Hlavní obsah

„Jeď, jeď, zaber!“ Vojáci objíždějí školy a přibližují dětem armádu

Josef Mačí
redaktor
Foto: Josef Mačí, Seznam Zprávy

Pod dohledem vojáků si žáci zkoušeli také plynové masky.

Reklama

Co dělají čeští vojáci, jak poskytnout první pomoc nebo čím se chránit v případě ohrožení. Armáda objíždí školy a ukazuje dětem vše v praxi. Na jedné takové akci jsme se byli podívat ve Vrchlabí.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na parkovišti za školou stojí armádní tatrovka a vedle ní vojenská sanitka. K tomu ještě další terénní vozidla, která s sebou vojáci přivezli k vrchlabské základní škole na náměstí Míru. Dnes tady proběhne den s armádou v rámci projektu Naše stopy v NATO.

„Dětem to dá daleko víc, než když to probíráme v jednotlivých vzdělávacích oblastech,“ vysvětluje ředitel Petr Jindřich, proč takový projektový den na své škole vítá.

Nic jako branná výchova už ve školách neexistuje. Až do roku 2003 nebyla ani zmiňována v osnovách. Dnes je ale i příprava k obraně státu součástí rámcových vzdělávacích programů, takže by se s tímto tématem měli žáci setkat například ve výchově k občanství.

Právě teď jde navíc o velmi aktuální věc. Ruská invaze na Ukrajinu debatu o bezpečnosti Česka zdůraznila a přiblížila. Speciálně také pro děti ve školách, protože do jejich tříd přibyly děti ukrajinských uprchlíků. Kontakt je tak bezprostřední a otázek mnoho.

Samozřejmě jich je spousta také k těm nejhorším možným scénářům, tedy i případnému jadernému úroku.

„Kdyby tamhle dopadla jaderná hlavice, tak se jen podívejte ven,“ ukazuje z okna jeden z armádních lektorů, že žádná účinná ochrana v případě blízkého dopadu není.

Ale nejde jen o apokalyptické scénáře, žáky třeba zajímá, proč nemůže NATO přijmout Ukrajinu, když je ve válečném konfliktu s Ruskem. Nebo kolik vojáků Česko brání.

Kdo je ministryní obrany?

Děti si ale také během armádního dne poprvé vyzkouší, jak správně poskytovat první pomoc. Kupodivu nejlépe s vánoční koledou Rolničky na jazyku. V takové frekvenci je nutné stlačovat hrudník při nepřímé masáži srdce – tedy 100 až 120 stlačení za minutu.

„Jeď, jeď, zaber,“ pobízí školačku vojenský zdravotník při nácviku na figuríně a pouští k tomu i frekvenci, v jaké je nutné pracovat.

Je to makačka, kterou ne každé z druhostupňových dětí zvládne. Každý žák si však alespoň vyzkouší, co taková pomoc obnáší. Zásadní pravidlo ale zazní několikrát – na prvním místě musí být vždy vlastní bezpečí.

Na druhou stranu spoustu věcí už děti dávno vědí. Trefují třeba i některé barvy baretů. Tedy že červenou mají výsadkáři. A otázka na vrchního velitele ozbrojených sil se zdá také snadná, prezident Petr Pavel zazní z několika stran ve třídě.

Naopak na jméno ministryně obrany nedokáže přijít nikdo. Ani s nápovědou toho křestního (Jana) a počátečním písmenem příjmení (Č).

„Tak to vůbec,“ vzdává Kryštof snahu a správná odpověď, že jde o Janu Černochovou, ho překvapí. Na jméno náčelníka generálního štábu Karla Řehky si také děti nevzpomenou.

Psi lákají nejvíc

Nejvíce ale děti zaujmou psi a vojenské vybavení. Psovodi jim na pozemku vedle školní jídelny ukazují svou práci. A to jak cvičí své zvířecí parťáky nejen pro případ obrany a stopování, ale také kvůli vyhledávání drog, výbušnin a zbraní.

Na jejich ukázku se děti řadí ještě rychleji než na zkoušku plynové masky. Na rozdíl od testování protichemického vybavení se ale tohle fotit nemůže. Vojáci to nedovolí.

Foto: Josef Mačí, Seznam Zprávy

Pes Cash si po vyčerpávajících ukázkách užil pozornost dětí.

Nálada ve společnosti je v poslední době ohledně vojenských otázek hodně podrážděná. Náčelník generálního štábu Řehka nedávno mluvil o nutnosti debaty nad povinnou nebo dobrovolnou vojenskou službou. Prezident Pavel pak podpořil možnost zavedení administrativních odvodů do armády.

„Nějaká forma přípravy by se mohla hodit,“ souhlasí také ředitel vrchlabské základky Petr Jindřich.

Ministerstvo obrany bere akce na školách jako způsob, jak děti prakticky připravit na situace, se kterými se mohou v běžném životě setkat. A zároveň je tak seznámit s povinnostmi, které jim jako občanům České republiky vyplývají ve vztahu k obraně státu.

„Jednak jim to zpestří výuku, protože vidí spoustu praktických ukázek, zadruhé se dozvědí řadu zajímavých věcí a taky možná se do budoucna budou chtít vojáky stát,“ vidí Klára Pelcová z odboru komunikace Ministerstva obrany, v čem je přínos projektu Naše stopy v NATO, v rámci kterého se armáda představuje na školách.

Loni v září bylo v armádě 27 982 profesionálních vojáků a téměř 4300 vojáků aktivní zálohy. V koncepci výstavby armády se počítá s tím, že počet profesionálů vzroste na 30 tisíc a v aktivních zálohách bude deset tisíc vojáků. To vše do roku 2030.

Reklama

Doporučované