Článek
Kdyby Ústavní soud nebyl sborem úctyhodných právníků a právniček, mohl spolu s nálezem o reformě důchodů ještě vzkázat: Proč nás s tím obesíláte zas, copak nestačí, že jsme to už jednou vysvětlili?
Ale Ústavní soud není povrchní, a už vůbec ne arogantní. Takže návrh 71 opozičních poslanců a poslankyň na zrušení důchodového zákona zodpovědně prostudoval - a ve středu jednomyslně zamítl. Protože nic protiústavního nenašel.
Nebylo to překvapení. Překvapivý není ani typ argumentů, o které soud rozhodnutí opřel. Jsou podobné, jako když nedávno rozhodoval o snížení mimořádné valorizace a předčasných důchodech. A některé věci - třeba to, že když nějaký zákon neporušuje základní práva, pak jsou jeho detaily jen věcí politiků - Ústavní soud říká ještě častěji.
Opozice si znovu stěžovala na to, že ji parlamentní většina umlčela v rozporu s jednacím řádem. A za druhé na to, že zákon, který zvyšuje důchodový věk postupně až na 67 let a mění další penzijní pravidla, porušuje sociální práva občanů.
S prvním problémem se soudci - ne poprvé - vypořádali tak, že do Sněmovny zhruba vzkázali: jestli se vám to nelíbí, musíte s tím něco udělat sami. My vám tenhle zápas pískat nechceme a nebudeme.
Ano, parlamentní rozprava byla tehdy ukončena, ačkoli se o slovo hlásili další poslanci, na které se tím pádem nedostalo. To sice, jak připouštějí soudci, je porušením parlamentních pravidel. Ale protože jsou napsaná špatně, jejich striktní dodržování by znamenalo, že parlamentní menšina může de facto paralyzovat přijímání zákonů. „Stručně řečeno, většina má právo vládnout a menšina musí mít reálnou možnost vyjádřit svůj názor, což bylo v tomto případě naplněno,“ řekl soud.
Dobrá rada pro všechny budoucí obstrukčníky: Když budete ve Sněmovně řečnit, nechlubte se u toho, že obstruujete, protože se vám to u Ústavního soudu vymstí.
Tentokrát si soudci všimli citátu Andreje Babiše: „Prosím vás, pan premiér řekl, že obstrukce jsou projevem svobody a demokracie, takže pro všechny provládní novináře hlásím, že Alenka mě pověřila obstruovat, obstruovat, takže budu mluvit dlouho, dlouho. A proč obstruujeme? Zjednodušeně řečeno, my chceme zabránit dalšímu okradení důchodců, protože to není žádná reforma.“
Andrej Babiš hovořil dvě hodiny 51 minut. Když pak obstrukčníci žalují u Ústavního soudu, nemohou se úplně divit, že se jejich námitky nesetkají s úspěchem.
Alena Schillerová prohlásila, že (nejen ten nejnovější) verdikt Ústavního soudu ukazuje „velmi slabou ústavní ochranu opozice“. Uvidíme, jak tenhle názor zestárne, pokud se ANO po volbách vrátí do vlády. Jestli by mu „velmi slabá ústavní ochrana opozice“ ležela na srdci dál. Anebo jestli by si - se slovy o tom, že opozice dělá z Parlamentu žvanírnu - samo osvojilo vládní postupy, které dnes tolik kritizuje.
Problém jednacího řádu je vážný. Politická konkurence by si v Parlamentu měla „ubližovat“ jedině v rámci pravidel, se kterými souhlasí všechny zúčastněné strany, bez ohledu na to, jestli jsou momentálně u moci, nebo ne. Jinak na to doplácíme ztrátou času a frustrací z toho, že politika nefunguje lépe.
K zákonu, kterému se trochu nadneseně říká „důchodová reforma“, Ústavní soud uvedl, že právu na přiměřené hmotné zabezpečení, které obnáší i spravedlivý a přiměřený důchod, nijak neodporuje. To by změny, která vláda prosadila, musely být daleko drakoničtější a v rozporu s demografickými daty.
Takže zbytek, zopakovali soudci, už je jen politika. „Posouzení účelnosti a vhodnosti zákonné úpravy v oblasti hmotného zabezpečení ve stáří Ústavní soud v zásadě ponechává v pravomoci zákonodárce a do jeho činnosti, kromě případů zjištěné neústavnosti, nezasahuje.“
Celkem nuda na to, že je čtvrt roku před volbami, ne? Ale ANO to tak nenechá. Řeč akurátních judikátů Ústavního soudu a řeč volebních billboardů, to je tisíc světelných let vzdálenosti. Jak pravil Babiš: Vláda „odrbala“ důchodce. A tenhle vzkaz se nemění, a nejspíš by se nezměnil ani tehdy, kdyby soud ve středu rozhodl obráceně.
Lidé v důchodovém věku jsou pro ANO rozhodující voličskou skupinou. Na prezentaci hájení jejich zájmů si dává záležet. A speciálně u zvyšování důchodového věku - sice jen o jeden měsíc ročně míst dvou, zato až na 67 let - to není těžké. Jít do penze později, u toho zajásá málokdo.
Ozvěnou tak je, že ANO změny po volbách „podrobí revizi“, pro potřeby volební kampaně řečeno „zruší“. Jako po volbách 2013, kdy Sobotkova vláda s ministrem financí Babišem odvolala - o něco ambicióznější - důchodový plán Nečasovy vlády s ministrem financí Kalouskem.
Ne každý pokus vyladit penzijní systém, aby z něj i za pět nebo dvacet let padaly adekvátní důchody, aniž by se zhroutily státní finance, je zlatý. To by měly posoudit důchodové komise - a že jich už bylo. Důsledky metody „zavést-škrtnout a tak dokola“ jsou oproti tomu předvídatelné: lidé, kteří se k důchodu teprve blíží, kteří si platí sociální pojištění nebo spoří na penzi soukromě, zase nevědí, na čem jsou - a na čem budou.
Žádná důchodová operace nemůže být úspěšná, když nepřežije víc než jedno, ale pokud možno vícero voleb a střídání vlád. Taková politická dohoda je pořád iluzorní. Loňský pokus prezidenta Petra Pavla o kulatý stůl na Hradě, po kterém se Andrej Babiš vrátil z dovolené a všechno bylo jinak, byl nejspíš nadlouho poslední.
V roce 2020 Babiš jako premiér v jednom rozhovoru říkal: „Já nevím, co je důchodová reforma. Já vím, že budeme zvyšovat důchody.“ „Tím, že navyšujeme mzdy, máme vyšší odvody sociálního pojištění. Proto nejsou žádné obavy.“
Svůj letošní volební program ANO zveřejní až v září. Dosud známé Babišovy představy - znovu zmrazit důchodový věk na 65 letech nebo zvláštní příplatky lidem nad 80 - jsou naštěstí trochu přesnější než před pěti lety. Na budoucích obavách ohledně důchodů - například z čeho se penze zaplatí, až zestárnou „Husákovy děti“ - to bohužel nemění vůbec nic.
