Článek
Zatím ho vnímám jako polotovar, prohlásil k první verzi státního rozpočtu prezident Petr Pavel. A dobře vystihl, co se letos v rámci předvolebního shonu děje.
Zákon roku prošel minulý týden diskusí ve vládě a v neděli večer, dvě a půl hodiny před zákonným termínem, ho ministerstvo financí vyvěsilo na web. Bývalo zvykem, že začátkem léta nebo nejpozději po tomto prázdninovém výkopu měli všichni jasno, co se má s penězi nás všech další rok dít.
Letos ale ne. Příprava rozpočtu nabrala skluz, předložená verze není kompletní a čísla v ní obsažená úplně nedávají smysl. Kdyby podle nich měl někdo vládnout, šlo by to těžko. Možná proto tak velké zpoždění – aby nesrovnalosti nebyly před volbami tolik vidět.
Dalo by se říct, že je to vlastně jedno. Brzy bude nejspíš stejně vládnout někdo jiný a rozpočtové plány si přizpůsobí. Bavíme se ale o správě víc než dvou bilionů korun, což je proces, který by měl mít jistou úroveň. Je nepřijatelné, aby k němu byť končící vláda přistupovala takto ledabyle. Zvlášť když ta současná si na odpovědném přístupu k hospodaření zakládala – a měla v tomto ohledu i docela slušné výsledky.
I když se jí do cesty stavěly nečekané a nenormální věci jako válka, energetická krize a rozvrat globálních ekonomických pořádků, povedlo se až dosud plnit to, co bylo slibováno. Tedy v první řadě snižovat vysoký zděděný schodek mezi tím, kolik se do státní kasy vybere a kolik se utratí, a tím i výrobu nového dluhu.
Třikrát po sobě to vyšlo. Pomohl konsolidační balíček a rozhodnutí nenápadně využít vyšší inflaci, nechat díky ní na jedné straně stoupat daňové příjmy a na druhé straně nezvedat tolik rozpočtové výdaje. Schodek – tedy suma, kterou si bude stát muset půjčit navíc k už existujícímu dluhu z minulých let – šel postupně dolů, loni na 271 miliard oproti 420 miliardám v roce 2021.
Letos má nastat další pokles na 241 miliard. Loni při sepisování rozpočtu na letošní rok už se ale povedlo klesající trend udržet jen za cenu několika kliček, jako bylo ignorování zákonem daných dotací na podporu solárních elektráren nebo umělé nafouknutí příjmů z emisních povolenek.
Zatím se daří tyto nesrovnalosti řešit za pochodu, rozpočtová čísla za prvních devět měsíců žádný nečekaný rozvrat neukazují. Což je dobře.
S předloženým a schváleným plánem ale letošní realita koliduje. Místo aby rozpočet fungoval jako spolehlivý a čitelný rozpis hospodaření, stala se z něj formalita. A letošní výroba rozpočtu jede ve stejných kolejích. Srazit schodek níž už se nedaří, pro příští rok má zase vystoupat zpátky na 286 miliard – a vůbec není jisté, že se na tomto čísle zastaví.
Podmínkou je – jak lze vyčíst z návrhu –, aby ministerstvo dopravy příští rok odevzdalo oproti letošnímu přídělu čtvrtinu peněz. Vážně to chce vláda udělat, když zároveň slibuje „rekordní objem národních investic“? Zastaví stavbu dálnic a železnic, která se slušně rozběhla? Na nic takového nikdo doposud neupozorňoval.
O desetinu klesá rozpočet ministerstva školství, což má mimo jiné znamenat de facto zmrazení peněz na vysoké školy. Učitelé mají konečně dostat to, co ve skutečnosti nikdy nedostali, a sice platy na úrovni 130 procent průměrné mzdy. Zda se tomu dá věřit, anebo zda je někde schovaný podobný háček, jakým bylo letošní manko s platy ostatních školských pracovníků, nelze spolehlivě ověřit.
Nic z těchto detailů nikde černé na bílém není. Návrh rozpočtu je sice venku ve formě obvyklého balíku 27 dokumentů plných nepodstatného úředního balastu, ale poprvé v historii v něm chybí některé podrobnější tabulky a hlavně průvodní textový dokument, kde se celý obsah na 60 stránkách každý rok shrnuje a zdůvodňuje.
Letos – jak vysvětluje ministerstvo financí – se tento nejčitelnější a svým způsobem i nejvíc zavazující materiál zkrátka nestihl dodělat. S odůvodněním, že na vládě bylo minulý týden na poslední chvíli dohodnuto až příliš mnoho změn. Hotový bude až ve finální verzi, kterou vláda chce odmávnout na konci září v týdnu před volbami.
Na polotovaru se tedy ještě bude pracovat. „Musíme najít vhodnou rovnováhu mezi všemi těmi požadavky, prioritami a možnostmi státního rozpočtu,“ uznal v pondělí premiér Petr Fiala. Kampaň je ale vášnivá a že by někdo byl na racionální rozbory rozpočtových čísel ve finále zvědavý, není pravděpodobné. Možná právě na to končící vláda spoléhá.
Mluví-li Fiala tak často o poctivosti v politice, bylo by fér jednat narovinu. Nehrát si s čísly a přiznat, že lepší výsledek v dnešní realitě už zkrátka dodat nelze. Co se s nápravou rozpočtu stihlo poslední tři roky, není málo, zvlášť když se ke snížení schodku připočtou ještě úpravy penzijního systému, které uleví státní kase v budoucnu. Proč se tedy ve finiši znemožňovat?
