Komentář: Jak lobbisté zlobbovali zákon o lobbingu

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česko čekalo na zprůhlednění lobbingu a nastavení jeho pravidel dlouhých dvacet let. Všechny dosavadní legislativní pokusy vždy skončily v koši, i když jde o klíčový protikorupční zákon.

Cílem regulace je omezit riziko korupce, střetu zájmů nebo klientelismu a umožnit veřejnosti dohled nad tím, kdo a jak ovlivňuje podobu zákonů, přípravu zakázek či rozdělování dotací. Nejde o to, že by byl lobbing sám o sobě něčím špatným či v demokratických zemích nepatřičným. Není to sprosté slovo. Pokud má ovšem pravidla a nedělá se pokoutně v kuloárech, kde nejrůznější zájmové skupiny potajmu tahají za nitky – leckdy na úkor občanů.

Připomeňme si z minulosti třeba neslavný zákon o hazardních hrách, kde se náhle objevila řada ústupků hazardní lobby, zavádění registru smluv, z něhož vypadl ČEZ, novelu o podpoře biopaliv, jež přinesla miliardy Agrofertu, původní stavební zákon, který si napsali sami developeři. A to je jen pár příkladů, o kterých díky práci novinářů a novinářek víme. Ve skutečnosti jich bude mnohem víc. Nově do tohoto seznamu bohužel patří i zákon o lobbingu.

Protikorupční organizace dlouhodobě vyzývaly, aby se lobbing konečně podřídil jasným pravidlům. Záměr měl jednoznačnou podporu i u veřejnosti – podle průzkumu více než 70 % Čechů považuje za důležité vědět, kdo ovlivňuje podobu zákonů. Regulace lobbingu se navíc osvědčila i v zahraničí, například ve Spojeném království, Francii či USA. Česko ale dlouho přešlapovalo na místě.

Po třech neúspěšných snahách o regulaci svitla naděje až teď a v dubnu - po zhruba 400 dnech od předložení tisku - pravidla pro lobbování prošla Sněmovnou. Panovala na nich dokonce vzácná shoda, s výjimkou SPD. Pro přijetí zvedlo ruku 156 ze 180 přítomných poslanců, proti nebyl nikdo.

Pravdou je, že nebylo příliš na výběr. Na přijetí tlačila Evropská unie a pokud by Česko snahu o protikorupční opatření opět zazdilo, mohlo přijít o 15 miliard korun z Národního plánu obnovy. Široké politické podpory se bohužel mohl zákon dočkat i proto, že se ho podařilo zájmovým skupinám vykostit a kvůli jednadvaceti pozměňovacím návrhům zamířil do Senátu ve značně bezzubé podobě.

Ostatně, jak moc je změna myšlena vážně, dokládá i skutečnost, že na dohled nad dodržováním zákona nejsou vyčleněny pro Ministerstvo spravedlnosti žádné finanční a personální prostředky.

Začněme ale tím pozitivním. I přes veškeré výtky, které za protikorupční organizace k předloze máme, jde o posun správným směrem. Lobbisté se nově budou muset zapisovat do veřejného registru. Dvakrát ročně tam pak povinně vloží reporty o tom, s kým se setkali a co bylo tématem lobbování. Stejně tak budou jména dotyčných uvedena v odůvodnění legislativních návrhů, aby bylo jasné, u čeho se podíleli na přípravách.

Poprvé tedy bude možné podrobněji zmapovat, u kterých tisků se lobbovalo, kdo se v Česku lobbingu věnuje, a popřípadě kontrolovat, jaká mediálně známá jména lobbistů v registru chybí – a proč. Předloha zároveň zavádí sankce za nesplnění zákonných podmínek. Ty mohou dosáhnout až milionu korun nebo tří procent hodnoty aktiv právnické osoby.

Krom toho, co zákon obsahuje, je ovšem klíčové i to, co z něj Sněmovna vyškrtla. Z výčtu lobbovaných vypadli dnes nejčastější a nejobvyklejší kanály lobbistů - asistenti poslanců a senátorů. Stejně tak členové poradních orgánů vlády kromě Legislativní rady vlády. Lobbisté tak nebudou nuceni o svých kontaktech s nimi informovat.

Každý, kdo se kdy ve veřejné správě pohyboval, přitom ví, že právě asistenti jsou mnohdy spojkou mezi různými zájmovými skupinami a politiky. Což je logické, protože právě skrz ně leckdy probíhá domlouvání schůzek a minimálně prvotní komunikace.

Za lobbování nebude považováno ani jednání zástupců státních podniků s exekutivou, tedy například s ministerstvy. Počítat se budou pouze setkání se zákonodárci. Proč by měl zákon pohlížet jinak na soukromé a státní či polostátní podniky, přitom není jasné. Výjimku mají dostat taktéž kraje a obce.

Stejně tak je velmi volná definice lobbistů - lobbistou se rozumí osoba, která lobbuje soustavně a je zapsána v registru lobbování. Tzn. asistent, který neevidovaně vezme návrh lobbisty a předá ho svému poslanci, není sám v roli lobbisty, protože není na formálním seznamu lobbistů.

Velký poprask pak vyvolala takzvaná legislativní stopa. Ta měla u každé legislativy detailně popsat lobbistické kroky, které vedly k její změně, tedy v podstatě zmapovat úspěšné lobbistické snahy. Obsahovala by například výčet schůzek, identifikaci lobbisty, lobbovaného a osob, v jejichž zájmu se lobbovalo.

Na to ale může veřejnost zapomenout. Kvůli pozměňovacímu návrhu poslankyně Evy Decroix z ODS, který kromě koalice podpořilo i hnutí ANO, bude stopa obsahovat jen zlomek informací.

Občané se oproti původnímu návrhu nedozví údaje o lobbovaných ani o klientech lobbistů, tedy v čím zájmu lobbista jednal. Protikorupční iniciativy varují, že tím se myšlenka legislativní stopy v podstatě pohřbila.

To ovšem samo o sobě zmíněný poprask nezpůsobilo. Vlnu nevole vyvolalo odhalení iRozhlasu.cz, že autorem oklešťovacího návrhu nebyli politici, ale Jana Hays, manažerka pro regulaci v telekomunikační společnosti CETIN spadající do skupiny PPF.

Nešlo přitom o ojedinělý případ. Ukázalo se, že i další pozměňovací návrhy psaly zájmové skupiny, jako třeba Lékařská komora či Sdružení měst a obcí. Novináři to zjistili z metadat navrhovaných výjimek.

Zjednodušeně řečeno si sami lobbisté upravili návrh o lobbingu na míru. Ironicky se tak největším důkazem potřebnosti kvalitního zákona o regulaci lobbování stal zákon sám.

Osekaný tisk tento týden schválil Senát, následně zamíří k prezidentovi. Žádné úpravy se nepředpokládají, na skutečně funkční pravidla si tak Česko ještě počká. Doufejme, že ne dalších dvacet let.