Nesmyslné tažení proti dětskému certifikátu jako zpráva o stavu opozice

Poslankyně za ODS a před rokem úřadující „letní“ (jak sama sebe v nadsázce nazývala) ministryně spravedlnosti Eva Decroix se v půlce prázdnin zničehonic vrhla do tažení proti smluvené podobě takzvaného dětského certifikátu. Ten má pomoci chránit nejmladší Češky a Čechy před všemi podobami násilí, a to nejen toho sexuálního, jak se často mylně opatření interpretuje.

Počínání Evy Decroix ale zásadně chybí konzistence. Před rokem v květnu pro novelu jako jedna ze 134 zákonodárců zvedla ruku. Proti v prvním čtení hlasovali z celého sboru dolní komory jen její tři straničtí kolegové. Nyní s jedním z nich, místopředsedou ODS Karlem Haasem, a dále s Markem Bendou a Pavlem Staňkem, kteří se tehdy zdrželi, Eva Decroix bije na poplach. Právě ona je vzhledem k výtlaku v médiích i na sociálních sítích ze čtveřice zdaleka nejviditelnější odpůrkyní novely.

Při snaze věcně uchopit její argumenty se nelze ubránit pocitu, že jde spíše o snahu upoutat pozornost a mermomocí vyrobit štěpnou linii s vládou. S Taťáňou Malou se dá v televizi i na sítích jistě pohádat o daleko vděčnějších otázkách.

Nápad na vytvoření dětského certifikátu vzešel během minulého volebního období z diskuze ve sněmovním podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, kde z viditelných nositelek tématu mimo Decroix seděly například dnes již exposlankyně Pirátů Klára Kocmanová nebo nynější místopředsedkyně Sněmovny Barbora Urbanová za STAN. Skupině předsedala - v problematice taktéž angažovaná - předsedkyně klubu Taťána Malá z ANO.

Agenda se poté přesunula na tehdy ještě Blažkovo ministerstvo spravedlnosti a následně zpět do Sněmovny k prohlasování v prvním čtení. Výsledná podoba byla zúčastněnými smluvena zhruba takto: Pachatelům vybraných násilných trestných činů bude do speciálního rejstříku udělen záznam, který poté plošně znemožní práci či dobrovolničení v přímém vztahu s dětmi.

Týkat se má například učitelů, trenérů, vedoucích táborů či zdravotníků, vyžadovat jej budou třeba školy, zdravotnická zařízení, sportovní kluby, organizace pro děti a poskytovatelé sociálních služeb.

U závažnějších deliktů zůstává záznam veden doživotně (100 let od narození pachatele). Pokud by se soudce rozhodl skutek delikventovi do dětského certifikátu nezaznamenat, tedy pakliže by se domníval, že není kontraindikací pro práci s dětmi, musí svůj krok doprovodit úvahou. U méně závažných deliktů jde o dobu 20 let, soudce o zapsání do tohoto „registru“ musí navíc explicitně rozhodnout. Proti verdiktu se lze samozřejmě, jako během každého svobodného soudního procesu, patřičně bránit.

Půjde o neveřejný rejstřík. Představa implementace legislativy jako veřejně dostupné databáze náslíků, která je například v USA pod názvem Dru Sjodin National Sex Offender Public Website běžnou praxí, je proto zcela mylná. K nahlédnutí do speciálního soupisu bude muset například kandidát na pracovní post vždy udělit souhlas k prověření.

Stávající mechanismus je přitom roky neutěšený. Pro příklad, z osobní desetileté zkušenosti dobře vím, že pro angažmá na letním dětském táboře v roli vedoucího doteď stačilo jen jedno razítko od praktického lékaře. Takové potvrzení o způsobilosti k danému typu zájmové činnosti je zcela neprůkazné, ve své podstatě alibistické.

Jedinou účinnou prevencí tak je do kolektivu vedoucích a praktikantů nepřibírat nikoho mimo okruh přátel a známých. Bezpečnost dětí ale není radno nechat záviset jen na důvěře. Dětský certifikát je proto krok tím nejsprávnějším směrem.

