Článek
Ke stížnostem na nepořádek ve státní pokladně se připojil důležitý úřad, který má dohled nad touto oblastí přímo v popisu práce. Své rozpaky podpořil i dvěma novými postřehy, které dosud nezazněly.
Národní rozpočtová rada – státem zřízený odborný orgán, fungující jako apolitický monitoring správy veřejných peněz – ve své pravidelné hodnoticí zprávě takto upozorňuje na nesrovnalosti ve výdajích na povodně a na obranu.
Jde spíš o účetní kličky, z hlediska faktického ekonomického stavu nepředstavují žádný fatální problém. Kondice státní kasy je naopak popisována jako nejlepší za pět let. Haprují ale postupy, které podle zprávy jdou proti „smyslu a logice pravidel“ a proti standardům „kvalitního a transparentního rozpočtování“.
Znovu se tak ukazuje, že končící vláda má na jednu stranu za sebou solidní výsledky, ale že ve finiši kvůli potřebě financovat kdeco už se jí přestává dařit a maskuje to nedůstojným laborováním. Nevadí to ekonomicky, ale spíše z principu – kvůli tomu, kam spadne laťka do budoucna.
Zlatá rezerva z povodní
První výtka se týká letošního rozpočtu. Už od loňska je jasné, že do něj vláda jednoduše nedala peníze na roky platnou provozní podporu solárních elektráren. Vzniklá díra – neboli „dodatečná výdajová potřeba“, jak píší radní – činí letos 16 miliard korun.
Vláda ji loni zkoušela bagatelizovat tím, že zpřísní pravidla a tím na dotacích ušetří. Hned ale bylo jasné, že jde o naivní nebo vědomě nesplnitelný slib. Elektrárny mají na dotace nárok ze zákona, stojí na nich jejich dlouhodobé podnikatelské plány a změna regulí uprostřed hry by mohla snadno přinést víc škody než užitku. Jednak kvůli ztrátě pověsti důvěryhodné země, jednak kvůli riziku nákladných mezinárodních arbitráží.
Ač je dnes zjevné, že podpora fotovoltaik byla v době prvního boomu před rokem 2010 nastavena zbytečně draze a pro stát nevýhodně, je třeba už ji zkrátka dojet do cíle. Ten už se blíží, v roce 2030 dnešní drahé schéma končí.
Národní rozpočtová rada na nedostatek peněz v letošním rozpočtu upozorňovala už loni na podzim a teď jí realita dává za pravdu. Slunce svítí, elektrárny vyrábějí a posílají proud do sítě v duchu toho, jak si to stát v minulosti objednal.
Nejdřív ministři pro výplatu solárníků letos sáhli do rozpočtové rezervy, která má sloužit jen na nenadálé události. K nim zatím nedochází, takže risk s rezervou naštěstí vychází. Další peníze byly na státních účtech schované ve formě takzvaných „nespotřebovaných výdajů“. Tedy na účely, kde vláda sice už v minulosti dostala v Parlamentu svolení utrácet, ale z nejrůznějších důvodů na placení nedošlo.
Problém teď je, že tyto dva zdroje už nestačí, i když ekonomika ožívá a výběr daní převyšuje očekávání. Manko se tak začalo krýt z další kolonky, konkrétně z peněz určených na odstraňování loňských povodňových škod. V srpnu se takto na soláry vzalo 900 milionů. Podle rozpočtové rady je to sice legální, ale úplně proti duchu zákonných pravidel.
Jak už bylo řečeno, nejde o částky, které by v kontextu celkové velikosti státního rozpočtu způsobily nějaký rozvrat. Jen letos státní kasa přerozděluje 2,3 bilionu, takže 16 miliard představuje útratu za necelé tři dny.
