Článek
Na sametovou revoluci přišel zavzpomínat i jeden z tehdejších studentských lídrů Šimon Pánek, který už řadu let vede organizaci Člověk v tísni. V rozhovoru pro Seznam Zprávy prozradil, že před šestatřiceti lety nepřeceňoval svoji roli. „Bral jsem to tak, že osud mi nadělil roli, byl jsem za to vděčný a snažil jsem se tu roli co nejlépe plnit,“ říká.
I přes výsledky sněmovních voleb, s nimiž není spokojený, ale vidí v současné době Česko jako vyspělou západní zemí, která je integrální součástí Evropské unie a NATO. Obavy má ale z obavy z nálepek a z ideologicky emotivních prohlášení některých politiků.
„Uvidíme, jak si s tím ANO poradí. Je to jeho odpovědnost a především Andreje Babiše, jak zvládne koalici, pokud bude v půdorysu, v jakém to teď vypadá,“ dodává s tím, že Česko není první ani poslední zemí, kde dochází k výraznější obměně lidí, kteří vládnou.
Jak vzpomínáte na dobu před 36 lety, když jste se stal jednou z hlavních tváří studentské revoluce? Co to ve vás po 36 letech vyvolává?
Určitě hrdost, že se to povedlo, že jsme toho mohli být součástí, že se to nestalo samo. Víte už tehdy jsem si uvědomoval, že se komunismus rozpadá. A nepřeceňoval jsem svoji roli. Mám naštěstí korektiv, který mi vždycky říká, že věci by se staly i beze mě. Všichni jsme nahraditelní.
Uvědomoval jsem si tehdy, že je to super a že to je hezké, že jsem součástí. Zároveň jsem to ale nebral dost vážně, takže jsem si to užíval jako velký happening. Bral jsem to tak, že osud mi nadělil roli, byl jsem za to vděčný a snažil jsem se tu roli co nejlépe plnit.
„Klobouk dolů“
Jste dnes spokojen s vývojem v Česku?
Určitě jsem spokojen se spoustou věcí, kam se Česko dostalo. To je úplně nesrovnatelné, stali jsme se vyspělou západní zemí, která je integrální součástí Evropské unie a NATO. Naši mladí lidé vesměs přemýšlí bez hranic, bez omezení, bez strachu. Velmi tolerantně, velmi jako celoevropsky nebo možná kosmopolitně, to je úplně něco jiného.
Myslím, že se leccos povedlo i v byznysu. Klobouk dolů. Bylo založeno spousta škol, galerií, organizací. Země vzkvétá, vibruje. Když se podíváme na průzkumy, tak většina Češek a Čechů říká, že vlastně mají pocit, že žijí šťastně. Proti tomu je pak pocit, že to nefunguje dobře, což je zvláštní rozpor. Je fakt, že část věcí by mohla být funkčnější. Někdy si myslím, že politici málo rozhodují a málo vysvětlují, proč dělají věci tak, jak je dělají.
Úplně aktuálně nejsem nadšený z výsledků posledních voleb, ale demokracie je demokracie, tak uvidíme, jak si s tím ANO poradí. Je to jeho odpovědnost a především Andreje Babiše, jak zvládne koalici, pokud bude v půdorysu, v jakém to teď vypadá, aby to nějak fungovalo. A nakolik se z toho poučí i ty strany, které teď prohrály, co mají dělat lépe. Nejsme první ani poslední zemí, kde dochází k výraznější obměně lidí, kteří vládnou. Jak říkám, moje volba by to nebyla, ale respektuji to.
Jakožto výrazný zástupce neziskového sektoru, jak vnímáte obavy z toho, že příští vláda v této oblasti hodlá možná přišlápnout brzdu?
Mám obavy z nálepek a z ideologicky zabarveného jednání některých politiků. Zatím jsou to tedy prohlášení, ale mohlo by to být jednání. Jsem přesvědčen, že když se kdokoliv racionálně podívá dovnitř do toho, co neziskové organizace plní pro stát a za jak málo peněz to plní a jak je to důležité, tak pokud platí to, co slyšíme od ANO, že chtějí šetřit a dobře hospodařit, tak nemám nejmenší obavu.
Pokud převládnou ideologicky emotivní nálepky, nevím, čím pořádně vedené, možná nedůvěrou v to, že někdo může něco dělat za relativně skromný plat, tak toho se bojím. Těch zjednodušujících emotivní ideologických nálepek, které by mohly vést k určitému zhoršení ovzduší vůči práci lidí v pomáhajících profesí. To je absolutní většina neziskovek. Jak to bude vypadat, uvidíme. Je to odpovědnost budoucí vlády a především ANO.
Mladé zajímá jejich budoucnost
17. listopad je hlavně o mladých lidech. Jak moc jsou podle vás dneska mladí lidé angažovaní? Zajímá je politika?
Myslím si, že mladí lidé jsou angažovaní, že je zajímá, a neříkal bych politika, já bych řekl, že je zajímá svět a budoucnost. Zajímá je klima, zajímá je otázka tolerance vůči jinakosti, přijímání třeba sexuálních odlišností nebo etnických odlišností. Mezi mladými je to úplně nesrovnatelné než v mé generaci nebo v generaci mých rodičů. Zajímá je budoucnost, jsou překvapivě velmi dobře orientovaní v tom, že naše budoucnost je v Evropské unii. Myslím si, že si nezahrávají s nějakými třetími cestami a podobně. Jsem vlastně dost optimistický, co se týče mladé generace a mladých lidí.
A znají dostatečně minulost? Podle některých průzkumů nejsou v nedávné historii moc orientovaní. Nespatřujete v tom nebezpečí?
Nakolik znají minulost, to nevím. Ale víte, když mně učitelé v sedmdesátých letech vyprávěli o Pražském povstání, tak pro mě to byl také šerý dávnověk. Myslím, že je důležité, aby se nějak hodnotově orientovali. A jestli hodnotová orientace je tolerance, environmentální senzitivita, zodpovědnost vůči společnosti, tak to je důležité. Čili nebyl bych pesimistický.
