Co se děje s oblečením, které hodíte do kontejneru. Na charitu míří zlomek

„Každý má kapacitu zhruba 200 kilo,“ říká Pavel Hendrichovský, zatímco otevírá kontejner na textil stojící na ulici hned u třídírny Diakonie Broumov. Je jednatelem společnosti, která provozuje zhruba tisícovku kontejnerů.

„V Praze se vyváží až třikrát týdně, v menších vesnicích podstatně méně. Záleží na počtu obyvatel,“ vysvětluje.

Na dně leží jen menší hromádka textilu – dětské oblečení, několik dámských triček a asi tři páry dětských bot. „Ten se zrovna vyvážel dneska ráno,“ vysvětluje řidič, zatímco hází obsah kontejneru do auta.

„Občas dostaneme i nějaký dáreček,“ zasměje se a z plné náruče mu přitom vypadne dětská bota. „Už jsme tam měli kde co,“ přitakává Hendrichovský. V kontejneru se údajně našly například leklé ryby nebo dokonce zbraně.

Ze všech koutů republiky svážejí řidiči textil právě sem, do třídírny v Broumově. Denně dovezou až 25 tun textilu.

Jenže zlaté časy tohoto byznysu už jsou podle jednatele minulostí.

Diakonie Broumov za rok v průměru sesbírala 6 tisíc tun textilu. V posledních letech však toto číslo klesá. Například loni bylo v kontejnerech pouze 5 tisíc tun materiálu.

To se odráží i na finanční bilanci firmy. V roce 2020 prodělala diakonie skoro 2,5 milionu korun. Záporné hodnoty hlásí i Potex – další firma, která zpracovává použitý textil. Pro podobné podniky jsou tyto částky nezanedbatelné. „Budeme to vyrovnávat ještě několik let,“ komentuje jednatelka společnosti Potex Lenka Harcubová.

„Nemáme na to dotace,“ říká jednatel společnosti Diakonie Broumov Pavel Hendrichovský. Podle něj si lidé často neuvědomují, jak finančně nákladný provoz kontejnerů a následné zpracovávání textilu vlastně je.

Tento názor sdílí i Harcubová, která uvádí, že se tato činnost pohybuje na hranici sociálního podnikání. „Profit je minimální,“ dodává.

Náklady na celý provoz jsou totiž poměrně vysoké. Jen 70 % výnosu z činnosti společnosti Diakonie Broumov je využito na pokrytí mezd jejích zaměstnanců. Provoz dále zatěžují ceny za naftu či náklady na likvidaci materiálu.

Situace podniků je pak o to horší, že lidé v posledních letech vyhazují méně oblečení. Což je na jednu stranu pozitivní, na druhou – pro firmy v tomto byznysu – špatná zpráva.

Pokles darovaného textilu údajně způsobily dva faktory. Nejprve pandemie covidu-19, kdy lidé neměli tendenci tolik nakupovat a s tím poklesl i objem darovaného textilu. Trend poklesu následně prohloubila válka na Ukrajině. Lidé se totiž rozhodli dát oblečení spíše na humanitární pomoc než jej darovat skrze kontejnery.

V kombinaci s ostatními faktory, jako je rostoucí inflace či všeobecné zdražování, se provozovatelé kontejnerů dostávají do finančních potíží.

Do velké míry jsou proto závislí na tom, jak se jim darovaný textil podaří zpeněžit.

Řada lidí předpokládá, že veškerý darovaný textil putuje na charitu. Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché. Společnosti s textilem obchodují, jinak by neměly dostatek financí na provoz.

„Dělají to všichni. Kdo říká, že ne, tak lže,“ komentuje Lukáš Killar, jednatel společnosti Dimatex, která se sběru a recyklaci textilu věnuje už od roku 1991.

Například ze skoro 3 tisíc tun textilu, které za rok 2022 nasbírala firma Potex, bylo na charitativní účely využito jen zhruba 5 procent celého objemu.

Co se děje se zbylým oblečením, vysvětlují v reportáži zaměstnanci třídírny Diakonie Broumov:

V třídírně se oblečení ručně separuje do celkem asi 200 kategorií. Důležitým modernizačním prvkem je nová třídicí linka, která zvýšila efektivitu procesu o 80 až 100 procent. Linku obsluhuje pět žen, které sbírají oblečení z jedoucího pásu a dále jej třídí.

