Školní stravování nad propastí. Školy přijdou o možnost, jak přilepšit kuchařkám

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dlouhé roky volají školní jídelny o pomoc. Tabulkové platy jsou mizerné. Mladí se sem nejenže nehrnou, ale o práci v jídelnách vůbec nemají zájem. Školní stravování tak stojí na ženách především v předdůchodovém věku.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) chce nyní škrtnout tisíce neobsazených míst „nepedagogů“. A zacíleno je právě na kuchařky. Jídelny ale nenechávají pracovní pozice volné zbůhdarma. Zkrátka se jim je nedaří obsadit.

„Personál na celém gastronomickém trhu není. Já jsem se teď dostala do situace, kdy nejsem schopná obsadit dvě pracovní místa, byť bych ráda. Platové tabulky jsou prostě paskvil,“ popisuje ředitelka brněnské školní jídelny Marta Mandincová.

Jak to může v jídelnách, kde narazí na personální dno, dopadnout, ukazuje příklad Poděbrad. V loňském školním roce vypadlo Střední zemědělské škole několik kuchařek, což vedlo k tomu, že neměl kdo uvařit. Bez obědů kvůli tomu zůstala místní speciální škola, pro jejíž žáky se v tamní jídelně také vařilo.

„Základní problém je kvalita personálu. Pokud sice my budeme mít slibovaných 130 procent průměrné mzdy – reálně ale 112 procent – a provozní pracovníci půjdou dolů, tak už neudržíme nikoho,“ odhaduje ředitel poděbradské Střední zemědělské školy Pavel Znamínko.

V letošním školním roce se nedaří navařit pro všechny žáky ani v Rakovníku. „Vypisujeme koncesi na provozovatele jídelny,“ vysvětluje radní pro školství Středočeského kraje Milan Vácha (STAN), že by provoz kuchyně měl nově převzít soukromník.

Školní stravování balancuje nad propastí. Dlouhé roky je naprosto podfinancované – kuchařka bez předchozí praxe má nástupní tabulkový plat 16 130 korun hrubého, tedy 1170 korun pod hranicí minimální mzdy.

Do toho ale nyní MŠMT přichází s razantním škrtem 8000 míst. Ministerstvo financí přitom navrhovalo zrušit dokonce 30 tisíc pozic, především v jídelnách.

„Už teď vaří jídelny v omezeném počtu, protože jim chybí jedna nebo dvě kuchařky. Takhle ale o místa přijdou definitivně,“ vadí postup ministerstva výkonnému řediteli Asociace školních jídelen Karlu Jahodovi.

Neobsazená místa přitom mají svůj význam i pro navyšování platů ostatních pracovníků. Je to sice nesystémový krok, ale jen tak se v řadě případů daří zajistit, aby vůbec někdo do kuchyně nastoupil.

„Místo čtyř kuchařek může mít některá škola například jen tři, ale čerpají peníze, jako by byly čtyři,“ dodává krajský radní Vácha, že tím vedení škol kuchařkám vylepšuje tristní platy.

Snaha uspořit na neobsazených místech tudíž může v některých jídelnách podpořit odchod stávajících kuchařek. Natožpak aby se dařilo nalákat nové pracovníky.

Školní stravování je velkým tématem také rodičovské veřejnosti, která tlačí na přípravu kvalitního jídla pro své potomky. Do toho se řeší například dietní stravování, to všechno ale na pozadí mizerných tabulkových platů a maximální ceny za oběd kolem 50 korun (limit se o několik korun liší podle věku strávníka).

„Pochopil bych, kdyby se zrušila neobsazená místa a ušetřené peníze se rozpustily mezi zbylé pozice, aby se pracovní místa zatraktivnila. Takhle sice stát nějaké peníze uspoří, ale nezbaví se problému, na který léta upozorňuji – existuje velké riziko, že školní stravování úplně upadne,“ varuje Jahoda.

Seznam Zprávy se už při představování rozpočtových priorit ministra školství Mikuláše Beka (STAN) ptaly, zda škrtnutí neobsazených míst neohrozí stabilitu školních jídelen. Právě proto, že se jimi často dofinancovávají platy ostatních kuchařek.

„Tohle neohrozí ty, kdo vaří ve školách, ale spíš pedagogické pozice, kam ředitelé škol přelévali prostředky,“ rozporoval ministr, že by k něčemu takovému docházelo.

Realitou ale je, že školní stravování je dlouhé roky při úsporných opatřeních první na ráně. Nepedagogičtí pracovníci jsou většinou až poslední, komu se přidává. Většinou kvůli tomu, že tarifní platy poklesnou pod úroveň minimální mzdy.

Práce ve školních jídelnách sice může někomu vyhovovat z pohledu pracovní doby, je ale velmi fyzicky náročná a i kvůli špatným finančním podmínkám se nedaří lákat mladší zájemce.

Vedoucí školní jídelny Miloslava Vampolová takto zkoušela omladit kolektiv, ani jedna z nových zaměstnankyň ale v kuchyni kvůli vysoké pracovní zátěži nevydržela.

„Hledala jsem potom už věkově starší kolegyně,“ dodává s tím, že personální stav doplnila o dvě padesátnice.

Jak se bude situace ve školním stravování řešit za pár let, až starší kuchařky půjdou do důchodu, zatím nikdo nevymyslel.