Hlavní obsah

Zelenskyj v Praze? Když utichnou zbraně, šance je velká, říká Bek

Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Válka na Ukrajině proměnila české priority v čele EU, říká Bek.

Reklama

22. 5. 18:11

Ministr pro Evropu v rozhovoru se Seznam Zprávami říká, že vláda v čele Evropské unie bude zvát ministry ukrajinské vlády na rady unijních ministrů, které bude Česko v Praze pořádat v příštích měsících.

Článek

České předsednictví Evropské unii v druhé půlce letošního roku zcela změnila ruské agrese na Ukrajině. Vláda Petra Fialy (ODS) se bude především snažit sbližovat Ukrajinu s EU, mimo jiné pozvánkami pro ukrajinské představitele na unijní akce probíhající v Česku – včetně prezidenta Volodymyra Zelenského.

Česko lobbuje v sedmadvacítce za udělení statusu kandidátské země EU, což je fáze, kdy už stát usilující o členství v EU musí například přenášet evropské předpisy do svého právního systému. Uvnitř sedmadvacítky ale jsou i země mnohem vlažnější k tomuto historickému kroku, než je Česko a země se zkušeností s mocenskými nároky Moskvy – argumentuje se tím, že fakticky úroveň kvality vládnutí v zemi nesplňuje požadavky na udělení kandidátského statusu, či ohledy na země, které na posun do EU čekají už déle, zejména v regionu západního Balkánu.

Podle ministra Beka se ale postoj v EU mění. „Stabilizace Ukrajiny je strašně důležitá vzhledem k potravinové bezpečnosti. Celá jižní Evropa se začíná obávat, že nedostatek obilí vyvolá další migrační vlnu ze zemí Afriky, které jsou závislé na dovozu potravin z Ukrajiny,“ říká.

Vláda už otevřeně mluví o tom, že zve do Prahy prezidenta Zelenského na unijní summit. Jak na to reaguje ukrajinská strana?

Jednání se o tom vedou. Otázka ale je, jestli do té doby skončí válka. Je jisté, že dokud neskončí, prezident Zelenskyj nebude cestovat mimo Ukrajinu.

Co znamená „dokud neskončí válka“? Experti mluví o tom, že minimálně na Donbase se může bojovat velmi dlouho.

Dokud nebude uzavřeno příměří, což by znamenalo klid zbraní na území Ukrajiny. Jak já rozumím vyjádření ukrajinské strany, tak dokud vede Ukrajina válku, nechce prezident Zelenskyj, vrchní velitel armády a hlava státu, opustit svou zemi. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet.

Neformální summit v Praze by měl proběhnout nejspíš začátkem října, takže ještě je nějaký čas. Platí, že ukrajinská strana o to stojí.

Tedy pokud by do doby konání summitu nastal klid zbraní, tak šance, že přijede Volodymyr Zelenskyj do Prahy, je vysoká?

Ano, pak je vysoká. Dohodli jsme se také s ukrajinskou stranou, že budeme usilovat o to, aby ukrajinští ministři byli ve vysoké míře zváni jako hosté na neformální ministerské rady, které budou probíhat v České republice. Považujeme za strašně důležité, aby ukrajinská vláda měla možnost co nejširšího dialogu s partnery v EU, protože to pomáhá překonávat váhání.

Ukrajina „maká“

Mluvíte zřejmě o váhání kvůli přiblížení Ukrajiny do EU zejména u některých „starých“ členských států. To se dostáváme k důležité otázce ukrajinských snah vstoupit do EU: Co zmůže české předsednictví v této věci?

V našich rukou bude moderace debaty o rozšíření. Uvidíme, zda se ukrajinské straně podaří přesvědčit váhající členské země EU o tom, že by bylo dobré otevřít Kyjevu cestu ke kandidátskému statusu už na červnové Evropské radě. Je jasné, že Ukrajina vyvíjí velké diplomatické úsilí vůči všem členským zemím.

Myslíte, že se může posun v této otázce – zřejmě udělení kandidátského statusu – odehrát už v červnu, tedy ještě za francouzského předsednictví?

Zatím si nejsem jistý. Byl bych rád, kdyby se to stalo, ale zatím je váhajících zemí hodně. My se snažíme přesvědčovat naše západní partnery o tom, že je správné otevřít Ukrajině cestu.

Jakou podobu má ta cesta teď mít? Jaká přesně je česká pozice v této věci?

