopnosti zaměstnanců, jejich bezlimitní osvobození by mohlo vytvářet prostor pro využívání tohoto institutu k daňové optimalizaci nad rámec skutečného zdravotního účelu,“ vzkázali úředníci Ministerstva financí v reakci na připomínku úředníků z Ministerstva zdravotnictví.
To samozřejmě nedává vůbec žádný smysl. Kdyby cifršpionům ležela na srdci daňová optimalizace, nerušili by strop ani na volnočasové benefity. Takhle se prostě bude optimalizovat přes „multisportky“ a lístky do divadla, přičemž na podpoře přímých zdravotních intervencí se bude pečlivě šetřit.
Porážka na mnoha frontách
Vzhledem k důrazu, který vláda, a především premiér kladou na prevenci a dostupnost zdravotních služeb, je postup Ministerstva financí poněkud perverzní. Však se resort Adama Vojtěcha (ANO) v reakci na odmítnutí ohnal argumentem z nejpádnějších: „Pan premiér v rámci tripartity potvrdil zrušení limitu zdravotních benefitů. Nelogické, aby byly zachovány bez limitu pouze volnočasové benefity.“ A ještě dodal: „Z hlediska veřejného zdraví i z perspektivy systémového práva jde o hodnotovou inverzi, která nemá racionální opodstatnění.“
Strážci státní kasy však zatím na svém výkladu trvají. Zda zdravotnický „argument Babišem“ přebije tvrdohlavého šimla na financích, se uvidí při zasedání vlády, případně ve Sněmovně.
Pokud by Vojtěch a jeho lidé neuspěli a benefitový nesmysl by se do zákona skutečně dostal, šlo by o velkou prohru na mnoha frontách.
V první řadě by šlo o neúspěch lobby zaměstnavatelů v čele se Svazem průmyslu a dopravy (nezahálela ale ani Hospodářská komora). Zaměstnavatelé už několik let přebírají v debatách o budoucnosti českého zdravotnictví iniciativu a zdůrazňují roli, již by firmy mohly hrát v péči o zdraví zaměstnanců, pokud by k tomu dostaly vhodné podmínky. Mezi ty základní patří právě daňová motivace k poskytování zdravotních benefitů.
Šlo by také o velkou porážku Adama Vojtěcha. Ten argumentaci zaměstnavatelů téměř bezvýhradně přijal a o důležitosti firem v preventivních aktivitách vůči zaměstnancům barvitě hovořil na mnoha konferencích coby o důležité součásti efektivnějšího fungování celého zdravotnictví.
Je to jako s těmi zajíci
Jako porážku by to ale mohl vnímat i premiér Babiš. Ten se v propagaci prevence a včasného záchytu nemocí v poslední době našel. Jistě, je také propagátorem cvičení, pohybu a zdravého životního stylu vůbec, což jsou aktivity, které mohou spadat do „volnočasové“, a tedy odstropované části benefitů.
Nicméně snaha Ministerstva financí udržet strop nad benefity zdravotními působí i tak jako krok namířený přímo proti premiérské prioritě. Přinejmenším pokud vezmeme v úvahu důraz, který Babiš klade na dostupnost stomatologické nebo psychologické péče, případně ceny léků.
Bude to zajímavý střet. Nejde v něm o bytí a nebytí benefitů. Stropy daňových úlev je možné hájit z ekonomických pozic, stejně jako lze najít dobré argumenty, proč by stát měl být v uznávání nákladů na zaměstnanecké požitky velkorysý. Ale obhájit rozvolnění kulturně-sportovních benefitů a zachování přísného limitu na zdravotní služby tváří v tvář deklarovaným vládním prioritám, to bude skutečný oříšek.
Je správné, že vláda nemarní při prosazování svého programu čas, ale zase by to neměla se šíří záběru svých zákonů přehánět. Jak pokus o úpravu financování veřejnoprávních médií, tak daňový balík přilepený k zavádění EET ukazují, že honit mnoho zajíců najednou není recept na dobrý výsledek.