Praktik skutečně nemá za pár minut v ordinaci šanci rozeznat, zda před ním stojí „vhodný“ či „nevhodný“ jedinec. Navíc záběr dětského certifikátu nesmí být zúžen na pachatele se sexuální deviací, na v tomto kontextu často skloňované pedofily. Odpůrci legislativy před tímto chybným výkladem a „cejchem“ varují, mimoděk jej ale opakováním v médiích sami posilují. Certifikát má děti od ledna 2027 chránit před násilníky všech podob, ať se při jimi spáchaném činu sexuální motiv vyskytl či nikoliv.

Kritici dále nesouhlasí s dobou trvání, po kterou má být v certifikátu vroubek dohledatelný. ODS se našla v nápadu, ve kterém 100 ani mírnějších 20 let nefiguruje a navrhují, aby se platnost výpisu poměrně odvíjela od výše uděleného trestu. Celé opatření by ale v takovém případě kompletně pozbylo smyslu, když v tuzemsku za znásilnění usvědčený útočník často odchází od soudu jenom s podmínkou. Krátkodobý záznam hůře podchycuje možnou recidivu.

Eva Decroix sice tvrdí, že je obecně zastáncem dětského certifikátu, v souvislosti s jeho schválenou podobou ale hovoří o trestu a lidskoprávním zvěrstvu. Byť jde viditelně o hyperbolické prohlášení s jasným cílem vyvolat rozruch, práce s dětmi jako základní lidské právo v žádném výkladu obstát nemůže. Bývalá ministryně trestní právo vykládá omezeně jako mechanismus vytvořený k nápravě delikventů. Trochu při tom zapomíná na další důležitý princip trestního práva - ochranu potenciálních obětí. V tomto případě dětí před zločinci.

Poslankyně dramaticky upozorňuje na další domnělý neduh návrhu - možné zneužívání dětského certifikátu ze strany zaměstnavatelů při náborech. Šlo by o zcela validní podnět, pokud by se tedy zakládal na pravdě. Novela - kterou, připomeňme, Decroix ze začátku sama prosazovala - totiž hovoří výhradně o profesích, kde mezi dospělým a dítětem vzniká hierarchický vztah.

Pokud by tedy firmy výpis vyžadovaly třeba po případném skladníkovi či účetním, dopustí se diskriminačního jednání, které by poškozený uchazeč měl napadnout u soudu. Otázkou je tedy spíše, jak hluboké je v populaci povědomí o mantinelech zákoníku práce a zda by řadový zájemce o místo vůbec rozpoznal, že na něm neférový potenciální chlebodárce spáchal protiprávní faul.

V současné době je kvůli nesouvisejícím alimentům na půdě Sněmovny otevřený trestní zákoník, což všem poslancům otevírá okno pro podávání pozměňovacích návrhů, které mohou ještě upravit finální podobu právě i dětského certifikátu. Eva Decroix ani ostatní zmínění členové ODS jej sice veřejně kritizují, s věcnými pozměňovacími návrhy na zlepšení nicméně nepřišli. To by přitom bylo rozhodně efektivnější než internetové statusy.

Celá situace trochu připomíná notoricky známou situaci ze střední školy, kdy skupina akčních a cílevědomých děvčat v průběhu posledního ročníku komplikovaně připravuje maturitní ples. Přicházejí s nápady, které následně představují spolužákům, komunikují s vedením školy, opatřují souhlasy, zapracovávají připomínky. Od spolužáků na pravidelných schůzích vyžadují elementární součinnost.

Místo konstruktivní kritiky se jim ale dostává jenom výtek za zády a osočování z přivlastnění si celého projektu. Když jsou letargičtí remcalové vyzváni, aby přiložili ruku k dílu nebo přišli s vlastním konceptem, neučiní tak. Jakmile je však akce v cílové rovince a těsně před vypuknutím, začnou ji ti nejméně zasloužilí křiklouni bez vlastní alternativy nejhlasitěji torpédovat.

Vyhrocená přestřelka o dětském certifikátu se odehrává v době, kdy se Andrej Babiš obklopen servilními kumpány pokouší systematicky přeměnit státní aparát k obrazu svému. Sněmovní opozice by měla veškerou energii investovat do toho, aby mu v tom zabránila. Především by ale měla dnem i nocí ubezpečovat veřejnost, která jí ve volbách svěřila miliony hlasů, že tak koná.

Voliči nestojí o podobné smyslu pozbývající emotivní bojůvky jednotlivců. Ty bohužel dokonale obnažují nesoudržnost a tudíž bezzubost pěti opozičních klubů.