SOCDEM je na křižovatce. A všechny cesty míří k nebezpečí

Byť je sociálnědemokratický myšlenkový proud v českých zemích hluboce zakořeněný, Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) vznikla už v roce 1878 jako výraz rostoucího dělnického hnutí v habsburské monarchii, otřásá se nyní v základech. Partaj přitom přežila první republiku, exil i disent, nucené sloučení s komunisty po únoru 1948 i formování stranického systému po roce 1989, kdy se obnovená ČSSD vrhla do vrcholové politiky.

Ve volbách roku 1996 se stala hlavní opoziční silou. Vrchol přišel o čtyři roky později: pod vedením Miloše Zemana a později Vladimíra Špidly či Jiřího Paroubka ovládla kabinet a svým způsobem i prezidentský úřad. V roce 2006 měla strana přes 1600 místních organizací a zhruba 24 tisíc členů. Získávala kolem 30 procent hlasů. Sen, o němž si může současné vedení strany nechat zdát.

Dnes je totiž situace zcela jiná. Podle posledních průzkumů partaj obtížně dosahuje tří procent. Pokud by se měla spoléhat ve volbách sama na sebe, na poslanecká křesla může zapomenout, přiznávají si politici SOCDEM.

Měsíce se proto snažili vyjednat spojenectví s kdekým. Neúspěšně. A nyní se vedení sociálních demokratů rozhodlo zopakovat námluvy s evidentně zaskočeným hnutím Stačilo!, které tvoří krajně levicová uskupení s komunisty v čele.

Strašák minulých voleb se ozval. V roce 2021 totiž dopadly volby pro sociální demokracii katastrofou. S necelými pěti procenty hlasů se poprvé v historii nedostala do Poslanecké sněmovny. V evropských volbách 2024 pak SOCDEM propadla naprosto - získala jen 1,86 % hlasů. Mezitím se v jejím vedení vystřídalo několik předsedů, členská základna se rozpadla, regionální struktury zanikly a mnozí někdejší voliči přešli zejména k hnutí ANO, SPD nebo zůstali doma.

Středeční oznámení, že by rádi kandidovali s hnutím Stačilo!, bylo podle sociologa Jana Herzmanna volbou mezi Skyllou a Charybdou. Rčení pocházející z řecké mytologie odkazuje na volbu mezi dvěma špatnými možnostmi, z nichž obě vedou k dalšímu nebezpečí. 

„Na jedné straně je sociální demokracie v situaci, která naznačuje, že by mohla dopadnout opravdu velice špatně. Osobně si myslím, že je tam ohrožená i hranice 1,5 procenta, která je důležitá z finančního hlediska. Z tohoto pohledu tak jde o sebezáchranný pokus,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Herzmann.

Politická strana nebo hnutí, jež ve volbách do Poslanecké sněmovny získá alespoň 1,5 procenta hlasů, totiž dostane sto korun za každý hlas. A to by se do krvácející partajní kasy hodilo.

Na druhou stranu je ale hnutí Stačilo! podle sociologa uskupení, které je mimořádně krajní až antisystémové, což sociální demokracie nikdy v minulosti nebyla. „A z reakce řady jejich dosavadních významných členů je vidět, že tento krok nechtějí v dresu sociální demokracie udělat. To signalizuje, že je to opravdu za hranicí obvyklého sociálně demokratického uvažování a z tohoto hlediska je to také riziko významné hrozby zániku identity této strany,“ dodává sociolog.

Nejstarší česká politická strana tak stojí před dilematem: zachovat si tvář, ale možná kvůli tomu skončit a i zbankrotovat? Anebo ztratit tvář, ale částečně se existenčně zachránit a ještě k tomu mít nějaké poslance.

„Rozhodování je velmi obtížné a obávám se, že pro sociální demokracii teď neexistuje žádné dobré řešení poté, co hnutí ANO odmítlo myšlenku, že by mělo sociální demokraty na svých kandidátkách, byť jako jednotlivé osobnosti,“ podotýká Herzmann. A klade si otázku, zda přizvání SOCDEM do jednoho klubu představuje pro Stačilo! ještě vůbec nějakou výhodu.

