Papež má rád české pivo a nezametá věci pod koberec, říká Otec Juan

O zvolení kardinála Roberta Prevosta novým papežem Otec Juan nepochyboval. A jako jednoho z mála ho volba nepřekvapila. „Zeptal jsem se umělé inteligence,“ přiznává nejvýše postavený augustinián na našem území.

Byť umělá inteligence musí mít podle něho etické hranice a pozornosti církve neunikne, Vatikán čelí větší hrozbě - ateismu v Evropě. „Katolická Evropa už není katolická. Uvědomujeme si, co se děje, ale zatím s tím nic neděláme. A to je chyba. Měla by začít reevangelizace v Evropě. To bude pro Vatikán podle mě výzva číslo jedna,“ zdůrazňuje.

Krátce po volbě jste říkal, že považujete papeže Lva XIV., rovněž augustiniána, za svého kamaráda. Změní se něco, když se z kamaráda stane papež?

Vzbuzuje to ve mně obrovskou radost. Je to člověk, který je mi blízký, známe se dobře. Měl jsem příležitost s ním pracovat, protože jsme po pádu komunismu jako řád řešili v České republice spoustu věcí. Byl tehdy generální představený řádu svatého Augustina.

Mnohokrát mi poradil, vždy jsem se na něj mohl s důvěrou obrátit. Povídali jsme si i o osobních věcech, chodili jsme spolu tady i na pivo. Byť je papežem, stejně je dál kamarádem. A to je pro mě čest. Samozřejmě mu nyní nebudu psát každý den, protože má na starosti důležitější věci, ale vím, že se na něj mohu spolehnout. A on na nás také, má naši plnou podporu. Nebude to mít jednoduché, musí uřídit celou církev.

Už jste s papežem od jeho zvolení mluvil?

Včera ráno jsem mu napsal gratulaci a během pár minut mi odpověděl: „Děkuji, Juane.“ Ačkoli dřív vždy rychle odpovídal na maily, nyní jsem takovou rychlost nečekal. Mile mě to překvapilo a velmi potěšilo.

Tykáte si nadále?

Včera jsme měl velký problém, jak ho oslovit v dopise. Pár minut jsem o tom opravdu přemýšlel. Nakonec jsem si ale řekl, že je to přeci můj bratr. A tak jsem mu normálně tykal a oslovil ho Roberto. Myslím, že by nechtěl, aby se to změnilo.

Mohl byste být pro papeže i určitou spojkou do České republiky.

Trošku asi ano, jsem v České republice asi tím, koho nejvíc zná a na koho se může obrátit, kdyby bylo potřeba. Má ve mě snad důvěru, ale neočekávám, že by se mnou řešil například situaci v české církvi. Určitě bude spíš kontaktovat nuncia, biskupy. Nicméně pokud by chtěl na něco znát můj názor, rád pomohu.

Jednou z prvních věcí, která na papeže v souvislosti s Českem čeká, je výběr nového pražského arcibiskupa. Víte, v jaké je to fázi?

Podle mě už je to posláno do Říma. A papež o tom má určitě povědomí, protože než se stal papežem, tak byl prefektem Dikasteria pro biskupy, které zodpovídá za výběr kandidátů do biskupských úřadů. To znamená, že měl na starost přímo posuzování tří jmen, které nuncius posílá do Říma. Myslím si tedy, že pokud jde o Prahu, tak je stoprocentně v obraze, protože se to řeší už dlouho.

Má papež Lev povědomí o stavu české církve?

Naposledy jsem s ním o tom mluvil v roce 2017, kdy byl v Česku naposledy. Stoprocentně ví, jaká je zde situace, že kostely jsou prázdnější, mladí lidé spíš odcházejí a podobně.

Mohla by klesající trend počtu českých věřících zvrátit papežova návštěva? Budete o ni usilovat?

