Článek
Stačilo slabého čtvrt roku trpělivosti a hned máme jasno. Klíčového summitu NATO se zúčastní tři členové vlády, zatímco prezident republiky se může koukat v televizi. Vyplývá to z pondělního rozhodnutí Babišova kabinetu.
Pro připomenutí: spor o to, kdo pojede do Ankary, veřejně vybublal 18. března. To když se Andrej Babiš v televizním rozhovoru zmínil, že s účastí Petra Pavla nepočítá. O čemž se nezmínil o den dřív, když s prezidentem jednal.
Takových příběhů nepodařené komunikace byly další týdny plné. Ukázalo se, že to, aby se dva nejvyšší představitelé výkonné moci produktivně scházeli ve státních záležitostech, začíná být trochu problém. Jako by se pořád dohrávala lednová schůzka ústavních činitelů, zrušená Hradem kvůli tomu, že Andrej Babiš a Petr Macinka nemohli přijít včas. A žádná další se nekonala.
Zato takzvaných vzkazů přes média byl v kauze Ankara nadbytek.
Prezident a vláda se veřejně rozhádali o účast na akci, u které má být jediným přikázáním státní zájem. Stalo se to proto, že od ledna je jejich komunikace rozbitá. Vrcholnou ukázkou byla před dvěma týdny Pavlova účast na schůzi vlády. Krátký monolog v chladné atmosféře.
Prezident a vláda spolu o zahraniční politice málo mluví a nespolupracují tak, jak by měli. To je vážné a smutné zjištění.
Osmého dubna Pavel Babišovi zaslal (a zveřejnil) dopis, který začíná výmluvnými slovy: „Vzhledem k nemožnosti sejít se osobně a v návaznosti na náš telefonát si Vám dovoluji touto cestou oznámit, že se v souladu se svým ústavním postavením hodlám zúčastnit v čele delegace České republiky setkání nejvyšších představitelů států NATO.“
Pavel samozřejmě dodal: „… uvítám, pokud se jej zúčastníte spolu se mnou, abyste mohl detailně vysvětlit pozici české vlády.“ Zmýlil se ve všem.
Dvaadvacátého června se vláda konečně vyjádřila, že to bude naopak. Ještě víc než naopak: V čele delegace stane Babiš, zatímco Pavel nebude vůbec přizván. Vzhledem k tomu, že státní lety schvalují ministři a prezident si nehodlá objednat soukromý tryskáč ani zavolat taxíka, je rozhodnuto. Ankara bude s největší pravděpodobností bez něj, a to proti jeho vůli.
Prezident zastupuje stát navenek a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Takže není divu, že se na summit NATO - tak jako v minulosti - hlásí. Kromě toho několik let předsedal vojenskému výboru NATO, i tohle by se mohlo - ve státním zájmu - hodit. Ostentativně Pavla vynechat je chyba. Vláda mrhá „lidským kapitálem“, který má Česko k dispozici.
Mimochodem, padesát procent lidí je podle průzkumu spokojeno s tím, jak Pavel reprezentuje české zájmy v zahraničí. To je dvojnásobek, než kolik podle jiného průzkumu důvěřuje vládě.
Prezident předeslal, že když mu vláda odepře místo v delegaci, podá takzvanou kompetenční žalobu. Bude v ní tvrdit, že mu kabinet brání ve výkonu ústavních pravomocí. Nejspíš také řekne, že nejde o osobní spor, ale o vyjasnění záležitosti pro příští případy a budoucí prezidenty. Kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu podle zdrojů Seznam Zpráv podá co nejdříve. Kdyby to neudělal, přijal by vládní verzi.
A ta zní: jelikož za zahraniční politiku odpovídá vláda, znamená to, že když chce, může prezidenta hlasováním degradovat na kladeče věnců. I proti jeho vůli. Přistoupit na takový výklad by v tomto případě bylo pro Pavla až ponižující.
„Kompetenční žaloba“ se oficiálně nazývá „návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu“. Zákon nic o „žalobě“ nepraví, ale to slovo je sugestivní a vyvolává důležité asociace. Babiš a Macinka s nimi od první chvíle pracují. Snaží se prezidenta portrétovat jako „žalobníčka“, který se nedokáže povznést nad důstojnost hodnou ústavních činitelů. Ti se přece navzájem, respektive ani jedni na druhé, nežalují.
Babiš a Macinka dělají z kompetenční žaloby něco vrcholně zbytečného, neuváženého, podloženého emocemi. Což je zvlášť od Macinky, proslulého ohnivými a ofenzivními výroky, absolutně nevěrohodné.
Kompetenční žaloba se na této úrovni odehrává jednou za čtvrt století. Půjde o první žalobu prezidenta na vládu - zatím jediná putovala opačným směrem, v roce 2001 žalovala Zemanova vláda Václava Havla ve sporu o pravomoci při jmenování guvernéra ČNB. Neuspěla. Pavlovy vyhlídky je těžké hodnotit, jisté je jedno: jeho ústavní pře vzbudí větší rozruch a bude větším předmětem politických sporů a veřejných vášní než ta předchozí. Z koaličních řad například uslyšíme o „Ústavním soudu pana prezidenta“, ještě před tím, než bude rozhodnuto.
Kompetenční žaloba otevírá další kolo výživných sporů mezi vládou a Hradem, které speciálně v zahraniční politice zemi neprospívají. Rozdělují.
Ale kdyby ji Pavel nepodal a smířil se s primátem vlády, nejenže by ztratil tvář, ale také otevřel prostor pro zklamání a skepsi té části společnosti, která mu důvěřuje. A hlásí se k němu i na náměstích a skrze placky na klopách. Ve hře bylo víc než jen seznam pasažérů vládního speciálu do Ankary.
Andrej Babiš si v symbolickém sporu o summit musel vybrat mezi Petrem Pavlem a Petrem Macinkou. Udělal to, a tím Macinkovi umožnil tvářit se jako vítěz. Sebevědomí motoristického předsedy ještě stoupne a odpoutá se od necelých sedmi procent volebních výsledků. Babiš kvůli vládní většině vsadil na Macinku, ne na prezidenta. Vyplatí se mu to dlouhodobě?
