Článek
Kdo půjde na večeři? Kdo se půjde fotit? A proč letí s premiérem jeho skoro bývalá žena?
Ne že by nešlo o zajímavé otázky. Vedle nich je tu ale ještě jedna, na které záleží mnohem víc, jen ve víru dění jaksi zapadla. Jak to Andrej Babiš s obranou země vlastně myslí? A s čím na výroční sraz spojenců jede?
Pro vládu, která nemá válku v programu, jde svým způsobem o majstrštyk. Z ničeho se nezodpovídá, protože se nikdo ani pořádně neptá. V zimě byla slíbena zbrusu nová obranná strategie, tu ale dosud nikdo neviděl. Je z ní jediné číslo, vyřčené až při odletu za hluku motorů na letišti. A samozřejmě vděčná reality show o dvojvýpravě, která má víc lídrů než požadovaných procent na obranu.
„Příští rok navýšíme rozpočet obrany o 36 miliard a měli bychom teda poprvé dosáhnout dvě procenta,“ uvedl premiér v úterý ráno těsně před odletem. Jde o hlavní věc, na kterou je teď u každé země upřena pozornost. Babiš jí ale během letištního brífinku věnoval zhruba stejně času jako tomu, že jeho manželka bude v Ankaře „řešit digitální svět dětí“.
Nejdříve tedy k číslům, byť – jak správně akcentuje i Andrej Babiš – samotná čísla bez převodu na vojáky a zbraně nikoho neubrání:
- Dvěma procenty Babiš myslí národní obranné výdaje vůči hrubému domácímu produktu. Známý práh, dohodnutý v NATO už dávno. Zní to neuvěřitelně, ale ještě minulý čtvrtek po zasedání Bezpečnostní rady státu byla oficiální odpověď ministerstva obrany taková, že finální číslo neexistuje a že se pracuje s více variantami.
- Babišovo „poprvé“ nesedí. V tabulkách NATO má Česko uvedeno za rok 2024 hodnotu 2,07 procenta. Jde o poslední ročenku (str. 66) z letošního března, tedy o oficiální údaj. Až loni z dvou procent sešlo a nejspíš z nich sejde i letos, i to premiér před odletem potvrdil.
- Letos to tak být nemuselo. Nová vláda ovšem hned po nástupu sebrala armádě 21 miliard. S nimi by to na kýžená dvě procenta možná stačilo. Babiš zkrátka jen ubral, aby teď mohl vykázat, že zase přidá.
A teď k podstatě, tedy co nám vláda za plus minus dvě procenta pořídí. Protože tuto část odpovědi nám zatím dluží:
- Seškrtání armádního rozpočtu na jaře pramenilo jednoduše z toho, že velká část fanoušků vládního tábora to tak – soudě podle loňské volební kampaně i podle sociologických průzkumů – zkrátka chce. A tak část peněz po volbách směřovala jinam, kde je to populárnější, třeba hned od ledna na dotování cen elektřiny.
- Babiš krácení zdůvodnil tím, že ministerstvo obrany má nejdříve sepsat novou obrannou strategii. Do května, s velkou rezervou před summitem, ať si vláda udělá jasno, za co platí.
- Koncepce se zvukomalebným akronymem „KVAČR“ ale stále neexistuje. Termín je nově posunutý až na září. Na webu ministerstva obrany stále visí jen stará verze, která se ale bez politického razítka mění jen v nákupní seznam, co by armáda ráda pořídila.
Dvě procenta = nic nového
Znalci, kteří umějí číst v armádních dokumentech, si dokážou budoucnost domyslet. Dvě procenta HDP nejsou vzhledem k nárokům vojáků a k velikosti rozběhnutých investičních nákupů zas tolik. A tak vše spěje k tomu, že se nakonec – navzdory urputné kritice minulé vlády – vlastně nic moc nezmění.
Dál poběží splátky velkých zbraňových systémů, jako jsou americké stíhačky F-35 a německé tanky Leopard (v kampani Babiš obojí kritizoval, ale to už vzala voda), nové obrněnce a nová děla. Když se připočtou výdaje na platy a další provoz, dvě procenta jsou pryč.
Babiš při odletu pár konkrétních bodů zmínil, ale tím jen potvrdil, že je vše při starém. Od ledna přibyly dva tisíce vojáků, což je ale plnění dlouhodobého náborového plánu, se kterým počítala i minulá vláda. Vzniknout mají dvě bojové brigády, jedna těžká s tanky a pásovými bojovými vozidly, druhá střední na kolových obrněncích. Obojí v NATO slibujeme už deset let.
Je docela možné, že staré investiční plány byly naprosto vyhovující a nic měnit není třeba. Že by stačilo jen něco přidat, jak se dovtípí každý zodpovědně uvažující jedinec, ať už z výroků Vladimira Putina, nebo Donalda Trumpa. Ale protože Česko nepřidává, tak není co vysvětlovat.
Obranná koncepce je ale každopádně dost vážná věc na to, aby se objasňovala do kamer v letištní hale s tím, že detaily si máme domyslet. Babiš musí vše do puntíku vyložit, zvlášť když se do Ankary tolik hrnul. Summit NATO je vrcholná bezpečnostní akce, bez kolektivní obrany žádná bezpečnost neexistuje. V každé civilizované zemi prochází šéf delegace nejdříve celostátním grilováním, s čím za spojenci jede. Jak je možné, že u nás stačí jedno číslo na poslední chvíli?
Neotravujte nás s tím
Nabízí se odpověď, která je děsivě prostá. Že Babiš jako obvykle dělá jen to, co velká část veřejnosti chce.
Naléhavost z jara 2022 po ruském vpádu na Ukrajinu vyprchala a o vážně míněnou debatu o obraně vlastně mnozí ani nestojí. Dvě a více procent na armádu jsou brána jen jako další úkol zvenčí, podobně jako třeba Green Deal. Neotravujte nás s tím, slyší Babiš a místo zodpovědných strategií odpovídá podle poptávky – tichem.
V kampani se tak choval. A z průzkumů lze vytušit, proč to dělal. „Myslíte si, že za současné mezinárodní situace je ohrožena bezpečnost České republiky?“ V šetření agentury STEM z letošního května na tuto otázku odpovědělo kladně 57 procent respondentů. Vypadá to jako jasná většina, ale v roce 2017 Češi ve stejném průzkumu odpovídali úplně stejně.
Souhlas se členstvím v NATO sice dlouhodobě mírně roste (letos 82 procent). Ale pro víc peněz armádě je jen 44 procent Čechů. Skoro stejně velká množina (41 procent) by zůstala na dvou procentech nebo šla níž (zbytek neví).
Babiš se svými koaličními partnery čte tato čísla nejspíš tak, že stačí zavřít oči, nikam se nehrnout a ono to nějak přejde. Vlastně to i přiznal: „U nás budou zas titulky o nás a panu prezidentovi,“ odhadl před nástupem do vládního speciálu. Takže proč by se vlastně trápil nějakým vysvětlováním?