Určitě by to mohlo pomoci, ale na druhou stranu si vzpomínám na rok 2007, když tu byl papež Benedikt. Týden předtím a týden potom možná byl trochu „boom“, aktivovalo to část lidí, ale do dlouhodobější návštěvnosti kostelů se to nepromítlo. Samozřejmě ale chci papeže Lva pozvat. Mým snem je, že přijde a bude u nás v klášteře. To však nepřipadá v úvahu. Když totiž papež přijede do nějaké země, spí na nunciatuře.

Na společné pivo tedy můžete zapomenout. Mimochodem, jak mu chutnala česká národní chlouba?

Určitě moc. Má pivo rád. Vždycky, když jsme byli na večeři, tak si ho dal. Kromě piva má ale rád i řízení aut, je skvělý řidič. A samozřejmě fotbal.

Papež podle toho, co říkáte, asi nebude žádným vlkem samotářem a nechá si i poradit.

Víte, on je spíš takový stydlín, více introvert. Je to člověk, který naslouchá, nechá druhého mluvit, o věcech velmi přemýšlí. Studoval matematiku a právo, tedy je zvyklý hodně analyzovat. Až to celé promyslí a bude to mít dobře připravené, tak pak řekne vše na rovinu. Není tím, kdo by zametal věci pod koberec. Bude vše pojmenovávat tím pravým jménem, nebude se toho bát. To vidíme i na příkladu války na Ukrajině. Už když začala, tak se jasně postavil proti ruské agresi. Lze očekávat, že papež bude apelovat na politiky, setkávat se s nimi, záleží ale také na tom, kdo se stane jeho generálním sekretářem, diplomatem v pozadí.

Jaké hodnoty či důrazy přináší augustiniánská tradice, z níž papež vychází?

Jsme synové svatého Augustina, který žil na přelomu čtvrtého a pátého století. Měl neustále nepokojné srdce, pořád hledal v životě štěstí, ale místo toho byl furt nešťastný, protože hledal špatně. Až když mu bylo 33 let, tak se setkal s Bohem a to jeho život změnilo. Šel zpět do Afriky, kde založil komunity. Když totiž hledáte Boha v komunitě, kde každý pomáhá, cesta je jednodušší.

Poté se Augustin stal biskupem na území dnešního Alžírska. Nechtěl, ale církev si to žádala. Augustiniánská nauka velí, že když od tebe církev něco žádá, nemůžeš říct ne. A to vidíme i u papeže Lva. Pochopil a ukázal, že jako augustinián je k dispozici církvi, to je náš základ.

Co byste označil za pilíře augustiniánů?

První věcí je společné hledání Boha. Žijeme v komunitě, nežijeme sami. Všechno máme společné, nemáme nic vlastního, všechno patří společenství. Dále je pro nás důležité přátelství, dobré vztahy. Také bych zdůraznil, že jsme k dispozici církvi, pracujeme ve farnosti, máme školy, pracujeme na misiích, vykonáváme sociální služby a podobně. Jsme tam, kde je potřeba.

A nyní i úplně nejvýš – na papežském stolci.

Přesně tak. Celý náš řád je nyní víc než kdy předtím k dispozici církvi.

Je to skutečně poprvé v historii, co se stal augustinián papežem?

Ano, jako augustinián je první. Čekali jsme na to skoro osm set let. Měli jsme několik kardinálů, ale papeže ještě nikdy.

Volba Roberta Prevosta téměř všechny překvapila, vás ale nikoli, jak jste krátce po jeho zvolení oznámil. Čím to?

Čekal jsem to. Sledoval jsem to celé v médiích, četl jsem si o všech možných favoritech a přemýšlel jsem o tom. Pietro Parolin, který byl favoritem, byl sice hodně známý, ale takový spíš diplomat, úřední typ. To by po papežovi Františkovi, který byl pastýřem, takovým tatínkem, nešlo. Ani ostatní jména, která se v médiích objevovala, jsem netipoval. Až najednou se uprostřed toho všeho začalo nenápadně skloňovat jméno Roberta Prevosta. A já si najednou řekl, že on je přesně tím mostem, který může spojit tradicionalisty s těmi trochu opačnými. Byl přesně uprostřed.

