Hlavní obsah

Glosa: Děravá loď Česko

Josef Klíma
šéfreportér
Foto: Profimedia.cz

Od září 2017 měly – po pětileté lhůtě od přijetí zákona – definitivně zmizet billboardy od dálnic a silnic I. třídy. Po dalších pěti letech se tam pořád běžně vyskytují. Právní stát? (Snímek z kampaně těsně před tím, než zákaz vstoupil v platnost.)

Reklama

20. 9. 2022 9:15

Žijeme v právním státě? Nejspíš ano, kupodivu.

Článek

Dostávám občas mezi desítkami námětů od diváků i některé, které jsou zajímavé, ale nedají se z různých důvodů natočit. Jeden z nich jsem dostal teď před volbami. Obyvatelé jedné vesnice mi prozradili, že jejich starosta je pravděpodobně ve svém úřadu už řadu let protiprávně.

„On tady zařídil pro obec spoustu věcí,“ říkali mi, když jsem s nimi hovořil. „Kanalizaci, chodníky, plyn, po téhle stránce mu nikdo nic nemůže vyčítat. Nejspíš ho teď zvolí znovu. Ale nemá české občanství, což je jeden ze základních zákonných předpokladů, aby mohl dělat starostu.“

Podle Zákona o obcích 128/2000 Sb. opravdu: „Starosta a místostarosta musí být občanem České republiky. Za výkon své funkce odpovídají zastupitelstvu obce.“ Jinými slovy: kandidovat může, může se stát i členem zastupitelstva, ale nesmí být ani starostou, ani místostarostou. Je Slovák.

„Proč jste to někam neoznámili?“ ptal jsem se. „My jsme psali všude možně,“ bránili se. „Na hejtmanství, na ministerstvo, odevšad nám odpověděli…tak nějak nijak. Jako že se nic neděje. Přestože jsme namítali, že se může zpochybnit zpětně řada rozhodnutí, která v minulosti učinil, kdyby se opravdu oficiálně zjistilo, že byl ve své funkci nezákonně.“

Vzpomněl jsem si na jiné případy, které jsem za ta dlouhá léta nasbíral během cestování po Čechách a Moravě.

Na falešnou zubařku z Ruska, která provozovala svou praxi nezákonně, ale většina jejích pacientů, s nimiž jsem hovořil, si její práci pochvalovala. Jen zubaři skřípali zuby (hle, slovní hříčka), proč oni musejí tak dlouho studovat a absolvovat další atestace, když tady někdo může dělat stejnou práci a navíc někomu ublížit jen proto, že nezná širší souvislosti, které tahle ryze odborná medicínská disciplína přináší. Když jsme ji odhalili, zmizela. Protože už předtím provozovala tuhle nelegální praxi v ordinaci jiného dentisty, svého milence, nejspíš opět přesídlila jinam.

Na falešného lékaře jsem narazil před několika lety. Také proti němu nebyly žádné stížnosti. Ten musel praxi po naší reportáži ukončit a také někam zmizel. Možná léčí dál, aniž by to jeho pacienti věděli. Vzpomněl jsem si na veterináře, který MVDr. nebyl, a přesto vesele provozoval veterinární praxi. Ostatní veterináři si na něj stěžovali Veterinární komoře a dostalo se jim odpovědi, že tenhle člověk není členem komory, a tudíž s tím komora nemůže nic dělat. Dokonce zavinil smrt psa, kterého operoval. Majitelka ho zažalovala, dostal pět tisíc korun pokuty, a ordinuje dál, pokud vím. Jen nevím, kde.

Vzpomněl jsem si dokonce na hodně starou reportáž o starostovi jedné severočeské obce, kterého občané také volili opakovaně, přestože byl mezitím odsouzen za podvody. Aby ho nevolili, když rozdával z obecního půjčky každému, kdo projevil zájem! Jenže se mi dostalo poučení, že by mohl klidně řídit obec i z vězení. Že prostě o tomhle střetu zájmů zákon nic neříká.

Přečtěte si další glosu Josefa Klímy:

Dostávám často na besedách, které dělám po republice, otázku, zda si myslím, že je Česko právním státem. Vzhledem k tomu, kolik občanů se na nás obrací se stížnostmi, že se stali obětí justičního omylu nebo dokonce záměrně zmanipulovaného trestního řízení (a u některých z nich to tak opravdu vypadá), většinou ode mě očekávají zápornou odpověď.

Přesto obvykle odpovídám, že podle mého názoru právní stát jsme. A vysvětluju jim, že je u nás 86 okresních a obvodních soudů, 14 soudů krajských a ještě Vrchní, Nejvyšší a Ústavní. Takže denně běží stovky přelíčení, na jejichž výsledek si nikdo médiím nestěžuje a ani nemusí. Že tedy vidí jen promile těch, které jsou medializovány. Je to hodně, nebo málo?

Hodně by to bylo, kdyby šlo o zásadní věci. O systémové potlačování lidských práv a svobod, o řízené privilegování mocných a bohatých. Občas na někoho mocného a bohatého zákon nedosáhne nebo mu to trvá příliš dlouho. Ostatně od toho jsme tu my, novináři, abychom na to upozorňovali a tlačili vykloněné váhy Justicie zpět do rovnovážné polohy. Jenže do lodi zvané právní stát vniká voda jinými mezerami. Drobnými, o nichž byla řeč v úvodu. Nemohou sice loď potopit, ale narušují důvěru v její pevnost v očích občanů, kteří tyhle mezery vidí zblízka.

Mimochodem – když jsem vyzval nespokojence v téhle vesnici, aby mi poslali na mail podrobnosti, kam všude psali a co jim odpověděli, tvářili se rozpačitě: „My si tady nechceme dělat zle.“

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované