Článek
Každý má rád, když se důležité věci odbaví už před Vánoci a na svátky je klid. Zjevně to platí i o vyjednávání mezi vítězem voleb a hlavou státu ohledně ustanovení nové vlády. Od vyhlášení volebních výsledků na ni čekáme přesně dva měsíce.
Andrej Babiš navíc zřejmě chce – kromě čistého stolu před Vánoci – jet za Česko na příští Evropskou radu, která se koná 18. a 19. prosince. Tam může jen jako jmenovaný premiér.
Pokud si Petr Pavel stanovil podmínku, že Babiše uvede do funkce „do jednoho týdne“ po veřejném vyjasnění, jak to bude se střetem zájmů, moc času už nezbývá. Odpověď na největší hádanku povolebního dění bychom se měli dozvědět každou chvíli.
Příslušné paragrafy nejsou nijak dlouhé ani komplikované. Stejně jako unijní pravidla. Čistý postup, kterému by každý rozumět a naplnil by beze zbytku princip zákona, je jen dvojí – buď prodat Agrofert, nebo nebýt ve vládě. Tím by Andrej Babiš poctivě umlčel všechny pochybnosti, že jen hledá kličku, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Ani jedno z těchto krajních řešení ale Babiš zjevně dělat nechce. A tak se nabízí třetí cesta v meziprostoru. Jeden takový právně přijatelný manévr nejspíš existuje. Dá se přímo vyčíst z právních dokumentů, na které ukázal Hrad po jedné z povolebních schůzek Pavel-Babiš. Týdny dohadování, co Babiš nakonec vymyslí, jsme si možná mohli ušetřit.
Nejde o nic objevného, ale o postup, o kterém se nejčastěji spekuluje, a sice takzvaný „blind trust“. Tedy autonomní svěřenský fond jiného ražení, než byly ty, které Babiš zvolil pro zaparkování majetku při své předchozí účasti ve vládě. Bude-li fond zaslepený, aby jeho správce měl zcela volnou ruku a sám směl akcie Agrofertu vyměnit třeba za bitcoiny, mohla by tato cesta před zákonem o střetu zájmů obstát.
Může zapadat i do příslibů lidí z Babišova okolí, že chystané řešení bude obnášet „nevratné kroky“. Slepý fond může být tentokrát ustaven i tak, že z něj Agrofert už nepůjde vzít zpět, záleží na vůli zakladatele. A i když teď nemůžeme tvrdit, že předseda ANO využije právě toto řešení, cesta to podle všeho je.
Inspirace z Montrealu
Právní oporu pro slepý trust nedává nikdo povolanější než Ústavní soud v nálezu z února 2020. Tedy právě v tom dokumentu, na který se Hrad odvolal po jednání Pavla s Babišem 12. listopadu, když bylo třeba dát na stůl argumenty, že prezident má nárok, aby u nominantů do vlády střet zájmů řešil.
Jde sice spíš jen o nápovědu, ukrytou hluboko v stostránkovém, široce pojatém textu, v úplně jiné pasáži, než kvůli které se Hrad o nálezu zmínil. Ale je to tam.
„Pro srovnání s ohledem na známou inspiraci našeho občanského zákoníku v zahraničí (např. Québec) je možno poukázat na již citovanou zákonnou úpravu … spojenou s právní úpravou svěřenských fondů,“ píše na straně 80 soudce zpravodaj Jan Filip. A ve stejném odstavci o pár vět dál uvádí dvě řešení, jak lze v Québecu střet byznysových zájmů s výkonem moci řešit.
První možnost je „zbavení se podílu ve společnosti“, tedy že veřejný funkcionář svou firmu prostě prodá. „Druhou možností je vložit svá aktiva (assets) do svěřenského fondu (blind trust), který však musí splňovat zvláštní podmínky zákona o střetu zájmů, tak aby jej nebylo možno obcházet,“ stojí dále v pasáži, která se teď Babišovi může velmi hodit. Zvláštní podmínky z Québecu text shrnuje tak, že fond je pod kontrolou nezávislého správce a ten je zas pod pravidelnou kontrolou nezávislého úřadu, aby bylo zajištěno, že funkcionář nemá k aktivům ve fondu přístup.