A pak přiznávám, že jsem udělal ještě jednu věc: Zeptal jsem se umělé inteligence.

Vážně? Zrovna včera přeci papež varoval, respektive vyzval média, aby ji používala s odpovědností a rozvahou. Každopádně, co odpověděla?

Ptal jsem se jí asi tři dny před jeho zvolením, postupně. Nejdříve mu velké šance nedávala, ale po nějaké době se víc a víc zvětšovaly. Z asi tříprocentní naděje to za den vyrostlo, třetí den už napsala, že se může stát papežem. A k tomu také došlo.

Augustiniáni dávají velký důraz na vzdělání. Jak se v této souvislosti dívají právě na umělou inteligenci?

I papež Lev říkal, že je to krásná věc, ale musí mít etické hranice. Když nemáme hranice, je to katastrofa, může to přinést velký problém. Je to dobrý služebník, ale nemůžeme se my stát jejím otrokem. A nesmíme zapomenout používat mozek, nesmí se stát, že už nebudeme potřebovat myslet. Také pozor na lenost, i tu přináší.

Myslíte, že umělá inteligence bude jedním z klíčových témat církve do budoucna?

Určitě se o ní bude církev zajímat, ale nebude to podle mě mezi hlavními prioritami.

Ty budou jaké?

Podle mého názoru se bude pokračovat cestou reformy kurie. Papež František nestihl vše dokončit. Lev ví spoustu informací, protože měli s Františkem úžasný vztah.
A pak máme jedno důležité téma, o kterém Lev už mluvil – a to je ateismus v Evropě. Evropa se totiž stala ateistickým kontinentem, přitom vždycky byla kontinentem, který všude po světě rozšiřoval evangelium. Ateisti nerostou jen v České republice, ale i ve Španělsku, Itálii, Francii. Amerika se drží, Afrika jde nahoru, Asie také, ale Evropa se propadá. A to je velký problém.

Nový papež není Evropan, jak si s tím poradí?

Evropské kořeny má a skoro jednu třetinu života strávil v Evropě. Tedy Evropu zná velmi dobře. A když mluvil o tom, že jsme misionáři a musíme evangelium předat, tak si myslím, že myslel právě na Evropu. Z mého pohledu je toto téma číslo jedna, katolická Evropa už není katolická. Uvědomujeme si, co se děje, ale zatím s tím nic neděláme. A to je chyba. Měla by začít reevangelizace v Evropě. To bude pro Vatikán podle mě výzva číslo jedna.

Proč Evropa, původní kolébka křesťanství, tak „zateističtěla“?

Protože máme všechno. Je to důsledek blahobytu. Z toho pak vzniká názor, že nepotřebujeme Boha. K čemu, když máme všechno?

Bůh je tedy jen pro chudé a ty, kteří se ocitli na okraji? Jak tento argument vyvracíte?

Odpovím se svatým Augustinem: Každý člověk chce být šťastný. Štěstí ale hledáme ve věcech, které jsou pomíjivé, proto lidé pořád potřebují nové a nové věci a doufají, že ty už jim konečně přinesou štěstí. Ale ono nepřichází, naopak se cítí nešťastní, že nemají nový model mobilu, auta. Po dovolené v Austrálii nám už nestačí dovolená „jen“ v Itálii či dokonce „jen“ v Krkonoších. Je to marná honba za štěstím. Svatý Augustin ale říká, vraťte se do svého nitra, v srdci je štěstí a radost. Tam přebývá Bůh, tam se setkáte a pak budete šťastní.

Kolik je vlastně na světě celkem augustiniánů? 


Na celém světě je nás dva a půl tisíce. Tedy docela málo. Nejsilnější jsme ještě pořád ve Španělsku, tam je nás kolem pěti set, věkový průměr je ale 72 let. Hodně je nás pak v Africe, na Filipínách, Jižní Koreji a Vietnamu. V České republice je nás deset – šest v Praze a čtyři v Brně. Věnujeme se tu hlavně školství.