Článek
Ačkoliv nyní paraplavkyně Alexandra Ema Borská pravidelně vyhrává závody v juniorských i dospělých kategoriích, její cesta k úspěchům ve světových bazénech byla složitá. Narodila se předčasně s rozštěpem páteře, a nemá tak chráněnou část míchy. Klouby v její levé noze nejsou dovyvinuté a celkově jí dolní končetiny fungují velmi omezeně. Její dvojče po porodu zemřelo.
Navíc musela v raném dětství podstoupit několik operací. Na delších cestách jí nyní pomáhá vozík. „Její dětství bylo plné lékařů, rehabilitací, snažili jsme se i o rodinný život, ale myslím, že nás to jako rodinu nakonec posílilo,“ vypráví o Alex maminka Michaela, která závodnici na olympiádě doprovází.
„Dřív jsem plavala, než chodila“
Handicap ale Alex nezastavil. Do bazénů začala chodit kvůli rehabilitaci. „Vždycky z legrace říkám, že jsem dřív plavala, než chodila,“ říká s úsměvem.
Začala navštěvovat i plavecký klub, odkud ale po neshodách odešla a stadiony vyměnila za handbike, na kterém se několikrát stala mistryní České republiky.
Postupně s úspěchem vyzkoušela i lukostřelbu nebo parapaddleboard. Kvůli malé konkurenci se ale postupně vrátila k plavání. Z Prahy, kam několik let dojížděla na tréninky, se s přestupem na střední školu dostala do Ústecké akademie plaveckých sportů, kde se v bazénu a posilovně někdy připravuje až třináctkrát týdně.
„Je to o tom, že když nemůžete vynikat v tom, že jste zdraví, tak si najdete něco v sobě, co je v Alexině případě ten sport. To je něco, v čem můžete ukázat světu, že jste dobří. Navíc je nejenom dobrá ve sportovním duchu, ale je i velmi empatická, přátelská a snaží se předávat energii ostatním,“ vyzdvihuje Alex její maminka.
Na letošní Olympiádě dětí a mládeže (ODM), která se poprvé koná v Praze, Alex mohla slavit tři zlaté medaile. Nejdříve v pondělí vyhrála závod na sto metrů znak, později přidala tituly volným způsobem na trati dlouhé padesát a sto metrů.
S výkonem na své nejúspěšnější trati ale úplně spokojená nebyla. „Znak se mi plaval špatně, v otevřeném bazénu jsem se na azurově modré obloze neměla čeho držet, do toho pořád svítilo sluníčko. Několikrát jsem se i potkala rukou s dráhou, takže to mě hodně zpomalilo,“ hodnotila závod, na jehož start se v barvách Ústeckého kraje postavila týden po ukončení léčby antibiotiky. Cenný kov nezískala jen v jediném závodě, do kterého nastoupila.
V bazénu a posilovně se někdy připravuje až třináctkrát týdně.
Akce, kterou pořádá v těchto dnech Český olympijský výbor s cílem přiblížit mladým sportovcům atmosféru olympiády, se zúčastnila už před dvěma lety v Českých Budějovicích, kde - stejně jako letos - získala tři tituly. Nejvíce vyzdvihuje atmosféru, kterou děti dokážou společně vytvořit. „Přirovnala bych ji k atmosféře na paralympiádě,“ hodnotí a cení si, že tu má také možnost potkat se se známými, se kterými se vzájemně podporují.
Kromě úspěchů, které si odvezla z Prahy a jihu Čech, Alex startovala v roce 2024 i na paralympiádě v Paříži. V šestnácti letech tehdy skončila v disciplíně, kterou toto pondělí opanovala, sedmá. Posbírala i několik ocenění z různých evropských závodů a na kontě má i české rekordy. V polovině letošního června pak získala dva tituly z mistrovství České republiky v paraplavání, ke kterým přidala ještě dva další cenné kovy.
Myšlenky na mezinárodní úspěch
Pražskou Olympiádu vnímá Alexandra hlavně jako skvělý zážitek a zkušenost. „Teď to bylo spíš o tom přežít třeťák a dostat se do čtvrťáku. Hlavní tréninková sezóna teprve přijde,“ vzpomíná na uplynulé období.
Od začátku července se plánuje připravovat na mistrovství Evropy, které ji čeká v září. Tam by ráda obhájila čtvrté místo z posledního šampionátu. „Myslím, že aktuálně ještě na to třetí místo nemám. Ale třeba za dva roky to na další Evropě padne,“ říká skromně.
Vyhlíží i paralympiádu. „Teď to je fakt jenom o tom si natrénovat trošku nepříznivé podmínky v otevřeném bazénu, ve kterém budeme v Los Angeles plavat,“ uvědomuje si Alex po nepříjemné zkušenosti z pondělního závodu.
Ačkoliv už nyní plavkyně, která volný čas tráví nejraději s přáteli, rodinou nebo dobrou knihou, vítězí v mnoha závodech, postupně se chce dále zlepšovat a přiblížit se časům světové špičky. „Chtěla bych se posouvat, hlavně jezdit na sebe, zlepšovat svoje časy a doufat, že mě to postupně dostane na nějaké medailové příčky i na mezinárodních závodech,“ dodává Alexandra o svých cílech.
Text zpracoval Martin Kvasnica.
