Článek
Vládní kutění kolem koncesionářských poplatků postoupilo do nové fáze. Jedna zpráva je na tom dobrá, protože obsahuje jistotu: Od 1. ledna 2027 se nic nezmění.
Placení České televize a Českého rozhlasu ze státního rozpočtu se na parlamentní program dostane až po volbách. Takže nejdřív v druhé polovině října. Celé, až do Sbírky zákonů, se to do konce roku stihnout nedá, realita je zřejmá.
Tomio Okamura znovu tlačí na pilu a zopakoval, že chce poplatky rušit ASAP. ANO a Motoristé sobě ale představě, že by se předvolební vřava zahustila ještě o osudovou poplatkovou bitvu, odolali. Což pro ně, upřímně řečeno, nebylo těžké. Vláda se v nabitém programu Sněmovny blýskne i tak, a lépe - například zmrazením platů politiků nebo růstem důchodů. A magnetizující poplatky si nechá do zásoby, až bude příhodnější chvíle, například nebudou hrozit protivládní demonstrace týden před volbami.
Vybičovaný entuziasmus z kampaně 2025, kdy měl Andrej Babiš rušení poplatků v ústech od rána do večera, je ovšem ten tam. „My určitě zrušíme koncesionářské poplatky, vážení spoluobčané. To bude jedna z našich vlajkových lodí.“ Když v jednom rozhovoru přešel k programu ANO, začal: „Například zrušíme ty poplatky, to bude jedna z prvních věcí.“ Výslovně slíbil, že zrušení poplatků bude „jednou z priorit“.
Rok se s rokem sešel - a nic. A Babiš nemůže lkát, že slib nedoručil kvůli obstrukcím, odporu Senátu nebo prezidentskému vetu. To všechno, nebo přinejmenším něco z toho, je teprve na obzoru.
Více k tématu:
Sebevědomí, které vládní politiky provázelo ještě na jaře, se zastavilo o chaos, který si způsobili sami. Operace potenciálního podmanění veřejnoprávních médií nese patrné stopy neumětelství. Zatímco na „vlajkových lodích“, jako stavební, služební a jiné zákony, se vládní tah na branku zhmotnil, u mediálních zákonů vláda přípravu zanedbala. Ukázalo se, že mezi tvářením se, že to zařídí lusknutím prstu, a jejími schopnostmi, zeje propast. Odkládání v předvolební časové tísni je zatím posledním důsledkem.
Bohužel, zatím. Poplatkový příběh zdaleka nekončí, nejistoty je v něm spousta. To je pro roky 2027, 2028 a další naopak špatná zpráva. Pro předvídatelné financování veřejnoprávních korporací zejména.
Jestli se vládní většině zadaří napřesrok zákon prosadit, mohou se poplatky převést na rozpočet klidně až od roku 2028. Poslanec ANO Patrik Nacher o tom mluví otevřeně: Pochybuje, že by se měl komplikovat život lidem, kteří platí koncesionářský poplatek ročně, tím, že by se uprostřed roku změnila pravidla.
Ale je rozhodně možné, že takzvané koaliční špičky budou mít jiný názor než pan Nacher. Nebo je možné, že se do oběhu vrátí návrh samotného Nachera, aby dočasně neplatili lidé starší 75 let, který mezitím upadl v zapomnění a sám poslanec ho zabrzdil.
Přečtěte si také:
Napětí mezi slibem, do kterého Babiš, Okamura a další investovali spoustu slov, a tím, že jejich nespokojeným voličům pořád „chodí složenky“, poroste. A není pravděpodobné, že by vláda z poplatkové operace nějak vycouvala. Představa zklidněného Babiše, který váženým spoluobčanům vzkáže, že už to není tak zlé, protože ČT jsme donutili šetřit a protože jsme schválili, aby ji kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad - taková představa je utopická. Vybičovaný entuziasmus se vrátí nejpozději v příští kampani.
Vlastností rozpočtu 2028 ovšem má být, že jeho schodek klesne „minimálně o 60 miliard“, jak ve čtvrtek sdělil Petr Macinka. I to se klidně může stát. Ale rozpočet 2028 má být zřejmě také prvním, ve kterém si stát do výdajů přibere 8 miliard na financování veřejnoprávních médií. Jeden plán zjevně míří opačným směrem než ten druhý. Kdo by si ale vsadil, že až to vláda zjistí, dá přednost zachování koncesionářských poplatků před krocením dluhu?
Zmíněné „dilema“ obrací pozornost k tomu, že klíčovou roli v poplatkiádě hraje psychologická dimenze poplatků. Pro koncesionáře alias daňového poplatníka je to prašť jako uhoď, protože když něco platí „stát“, jede v tom v podstatě stejně tak, jako když mu „chodí složenky“. Babišovo vysvětlení „chceme, aby to neplatili lidi a firmy, ale rozpočet“, je vlastně absurdní.
To by se dalo opakovat do omrzení - a marně. Protože složenky jsou strašně nápadné. Jsou naše vlastní a máme je doma. Stát je všech a ničí. Někde daleko si přehazuje jakési miliardy vidlemi, tak co by nepustil chlup i za nás. To nebolí.
O tenhle mocný, až nepřemožitelný sklon se opírá jak Babišova politika, tak naléhavá poptávka „okamžitě zrušit výpalné“ a „přestat povinně platit něco, co nepotřebuju“, jak praví vox populi. A ze sluchátka se ozve: ale beze všeho, ty zlé, trýznivé složenky roztrhejte a nedívejte se (ale fakt nikdy!) na ČT dál, dáme vám to do státního rozpočtu i s úroky…