Sociální demokraté by hnutí vedené komunisty mohli podle odhadů přinést jedno až dvě procenta, což nemá tak významný finální efekt. „Efekt toho, jestli máte 5,5 % nebo 7 %, z hlediska počtu mandátů není tak velký a Stačilo! se bude muset podělit o mandáty s nově příchozí entitou,“ upozorňuje Herzmann.

Podle politologa Josefa Mlejnka z Univerzity Karlovy v Praze úprk straníků voliče odradí a Stačilo! to nic nepřinese. „Vidím to na jeden procentní bod, ale to je na hraně. Budou si muset sami položit otázku, jestli to pro ně bude mít nějaký smysl. Spolupráce s komunisty je pro mnoho voličů SOCDEM červená čára,“ říká pro Seznam Zprávy.

Krok Jany Malačové je tak podle něho posledním hřebíčkem sociální demokracie a pokusem zachránit si „fleky“ v parlamentu. „Rozhovory prokaučovala. Je otázka, co s kým mohla vyjednávat, protože pozici neměla silnou. Strana je dlouhodobě pod pěti procenty a na volebním trhu je víceméně plno,“ dodává.

Za definitivní konec sociální demokracie v českých zemích označil strategii předsednictva strany i politolog brněnské Masarykovy univerzity Michal Pink. „Jejich pád nastal už v roce 2017 výsledkem ve sněmovních volbách. Další zásadní rána byla, že šli jako sedmiprocentní strana do vlády s Babišem. A když strana vypadla ze Sněmovny, nechovala se jako KDU-ČSL mezi lety 2010 a 2013. Nedošlo tam k nějaké výrazné personální obměně, která by začala pracovat na zlepšení situace,“ upozorňuje.

Přešlapem byla podle něho i skutečnost, že strana opustila zažitou značku ČSSD a vymyslela značku SOCDEM. „To byl další aspekt asistované sebevraždy,“ připomíná.

V neposlední řadě straně ublížil i její vlažný vztah k odborům. „Historicky sociálně demokratické strany v Evropě spolupracují s odbory. Tady ta vazba byla v poslední době docela volná. Josef Středula (předseda Českomoravské konfederace odborových svazů – pozn. red.) řekl, že SOCDEM ani nevolí. Vazba s odbory byla nedostatečně rozvíjena,“ poznamenává politolog Mlejnek.

Jak Jana Maláčová, tak i její místopředseda Lubomír Zaorálek se zaštiťují tím, že spojením se Stačilo! vrátí do parlamentu sociálně demokratickou ideologii. Ta ale podle sociologa Herzmanna dnes už voliče příliš nezajímá. „Lidé nechtějí návrat ideologií, uvažování voličstva je, až na vzácné výjimky, velmi pragmatické, neideologické. Navíc naprostou většinu agendy sociální demokracie převzalo hnutí ANO,“ doplňuje Jan Herzmann.

Podle Petra Víchy, bývalého místopředsedy SOCDEM a posledního senátora, který se se stranou ve čtvrtek rozloučil právě kvůli námluvám se Stačilo!, má strana ještě šanci. Ale jinou, než v níž věří současné vedení. Vícha totiž očekává, že SOCDEM dostane ve sněmovních volbách takříkajíc „na frak“.

„Předpokládám, že odstoupí neúspěšná paní Maláčová a možná ještě bude šance na obrodu. Měli jsme vždy solidní počet členů a byli to šikovní a erudovaní lidé. Jsou zklamaní, odcházejí, ale nemusí to být navždy,“ dodává.

Bývalý místopředseda sociální demokracie i dlouholetý brněnský primátor Roman Onderka, který opustil stranu už před dvěma roky, protože nesouhlasil s koketováním s komunisty, optimismem nehýří. A očekává velký úprk zbylých členů. „Kroky předsednictva se setkají s obrovskou nevolí minimálně třetiny až poloviny členů sociální demokracie. Obrovsky to stranu poškodí a je otázka, jak se s tím vypořádá do budoucna,“ podotýká.