Článek
„Piráti jsou jediná strana, která nekrade.“ „Piráti míří do příští vlády.“ Obojí na pirátském sněmu sebevědomě prohlásil staronový předseda Zdeněk Hřib, který po parlamentních volbách třímá otěže (u Pirátů se říká kormidlo) čtvrté nejsilnější strany.
Jenže v propojení těch dvou vět spočívá pro Piráty problém. Když všem soustavně vzkazujete, že nejste jako oni a jste lepší než oni, logickou reakcí může být to, že si na vás dávají pozor. V mírnější verzi si od premiantů drží lehce podezíravý odstup.
V případě vztahů mezi Piráty a ANO není moc co řešit - tady politické přátelství rozkvete stěží. Určitě ne s Andrejem Babišem. Parlamentní rozprava o důvěře vládě to podtrhla, vzájemné výměny názorů byly její nejostřejší pasáží. Na některých radnicích (Plzeň, Liberec) nicméně koalice za účasti ANO i Pirátů tabu nejsou.
Vztahy mezi Piráty a ostatní demokratickou opozicí bývají složitější. Ale jestli se Piráti hlásí o místo opozičního lídra a pak chtějí vládnout, těžko toho mohou dosáhnout jinak než skrze důvěrou podložené partnerství s ODS, Starosty, lidovci, TOP 09… Třicet procent ve volbách - i když se stali nejúspěšnější „franšízou“ pirátské značky v Evropě - jen tak nedostanou. Spojenectví je pro ně životně důležité.
Že si potenciální spojenci zároveň konkurují a přetahují voliče, zůstává přirozené. Piráti stojí ještě o něco dál. Skrze svůj nekompromisní název a od něj odvozenou identitu. Nebo nezapomentulené heslo Pusťte nás na ně! a „vězeňský“ volební autobus určený politikům od Babiše po Kalouska.
Tohle si naprostá většina politiků dodnes pamatuje takhle: Piráti jsou jiní než „my“, vymykají se. A spolupracovat s nimi znamená také akceptovat, že mohou být puštěni „na nás“. Takové partnerství bude vždycky křehké, a pro „ně“ místy nepříjemné.
Více k tématu:
Piráti se za poslední rok znovu našli v opoziční roli. Politické momentum se zdá být na jejich straně. Ale jestli se chtějí stát klíčovou součástí vlády, a to je porcování hodně vzdáleného medvěda, těžko se mohou tvářit, že ostatní jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Tak jako po odchodu z vlády, kdy vymysleli pojem „koalice OdsÁno“.
Příští koaliční perspektivu na podzim důkladně prověří komunální (i senátní) volby. Piráti, respektive předseda Hřib, víkendové celostátní fórum pojali jako první výstřel: vyhlížený úspěch v komunálu chtějí přenést do parlamentních voleb 2029.
Klíčovým testem budou volby v Praze, kde kampaň de facto probíhá už několik let a de facto spočívá v tom, že se průběžně nadává na dopravu alias na Hřiba. Žádný další celostátní politik, natož šéf partaje, takovým hromosvodem komunálních voleb nebude. Ačkoli Hřib už na radnici nekandiduje.
Že Piráti nejsou žádnou pražskou stranou, což by posluchač jejich sněmu odhadl už z přízvuků řečníků, a že za Prahu má zodpovídat primátor z ODS, takové námitky budou marné. S kontraheslem o „pražském chaosu“ mohou Piráti počítat rovnou. Politici ANO, Motoristů i ODS jim ho přičtou jako všeobecně platnou ukázku vzpoury proti takzvanému zdravému rozumu.
Hřib pro změnu hodlá komunální volby rámovat jako „referendum o babišovském chaosu“. Tím spíš se v nich a po nich vystříbří, jaký typ „chaosu“ voličům vadí a jaká potenciální spojenectví z toho plynou, nebo neplynou. Jestli se Piráti se stranami bývalé vládní koalice sblíží, nebo se od sebe vzdálí.
Pirátské fórum se konalo zároveň s politicky významnějším kongresem ODS. Tam dorazily špičky bývalé koalice, pirátského sněmu se jako spřátelení hosté nemohly ani teoreticky zúčastnit. Souběh se dá brát i jako smybol: opoziční těžiště dál spočívá v sále kongresového centra plném pánských obleků, ne v pestré náladě kulturního domu v Prachaticích. Piráti jsou jiní. Sví. I když ne tak úplně.
Nejen Andrej Babiš, Petr Macinka nebo Martin Kuba, ale také Zdeněk Hřib se distancuje od ideologie - i když z toho v politické praxi vyplývá něco jiného. „Lidé nehodnotí ideologie, ale funguje/nefunguje,“ zdůrazňoval v Prachaticích. Funguje/nefunguje „v bydlení, sociálních službách, zdravotnictví, energetice, bezpečnosti, vzdělání a hlavně ve vlastní peněžence“.
Tohle jsou hodně pragmatičtí Piráti vzor 2026. A tudy, což si Hřib asi dobře uvědomuje, může vést most ke spolupráci s demokratickými stranami, ve kterých panují z jinakosti Pirátů obavy: přece chceme zemi „nakopnout“, vy i my, ne? Piráti se Zdeňkem Hřibem kormidlují ještě o něco blíž k střednímu proudu.
Pirátská vlajka a pirátská show zůstávají: Pirate DJ crew na posjezdové afterparty, ve sněmovně chodíme uličnicky pozpátku, kdo z vás to má? Sázka na kompetentní politiku ve jménu funguje/nefunguje, ve jménu práce pro lidi, to naopak mají všichni. Nebo se tím alespoň zaklínají.
Pirátskou stranu čeká hledání rovnováhy mezi tím, aby byla pirátská, a přitom pirátství nebyla jen slupka image, protože kromě ní bude hovořit tak trochu stejně jako ostatní. To by speciálně mladým voličům anebo těm, kterým záleží na zelených tématech, mohlo vadit.
