Hlavní obsah

Komentář: Koho volit příště? K výběru pomůže snít o lepší budoucnosti

Miloš Čermák
Novinář, spolupracovník Seznam Zpráv
Foto: Michal Sula, Seznam Zprávy

Jako jsme vládě Babiše vyčítali, že nezvládla pandemii covidu, Fialově vládě můžeme vyčítat nadprůměrně vysokou inflaci či ceny energií.

Reklama

V bublině voličů vládnoucích stran teď panují smíšené pocity. Mezi nimi i deziluze a zklamání. Koho budou tito lidé volit příště?

Článek

Komentář si můžete také poslechnout v podání Miloše Čermáka.

Koho budete volit, až vás všechny strany současné vlády opravdu naštvou?

Tuhle otázku, jen o poznání víc expresivně, položil na twitteru Michal Sirový. Muž, který sám sebe nazývá „profesionálním volebním sázkařem“ a který byl minimálně v posledních dvou volbách autorem několika velmi přesných predikcí. Takže jeho názory či postřehy zajímají docela hodně lidí. Včetně mě. Kdybych byl politik, zajímal bych se o ně dvojnásob.

A i tahle otázka z twitteru je položena správně. Míří do bubliny lidí, kteří si přáli odchod Andreje Babiše a možná byli po volbách do Sněmovny na podzim 2021 sami zaskočeni tím, že to tak dopadlo a že po několikaměsíčním vyjednávání nakonec vznikla dnešní pětikoaliční vláda.

Sirový jako muž průzkumů a predikcí cítí, že se nálada ve společnosti proměnila. Babiš přestává být relevantní, ostatně jeho videa z metra jsou víc komická než cokoli jiného. Naštvanou část společnosti začal přitahovat ukřičený rétor Jindřich Rajchl. A v bublině voličů vládnoucích stran panují smíšené pocity. Mezi nimi i deziluze a zklamání.

Zcela dle očekávání, podotýkám. Nespokojenost voličů stran, které se dostanou k moci, patří k železným zákonům volební sociologie. Vládnoucí strany se můžou spolehnout na podporu svých opravdových fanoušků, kteří podobně jako ti fotbaloví chodí na zápasy v dresech svého týmu a mávají vlajkami. Ale jejich hlasy by k vítězství nestačily, nikdy.

Pak je tu masa lidí, kteří volili změnu. Nebo „změnu“ v uvozovkách, to je celkem jedno. Ale každý si ji představoval trochu jinak a když to dnes nenaplňuje jeho očekávání, je celkem logicky zklamaný.

Fialova vláda navíc měla smůlu, že nepřevzala odpovědnost za stát v tom nejlepším období. Na konci pandemie a dva měsíce před ruskou invazí na Ukrajinu. Jak jsem už dřív napsal, navzdory okolnostem se jí podařilo být vládou důstojnou, prozápadní a stabilní.

Rozumím tomu, že jde spíš o známky za „umělecký dojem“. Pak jsou tu ještě objektivní kritéria. A tak jako jsme vládě Andreje Babiše vyčítali, že nezvládla pandemii covidu, a dokládali to nadprůměrně vysokým počtem takzvaných nadúmrtí, pak Fialově vládě můžeme vyčítat například nadprůměrně vysokou inflaci či ceny energií.

A je jen hloupé a smutné, že se k tomu vláda nepřihlásí a veřejně nepřemýšlí o tom, jak to změnit, ale podobně jako Babiš v minulém období kličkuje a zpochybňuje čísla dodaná evropskými institucemi.

Ta důležitá otázka zní: je to dostatečný důvod pro to, vládní strany nevolit?

Osobně si myslím, že ne. Je pro mě důležitější, že je současná vláda prozápadní a proevropská, se všemi myslitelnými výhradami, které k tomu lze mít. Že je protiruská, a to bez kliček, protože jsem přesvědčený o tom, že Putin dnes představuje největší hrozbu pro prosperující západní svět. A že není populistická, minimálně že nejde vstříc přání voličů laciným a podbízivým způsobem.

Rozumím tomu, že možná dělá vláda chyby ve své ekonomické politice. Ale tomu rozumím jako argumentu, nikoli jako makroekonom. Nevím a nedokážu říct, jak by měla vláda líp sestavit rozpočet, jak připravit důchodovou reformu nebo kterým opatřením měla omezit rostoucí ceny energií.

A rozumím i tomu, že pro někoho je to zásadní a důležitější než mé vysoké známky za „umělecký dojem“. Je mi jasné, že v Česku jsou voliči žijící na hranici chudoby či v oněch pověstných „slepých skvrnách“ sociologa Daniela Prokopa. Ale netuším, jestli tihle voliči mají představu, co od vlády chtějí.

Takže se vrátím do své bubliny, která volila některou z vládních stran a teď je více či méně rozladěná vládními výsledky. Jak se k tomu postavit? Můžeme politiku ignorovat, ostatně jde asi spíše o tu část společnosti, která chudobou ohrožena není. (Tipuju, ale myslím, že nejsem daleko od pravdy.)

Anebo máme být rozčílení a naštvaní?

Nelíbí se mi ani jedna varianta. Myslím si, že vláda má šanci vládnout celé volební období, vzhledem k tomu, že jí nezmítají spory ani nenaplněné ambice konkrétních politiků.

A ano, jakkoli nemám erudici Michala Sirového, řekl bych, že není moc pravděpodobné, že v téhle podobě bude po dalších volbách vláda pokračovat. Ale tím spíš si myslím, že by měla své skoro čtyřleté období naplno využít. Že je hloupost stáhnout se do defenzivy a uražené pasivity.

Protože svět se netočí jen kolem vyjádření k válce, cen plynu nebo věku odchodu do důchodu. Svět se točí kolem spousty věcí, které s takzvanou politikou nesouvisejí, ale mají potenciál ho měnit.

Ať Fialova vláda změní svět

Nikdy mi nebyl moc sympatický americký prezident Kennedy, ale považuju ho za jednoho z nejlepších světových státníků 20. století, protože díky němu lidstvo přistálo na Měsíci. A zároveň dosáhlo spousty dalších, méně viditelných úspěchů, které s tím byly spojeny.

Příklad? Našel by se. Třeba počítačová síť, které jsme o pár desítek let později začali říkat internet.

Jistě, asi by vznikla tak jako tak. Ale v tomhle případě můžeme vysledovat jasnou souvislost.

Jinými slovy, líbilo by se mi, kdyby Fialova vláda spojila svůj úspěch s nějakým problémem, který není výsostně politický ani společensky kontroverzní, ale jejž by prostě bylo dobré vyřešit.

Nabízím hned tři:

1. Pojďme zase líp umět matematiku. V devadesátých letech patřili čeští školáci a studenti k těm, kteří měli ve světovém srovnání nejlepší znalosti matematiky. Dnes se propadáme do průměru. Nebo pod průměr. Matematika je neoblíbený předmět, ale její znalost je dobrý lakmusový papírek toho, jak budeme jako společnost či stát úspěšní v budoucnosti. Matematika vyžaduje úsilí a testuje intelekt. Ano, pro někoho je to nemilé. Ale být zemí s nejlepšími žáky v matematice je mnohem lepší než být zemí s největší spotřebou piva na osobu.

2. Vyhlasme boj obezitě. Nadváhu má 60 procent Čechů, hůř jsou na tom jen Malta a Chorvatsko. Ono je to trochu podobné matematice. Mít dobrou váhu vyžaduje úsilí a testuje naše genetické dispozice. Přičemž zde ještě víc než u matematiky platí, že úsilí je důležitější. Vláda má spousty možností, jak s nadváhou bojovat: zdaněním špatného jídla, daňovými úlevami na aktivity spojené s pohybem, obecně motivací. Ale ambicí by mělo být nejhubenějším, nikoli nejtlustším státem Evropy.

3. Adoptujme umělou inteligenci. Nebo ji zavrhněme. Cokoli. Ale jestliže jsme státem bez přírodních zdrojů, musíme upřednostňovat ty lidské. Staňme se lídrem v oboru, o kterém dnes tvrdíme, že nejvíc ovlivní naši budoucnost. Nečekejme na to, co nabídnou technologické korporace v Americe nebo co vymyslí EU. Buďme o krok napřed. Využijme toho, že v Česku máme ve výzkumu AI tradici a že řada špičkových odborníků jsou Češi.

Nebudu se zlobit, když vláda vymyslí něco úplně jiného. Jsem unavený debatami o vysoké ceně plynu, neudržitelné inflaci nebo druhu stíhaček, které máme koupit. Či prodat. Ničemu z toho nerozumím. A chci věřit tomu, že kdokoli je zrovna u moci, vymyslí, jak to udělat.

Já chci snít. Kdysi jsem napsal glosu o tom, že nevěřím tomu, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Protože je to blbé přísloví. Dokonce si myslím, že i holub je málo. Na střeše bychom měli chtít minimálně pávy, protože snít o lepší budoucnosti je jedna z nejlepších věcí, které máme k dispozici.

Nikdy jsme nepotřebovali pávy na střeše víc než na jaře 2023. Směl bych prosit?

Reklama

Doporučované