My jsme pro udělené kandidátství a zahájení standardního procesu (přistoupení k EU), který může v závislosti na tempu pokroku na Ukrajině trvat dlouho.

Pouze Ukrajině, nebo i dalším čekatelským zemím? Například asociační dohodu s EU, jakýsi předstupeň kandidátského statusu, má i Moldavsko, Gruzie…

O dalších jednejme, ale u Ukrajiny to považujeme za úplně jasné. Má to dvě roviny.

Zaprvé uprchlickou, která představuje nevídaný problém z hlediska počtu lidí, kteří se dali do pohybu. Pro nás je debata o kandidátství součást řešení problému uprchlíků. Má-li se část z nich vrátit, je třeba jim garantovat rozumnou budoucnost Ukrajiny.

A zadruhé je stabilizace Ukrajiny strašně důležitá vzhledem k potravinové bezpečnosti. Celá jižní Evropa se začíná obávat, že nedostatek obilí vyvolá další migrační vlnu z Afriky. Rádi bychom dosáhli pokroku i na západním Balkáně a směrem k Moldávii, ale řešení situace na Ukrajině je podle našeho názoru urgentní.

Obavy z migrace z jihu

Tedy Ukrajina si podle vás zaslouží jakýsi náskok?

No, náskok… zahájí se standardní proces. Například země západního Balkánu už často kandidátský status mají, tam řešíme jiný problém. Upozorňování na to, že nemůžeme otevřít cestu Ukrajině, protože tu čeká západní Balkán, není přesné. Západní Balkán je dál v integračním procesu, alespoň některé země, a pro nás to nestojí proti sobě. Ale Ukrajina je speciální případ vzhledem k dopadům na EU jako celek.

Vnímají to i západní země?

Minulý týden jsem byl v Římě a zdá se mi, že například Italové už to vnímají velmi silně právě kvůli hrozbě velké vlny migrace ze zemí, které jsou závislé na dovozu potravin z Ukrajiny. Dnes jsem si nechával vylíčit situaci od poradce ukrajinského prezidenta Ihora Žovkvy, který byl na návštěvě v Praze. Odhadují, že jsou s to dostat po železnici pětinu zásob pšenice z Ukrajiny. Ostatní závisí na tom, jestli se podaří otevřít námořní koridor z Oděsy, protože 95 procent exportu zatím probíhalo po moři.

Jakou může hrát Česko roli při případném dojednání míru jako předsednická země?

Mně se zdá, že nejsme země, která by mohla sehrát neutrální roli. My, myslím, budeme spíš na straně Evropské unie moderovat debatu o dalších krocích vůči Rusku nebo vůči Ukrajině především. Tam je role předsednických zemí silnější.

Jaké budou priority českého předsednictví a jak je ovlivnila situace na Ukrajině?

Dokument o prioritách českého předsednictví bude mít dvě části, kratší kapitola bude o politických prioritách této vlády, pak bude druhá, techničtější a obsáhlejší část, pracovní program předsednictví, který vzniká už dva roky.

První část se změnila výrazně, tak jak se změnila celá evropská politika. Od vypuknutí války významně vystoupila do popředí témata související s bezpečností. Finální podobu dokumentu budeme publikovat 15. června.

V Evropě si prý oddechli

Jaký je tedy plán?

Že budeme mít pět politických priorit, které přímo či nepřímo souvisí s novou geopolitickou situací. Na druhé straně řada těchto témat byla aktuální už před začátkem války, teď jen získala větší naléhavost. Bude tam řešení uprchlické krize a doufejme i poválečná obnova Ukrajiny. Bude tam také zvyšování obranné kapacity EU, a to jak v oblasti vojenské, tak i kyberbezpečnosti.

Dalším klíčovým tématem je energetická bezpečnost a strategická odolnost evropské ekonomiky. Pátá oblast bude odolnost demokratických institucí, což bude hodnotově orientované téma. V souvislosti s debatou o právním státu bychom chtěli otevřít některé nové aspekty, jako je vyšetřování válečných zločinů nebo dodržování sankčních režimů.

Před válkou na Ukrajině se hodně mluvilo o tom, že Česko během předsednictví bude moderovat debaty o Zelené dohodě a bude se snažit prosadit konzervativnější přístupy. Jaká je nyní situace v kontextu ukrajinské války a souvisejících energetických otázek?