Menší výdaje na povodně se zdůvodňují tím, že původní odhady byly zkrátka příliš vysoké nebo že stavební práce neběží dost rychle. Hlídači z rozpočtové rady ale namítají, že přehazování z kolonky do kolonky je nebezpečným precedentem. Peníze určené na katastrofy by se prostě neměly utrácet na běžné výdaje. Pokud by se z toho stal zvyk, vláda by si tím vlastně otevřela zadní vrátka k obcházení rozpočtových stropů.
A není to jednorázová věc – už v rozpočtu na rok 2024 šlo skoro 14 miliard z povodňových peněz jinam. Celkem tak už víc než třetina této rezervy zmizela na úplně jiné účely, upozorňuje rada ve své zprávě.
Ne dokonalé, ale lepší
Vedle námitek je potřeba vnímat kontext, kdy schodek státního rozpočtu klesl za poslední tři roky ze 420 na 271 miliard korun. A to v době, kdy vláda musela nečekaně řešit následky války, energetickou krizi a naposledy – jak také píše rozpočtová rada v jiné pasáži o stavu globální ekonomiky – „nežádoucí obrat od celosvětově platných mnohostranných obchodních pravidel“.
K nižšímu schodku vládních institucí se přidávají přebytky v rozpočtech obcí (za první půlrok 65 miliard). V minusu, ale řádově menším, jsou zdravotní pojišťovny (tři miliardy). Celý systém veřejných financí sice ještě podle rozpočtové rady není na úrovni, kterou by šlo považovat za „zdravou a udržitelnou“, i tak ale letošní výsledek bude „z hlediska strukturálního a celkového salda nejlepší od roku 2019“.
Na příští rok je zatím k rozpočtu hotový jen nekompletní výkop, který prezident Petr Pavel označil za polotovar a v prvních televizních debatách se od něj distancují i koaliční politici. Schodek by se měl po sérii poklesů zase mírně zvednout na 286 miliard, a to kvůli dodatečnému navýšení výdajů na obranu a kvůli začátku splátek za nové Dukovany.
Zda se stát do těchto parametrů vejde, je ale zatím nejisté. Nová vláda po volbách nejspíš rozpočet předělá podle svých potřeb. Předělat – nebo dodělat – ho bude nutné i proto, že v něm i přes pokročilou dobu leccos chybí. Proti letošku třeba celá čtvrtina peněz na dopravní investice nebo obvyklý rozpis peněz na platy státních zaměstnanců.
Neintuitivní beton
Národní rozpočtová rada v prvním hodnocení dále namítá, že podezřele vypadají i některé položky v tolik vyzdvihovaných výdajích na obranu. V souladu s nedávnou dohodou NATO mají příští rok růst ze 161 na 207 miliard, tedy z 2,0 na 2,35 procenta HDP. Jenže jak si všímá hodnoticí zpráva: „Hlavní nárůst obranných výdajů se zcela neintuitivně objevuje v kapitole Ministerstva dopravy.“
Konkrétně jde o 20,1 miliardy, což je zvláštní i proto, že loni měla doprava na obranné účely jen 100 milionů. Lepší silnice se mohou vojákům hodit a dohoda NATO také výhledově počítá s tím, že vedle tvrdých výdajů na zbraně je žádoucí investovat i do infrastruktury. Takže principiálně může zvolený postup dávat smysl.
Radní ale logicky poptávají, aby vláda přesně doložila, co za tak velkým skokem stojí a „čím se rozpočet tohoto resortu z hlediska obrany země tak náhle a významně změnil ve srovnání s minulými lety“. Jinak je tu podezření, že jde o další účetní trik, protože výdaje vykázané jako obranné nad rámec dvou procent nevstupují do dlouhodobých výdajových stropů ani do evropské metodiky vykazování schodku v relaci k HDP.
Jinými slovy je tu riziko, že se do obrany schovají silnice, které by se tak jako tak stavěly, ale rozpočet bude navenek vypadat lépe. To ale větší obranyschopnost nepřinese a nevylepší to ani image vlády, která místo zásluh za dosavadní krocení dluhů riskuje v cílové rovince blamáž za laciné účetní triky.
