Článek
O českých zájmech a suverenitě se v návrhu vládního prohlášení mluví víc než dost. Tak jak nové koaliční trio slíbilo před volbami.
Ale když ministr navrhne, aby české národní zájmy zastupoval člen vlády cizího státu, nepůsobí to zrovna jako důkaz, že by mu nich třeskutě záleželo. Spíš je to protimluv. České zájmy by měl na mezinárodním fóru zastupovat pokud možno představitel České republiky, takhle jednoduché to je.
Petr Macinka v pondělí, v den jmenování kabinetu, oznámil, že na schůzce evropských ministrů životního prostředí ho zastoupí Slovák Tomáš Taraba. Na tomto typu bruselských jednání, takzvaných ministeriárdách, by přitom šlo o unikát. Běžný postup vypadá jinak: když je ministr - tak jako Macinka - zaneprázdněn jinými vážnými povinnostmi, hovoří za něj náměstek, sekční šéf nebo velvyslanec při Evropské unii. I od toho každá země své špičkové úředníky a diplomaty má a platí. Patří to k jejich práci.
V úterý nakonec z Macinkova průkopnického prohlášení z nějakých důvodů sešlo. Za Českou republiku v Bruselu podle záznamu vystupoval její stálý zástupce při EU Štěpán Černý - a nic moc překvapivého se nestalo.
Za pozornost ale stojí, jak vůbec Motoristy sobě mohla nominace zahraničního ministra do dresu českého nároďáku napadnout. A také, jak to některým koaličním politikům přišlo naprosto normální.
Časová osa příběhu začíná počátkem prosince, kdy z Prahy do Bratislavy dorazila oficiální parlamentní delegace za účasti Filipa Turka. Tam, sdělil v pondělí Macinka, došlo k předběžné domluvě Turka s Tarabou o náhradničení v Bruselu v případě, že by Turek nebyl do 16. prosince ministrem. Macinka, dvojministr zahraničí a životního prostředí, tak vysláním Taraby jako českého koně „plnil Turkovo přání“, jak řekl.
Zní to až neuvěřitelně. Poslanec Turek nemá mandát dojednávat, kdo jménem vlády zastane zájmy českého životního prostředí na ministeriádě. A ministr Macinka, od 15. prosince zodpovědný za 1+1 důležitý resort, nemá co plnit Turkova přání. Zodpovídá se premiérovi, parlamentu a voličům. A Ježíšek naděluje až čtyřiadvacátého, i u Motoristů.
Více k tématu:
Celé by to nebyl jen protimluv vzhledem k tomu, jak často vládní strany šermují suverenitou. Byla by to i zpráva o přístupu ke státním záležitostem. Ministr neměl problém svěřit péči o ně zahraničnímu delegátovi namísto zástupci domácí administrativy. Komu důvěřuje víc?
Samozřejmě, historické bratrství dělá ze Slovenska jen „částečné“ zahraničí. Člen dejme tomu dánské vlády by Česko mohl reprezentovat těžko. Ale očividně hrála roli i názorová příbuznost politických reprezentací: Tomáš Taraba je ministrem za nacionalistickou Slovenskou národní stranu a ohledně životního prostředí má stokrát blíž k Motoristům než k Zeleným.
Politci ANO alias Patriotů pro Evropu nad avizovaným záskokem cizince v českém dresu nehnuli v pondělí ani brvou. S odzborující upřímností to pojal Radek Vondráček, předseda zahraničního výboru Sněmovny: „Máme jistotu, že české zájmy budou zastoupeny dobře, protože naše pozice jsou velmi podobné. Argumenty budou předkládány prostřednictvím slovenského ministra, ale v zájmu Čechů.“
Takže všechno by bylo v nejlepším pořádku, dokonce „máme jistotu“. V tom případě by šlo metodu Macinka-Turek využít jako cenný precedens. A když na to přijde, nechávat národní zájmy a suverenitu na někom jiném, pakliže usoudíme, že „naše pozice jsou si velmi podobné“. To se ještě může hodit. Nikam se nepojede, natož do Bruselu. A ušetří se!
Druhá cesta, o něco prozíravější, je brzy zjistit, kdo v Babišově vládě zelené ministerstvo skutečně řídí. Prozatím tomu brání zdravotní indispozice Filipa Turka a avizovaný odpor Petra Pavla.
Pokud by se Turkův stav nezlepšil a pokud by ho nehandciapovaly užívané medikamenty, stojí za úvahu jeho výměnu názorů s prezidentem urychlit prostřednictvím telemostu. Jako příspěvek k usměrnění budoucích plánů na unikátní postupy při hájení národních zájmů.