Debata o klimatické politice s bezpečnostní dimenzí, tedy potřebou zbavit se závislosti na ruských fosilních palivech, získala na dynamice a jisté střízlivosti a pragmatičnosti. Myslím si, že je jasné, že teď není čas na to, provádět revizi cílů v roce 2050 nebo i 2030, to je předčasné. Je jasné, že řada členských zemí bude potřebovat větší flexibilitu v krátkém časovém období, aby se vyrovnaly s bezprostředními důsledky krize.

Řada zemí bude zřejmě používat uhlí o něco déle, než se dříve čekalo. V celkovém uvažování je samozřejmě potřeba počítat s tím, že většina členských zemí, včetně České republiky, bude urychlovat výstavbu obnovitelných zdrojů. To je nezbytná součást odklonu od fosilních paliv dovážených z Ruska. To znamená, čím dříve posílíme kapacitu obnovitelných zdrojů, tím lépe.

Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

„My se snažíme přesvědčovat naše západní partnery o tom, že je správné otevřít Ukrajině cestu.“

Když to srovnáme s rokem 2009, je propagace českého předsednictví dost utlumená. Čím to je a není o předsednictví málo slyšet?

Každý týden poskytnu tak tři rozhovory, mluvím o prioritách v televizi. Nemám pocit, že by o tom bylo málo slyšet. Ale už to není poprvé, část kouzla vyvanula. Dnes víme, že předsednictví je především reálný výkon. Myslím, že nemusíme dělat kampaň typu, že bychom vyvěšovali plakáty. Je důležité, že se tu o evropské politice mimo jiné v důsledku války na Ukrajině mnohem víc mluví. Předsednictví je profesionální výkon spousty lidí, je to týmová práce, která je standardní součástí fungování EU. Na každou členskou zemi pravidelně dojde a musí obstát, ale není to nic mimořádného.

Vláda to nechce využít ke zviditelnění Česka v EU a naopak, není to příležitost, které by se mělo využít?

Myslím, že vlastně platí, že nejlepší předsednictví jsou ta, o kterých se tak moc nemluví, protože prostě odvedla dobrou práci. Ale to je nadsázka. Myslím, že máme obrovskou příležitost posunout vnímání České republiky u evropské veřejnosti. Když mluvím se svými protějšky nebo diplomaty, setkávám se s určitou úlevou, že česká vláda se chová předvídatelným způsobem, že mluvíme se svými partnery a vysvětlujeme své postoje. Nechceme se uchylovat, pokud to není nezbytně nutné, k nějakým dramatickým gestům.

Tentokrát to tedy bude bez velkých ramenou?

Já doufám, že ano. I když v krizích nikdy nevíme, kdy může dojít na konfliktní situaci. Myslím, že předsednictví je – a teď nechci říkat, že je to rutinní výkon – něco, co musí každá země zvládnout. Zvládnou to i země menší než my, tak sakra, abychom to nezvládli také. Ostatně na profesionální úrovni jsme to zvládli dobře i v roce 2009.

Hodně zmiňujete, že předsednictví je týmová práce, jak je důležitý odborný a úřední aparát, že politici jsou vrcholek ledovce. Je tedy pak správné se spoléhat z velké části na stážisty, nechat je zaplatit z programu Erasmus a ještě některým ani nezajistit ubytování?

Nespoléháme na stážisty. To je mediální zkratka. České předsednictví umožňuje vysokoškolským studentům praxe v rámci předsednictví.

Stážisté doplňují osekané personální posily v Bruselu z řad diplomatů. Tak to nastavila už vláda Andreje Babiše (ANO). Já si pamatuji ta čísla diplomatů, která před třemi čtyřmi lety požadovalo ministerstvo zahraničí, ale bylo odmítnuto.

Tak to fakt není, to je dezinterpretace. V první řadě je to věc, která je v kompetenci ministerstva zahraničí. Tam je nedorozumění, že jedné skupině, která prošla speciálním kurzem na Diplomatické akademii, ministerstvo zahraničí garantovalo i ubytování. Poptávka byla velká, přišli další studenti přes program Erasmus+ a ti mají stejné podmínky jako všichni studenti, kteří využívají program Erasmus+.

Nepovažuji za šťastné, že došlo ke sporu a nedorozumění, ale má to logiku. Stát nemůže všem stipendistům z České republiky v rámci programu Erasmus+, bez ohledu na instituce, kam jdou, proplácet ubytování.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované