Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Myslím, že je to dobrá zpráva pro celou Českou republiku. Že žijeme v právním státě a že máme nezávislou justici a soud, který nezávisle rozhodl.“ Tak státotvorně pravil prezidentský kandidát Andrej Babiš v lednu 2023, když ho soud nepravomocně osvobodil v kauze Čapí hnízdo. Do voleb tehdy zbývaly čtyři dny.
První osvobozující rozsudek byl později zrušen. Loni padl druhý a i proti němu se státní zástupce odvolal. V květnu 2025 se případem znovu zabývá Vrchní soud v Praze. Tento týden provedl vlastní dokazování, četl listiny, vypovídali svědci.
A Andrej Babiš se vrátil do starých kolejí. Z toho, co říká a opakuje, vyplývá, že v právním státě podle něj – už zase – určitě nežijeme. Protože jeho trestní stíhání je účelové, politicky motivované a absurdní. Ukazuje se prý, že v Česku je možné si trestní stíhání objednat.
To jsou samozřejmě silná slova. Na taková má každý obžalovaný, který trvá na své nevině, právo. Může se hájit všemi zákonnými prostředky. Může dokonce odborného znalce – na vlastní riziko – tak jako Babiš nazývat lhářem, ačkoli kdyby to byla pravda, musel by lhát pod přísahou.
Jenže Andrej Babiš je od začátku ve dvojí roli: Nejen v pozici obžalovaného, ale také v pozici politika, který řídí stát, nebo o to alespoň usiluje. Jak ty role oddělit, když mluví o účelovém, objednaném trestním stíhání? Nijak, nejde to.
Skutečný stav právního státu se nepozná podle toho, co o něm zrovna říká obviněný, obžalovaný nebo soudem viny zproštěný politik. Babišův případ sám o sobě není měřítkem fungování spravedlnosti. Ale to, co o něm Babiš říká, ve dvojroli obžalovaného a politika, má vliv na pověst právního státu a na politickou kulturu.
Žalovaný trestný čin se měl stát ještě předtím, než Andrej Babiš vstoupil do politiky. Dotaci pro malé a střední podniky, na kterou podle obžaloby neměla nárok, dostala Farma Čapí hnízdo v roce 2008. Policie případ vyšetřovala od roku 2015. Babiš byl třikrát zbaven poslanecké imunity – v letech 2017, 2018 a 2022 – a je teoreticky možné, že o tom bude Sněmovna znovu hlasovat i ve čtvrtém volebním období po sobě.
Pověsti právního státu by bývalo prospělo, kdyby se Andrej Babiš jedné ze svých dvou rolí vzdal. Kdyby nebezpečný střet zájmů vyřešil ve veřejném zájmu tím, že se z čelné, místy až dominantní politické role stáhne a vyčká, dokud justice nerozhodne. To by bylo ideální řešení v ideálním světě vyspělé politické kultury.
Teď už o něm nemá smysl uvažovat. Dá se o něm mluvit jen v minulém čase. Nalézání spravedlnosti trvá příliš dlouho na to, aby se po Babišovi nějaká „částečná politická karanténa“ dala chtít. (V tom se jeho případ podobá kauze libereckého hejtmana Martina Půty.)
Některé věci, nejen Babišovy výroky, se při rozplétání kauzy opakují. S postupujícím časem už proces nebudí takovou pozornost. A vypadá to, že jeho výsledku už by se nepřikládala taková váha jako dřív. Přitom by měla a trpělivost by se vyplatila. Verdiktu, zda potenciální premiér – takže i náš člověk v Evropě – pomáhal k trestným činům dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU, jsme stejně daleko či blízko jako na začátku.
Mimochodem, jako premiér by Andrej Babiš také spolupodepisoval jmenování soudců. Takže by nesl symbolickou odpovědnost za stav i za pověst právního státu, kterou teď zpochybňuje.
Konečný rozsudek ve věci Čapího hnízda je pořád podstatný. Potřebujeme ho, abychom si ověřili svůj respekt k právnímu státu. Bez ohledu na to, jak ho bude komentovat Andrej Babiš.