„Na rozdíl od pásů, které používají jiné firmy, pás naší linky jede dokola a pracovnice jsou tak schopny všechno protřídit důkladněji,“ vysvětluje Hendrichovský. Denně projdou každé z nich rukama zhruba dvě až tři tuny textilu.

Oblečení se ale netřídí pouze pomocí linky. V hale je mimo jiné asi 10 dalších zaměstnankyň, které textil přebírají a dle typu jej třídí do dalších kategorií. „Každá věc má technologický postup, jak ji třídit,“ vysvětluje jednatel společnosti.

U stolu stojí obklopená hromadou oblečení jedna z pracovnic a přebírá košile. Třídí je zhruba na 25 sort dle barvy, kvality či materiálu. „Co je třeba poškozené, třídíme podle materiálu a snažíme se z toho dělat nějaký další výrobek, který má smysl pro firmy, co ho dokážou nějak zpracovat,“ pokračuje Hendrichovský v popisu třídícího postupu.

Podobně pracuje i paní Jaroslava. „Já dělám na kůžích. Tam třídím kabáty, pravou kůži nebo koženku, sáčka a podobně. Taky asi na 25 druhů,“ komentuje, zatímco vyskládává textil z objemného pytle na stůl.

Jen zhruba dvě procenta z objemu jsou ještě módně zajímavá a je o ně zájem. Toto oblečení se buď prodává, nebo posílá různým charitám. „Spolupracujeme s různými městy a obcemi. Řeknou nám, co potřebují, a my jim to pošleme,“ vysvětluje Hendrichovský.

Další více než třetina textilu jsou kusy, které nejsou poničené, ale v Česku o ně není zájem. Posílají se proto do zemí třetího světa, kam přicházejí různé módní vlny později než do Evropy. Balíky jsou pravidelně kontrolovány inspektory, aby existovala záruka, že jde o kvalitní zboží. „U nás o něj ale prostě není zájem,“ tvrdí.

Na skládky či do spaloven putuje textil, který je natolik poničený, že pro něj neexistuje žádné další využití. Takto dopadne zhruba 5 až 10 procent sesbíraného materiálu.

Zbývá pak zhruba polovina všeho obsahu kontejnerů, která sice nenajde místo u někoho v šatníku, ale lze ji ještě využít jinak.

Diakonie Broumov je schopná tyto kousky zpracovat tak, že z nich vyrobí například čisticí hadry, které pak putují do tiskáren či autoopraven.

Paleta odběratelů je v tomto případě velmi rozmanitá a každý požaduje něco jiného. „Jsou firmy, které chtějí třeba svetry bez knoflíků nebo mají jiné požadavky. Musíme se všemu přizpůsobovat, jinak nám to zůstane na skladě a pak to půjde na skládku,“ vysvětluje Hendrichovský.

Vše se dále musí zabalit a poslat. I toto společnost obstarává. Aby bylo možné textil doručit odběratelům, z kapacitních důvodů se často musí lisovat. I lisy jsou součástí rozsáhlé třídírny. „Jen to zabalení stojí 35 korun,“ říká Hendrichovský a ukazuje na kupu balíků navrstvených na sobě.

Balíky jsou poté uloženy v obrovské hale, kde čekají na odeslání.

Diakonie Broumov kromě sběru a distribuce textilu nabízí i jiné služby. Části svých zaměstnanců poskytuje přístřeší. Součástí komplexu je totiž i ubytovna, ve které pobývá skoro polovina zaměstnanců. Celkově společnost zaměstnává zhruba 100 lidí.

„Jsme přeci jen sociální družstvo. Staráme se asi o 40 klientů, kterým poskytujeme práci a přístřeší. Je to spousta nákladů, které musíme zaplatit a nemáme na to dotaci,“ dodává Hendrichovský a ukazuje ubytovací prostory pro zaměstnance.

Vlivem nepříznivých podmínek však muselo v minulém roce dojít ke snížení počtu pracujících. „V této době propouští spousta firem. Kvůli energiím, naftě a zvyšování mezd,“ říká Hendrichovský. Jinak tomu nebylo ani zde. Vedení muselo údajně propustit asi 10 zaměstnanců.