Soudce Filip má mezi ústavními právníky pověst člověka, který rád odůvodnění obohacuje obšírnou encyklopedickou evidencí všech možných souvislostí. Takový dojem vzbuzuje i tento případ. Québec je uváděn vedle Francie, Polska, Litvy nebo Srbska jako jedna z možných inspirací ze světa, jak to kde s prevencí střetu zájmů chodí.
Jde spíše o vedlejší poznámky pod čarou mimo hlavní linku, o kterou v nálezu jde. Nejedná se ale o bezúčelné poučování.
Služebník, nebo byznysman?
Nález byl v roce 2020 odpovědí na stížnost tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, jemuž se čerstvě upravený zákon o střetu zájmů zdál příliš přísný a invazivní co do omezování vlastnických a podnikatelských práv politiků. Zeman namítal, že zákon je šitý na Babiše, a navrhoval zrušit paragrafy, podle kterých představitelé státní moci nesmějí provozovat média a jejich firmy mají být vyloučeny z dotací, veřejných zakázek a investičních pobídek.
Ústavní soud to odmítl a nechal zákon v původním stavu. Zdůraznil, že veřejný funkcionář je „služebníkem“ občanů, a tak je nutné předcházet situacím, kdy by mohl využívat moc ve svůj prospěch. Nejde koneckonců o žádné převratné závěry, ale o věci odpovídající selskému rozumu: přes svá média by politici mohli ovlivňovat politickou soutěž a veřejnou debatu, vyloučení z dotací je zas prevencí korupce, klientelismu a nerovné hospodářské soutěže.
Na Québec v textu přišla řeč, když soud zdůvodňoval, že napadené paragrafy sice jsou zásahem do vlastnických práv politiků, ale v přiměřené míře. Každý se může svobodně rozhodnout, zda chce mít funkci, nebo dotovanou firmu. Ale nelze mít zároveň obojí – což podle soudu není trest, ale přiměřená obrana, aby své postavení nikdo nemohl zneužít.
Québec je zmíněn jako ukázka, že prevenční mechanismy a zásahy do vlastnických práv lze v demokratických právních řádech najít. A že jinde existují způsoby, jak zajistit nezávislost bez absolutního zákazu vlastnictví. Text lze číst i tak, že by mohlo jít o dobrou inspiraci pro zákonodárce, jak po vzoru Kanady vylepšit zdejší pravidla. Stejně tak ale Babiš může výslovnou zmínku soudu o zaslepeném fondu použít teď jako návod pro svou konkrétní situaci.
Pozor na „zlé zdání“
Petr Pavel si vzal soud na pomoc z jiných důvodů, než že by chtěl Babišovi napovídat. Šlo mu o zdůvodnění, proč se o potenciální střet zájmů potenciálního premiéra vůbec stará. V nálezu k tomu stojí, že je „povinností“ prezidenta při skládání vlády přihlížet k tomu, zda střet zájmů hrozí a jak bude vyřešen. Druhý důvod, proč se Hrad na nález odkazoval, byla zmínka, že členové vlády nejenže nesmí v konfliktu zájmu být, ale že se tak ani nemají navenek jevit. Tedy – jak soud uvádí s odkazem na německé právo – budit „zlé zdání“.
Zvolí-li Babiš skutečně slepý fond, nebo – jak se také často spekuluje – fond vedený na děti, aby na lince Agrofert-premiér vznikl další dělící článek, tak se snad veřejnost také dozví podrobnosti o statusu fondu, jeho fungování a nezávislosti. Aby šlo posoudit, zda quebecký model napodobuje dost věrně.
Sebevíc nezávislý fond nicméně půjde pořád vnímat jako úskok. Půjde-li Babiš touto cestou, pouta s podnikáním nezpřetrhá stoprocentně, jen je více či méně oslabí. Stále bude u leckoho budit „zlé zdání“, že to či ono dělá ve prospěch Agrofertu, na jehož kondici je dál zainteresován, byť třeba schován za dva či více rohů.
Fond nikdy nebude tak čistým řešením, jako by byl opravdový prodej. Ale jako klička by jednou u soudu – a teď před Vánoci u prezidenta – nejspíš mohl projít.
