Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Speleologa, který se při průzkumu zranil v obtížně přístupné jeskyni u Rudice v Moravském krasu, čeká v pondělí operace kotníku. Muže se podařilo dostat ven po více než dvaceti hodinách náročného zásahu záchranných týmů.
Na akci, kterou hasiči označili za mimořádnou, se podílelo zhruba devadesát záchranářů. „Zraněný člověk byl zhruba v 85metrové hloubce a od vchodu vzdálený zhruba 250 až 300 metrů. Problémová byla těžko prostupná místa, kam se nešlo vejít s nosítky, protože byla velmi úzká a navíc s meandry - to znamená s takovými esíčkovými zákrutami,“ vysvětlil mluvčí jihomoravských hasičů Štěpán Komosný.
Po celou dobu byl kromě zraněného muže v jeskyni i jeho kolega Zdeněk Dvořák, který s ním sestupoval. „Záchranná akce byla velmi dobře synchronizovaná, díky pravidelným cvičením s hasiči. Vzhledem k náročnosti terénu dopadlo vše mnohem lépe, než jsem čekal,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Na začátek to nejdůležitější: víte, jak je teď vašemu kolegovi, který má zlomený kotník?
Zatím jsme si jen psali, říkal, že čeká na operaci. Dnes by měl být operovaný. Jeho stav je stabilizovaný. Na to, jak to bylo těžké, na tom byl během celého zásahu psychicky docela dobře.
Já jsem byl v transportním týmu, ne v tom střeleckém, co rozšiřoval úžiny, takže vím, jak to probíhalo. Byl na tom dobře celou dobu. Je to celkem tvrďák.
Má ještě nějaká jiná zranění?
Ne, nic dalšího mu nebylo. Stalo se mu to špatným došlapem, nebyl tam ani pád, takže to nebylo úplně vážné zranění. Spíš byl těžký transport z té jeskyně, protože je fakt komplikovaná.
Náročné to muselo být i pro vás, na místě jste byl celou dobu. Už jste si stihl odpočinout?
Dospal jsem se až teď. Dřív jsem si neodpočinul, protože jsem jednak byl s ním, když se to stalo, a zároveň jsem člen záchranky, takže jsem tam byl celý zásah. Vylezl jsem chvilku před ním.
Hodiny čekání
Už jste říkal, že kolega špatně došlápl. Co přesně se stalo?
Šel po takovém suťáku (suťovém dně, pozn. red.) malého dómu. Já jsem byl otočený zády. Neviděl jsem přesně, co se stalo. Myslím si, že mu noha špatně došlápla, možná zajela do nějaké spáry. Nebyl to pád, stalo se to při chůzi. Později se ukázalo, že má zlomenou nohu.
Jak vypadalo rozhodování, co dělat dál?
Bylo to celkem jednoduché. Musel jsem rychle nahoru a jemu nouzově dát alespoň izofólii, aby mu bylo teplo. Štěstí bylo, že za námi měl přijít kamarád, který je zároveň zdravotník. Když jsem vylezl a volal hasiče a záchranku, přišel a zajistil ho ještě před příchodem hlavního týmu, který přinesl tepelný stan, lékárnu a další vybavení.
Se záchrankou, hasiči a lezci jsme se za ním dostali asi za dvě a půl hodiny. Pak se jeho stav stabilizoval a začalo to být lepší. Samozřejmě ležet jen v izofólii není nic příjemného, ale potom se dal dohromady. Transport začal přibližně o půl páté, stalo se to okolo půl dvanácté dopoledne.
Záchranář byl ten třetí ze skupiny?
Ano, byli jsme domluveni, že za námi přijde dodatečně. Byli jsme ve dvou a on nás měl doplnit a pomoct nám. Měl ještě službu, takže přišel později a měl slézt za námi. Jenže já šel od zraněného nahoru dřív, takže jsme se potkali ještě na povrchu.
Takže jste tam zraněného nechal samotného.
Jinak to nejde. Záleží na tom, co člověku je a jak je na tom psychicky. Byl na tom docela dobře, jak jsem říkal. Příjemné to nebylo, ale v rámci možností to nebylo tak strašné, protože byl sám jen hodinku, než k němu přišla první pomoc od kamaráda-záchranáře. V jeskyni to není tak dlouhá doba a mohlo to být mnohem horší. Myslím si, že měl relativně štěstí, že jsme tam měli lékárnu a že kamarád byl záchranář.
Neměli by se v jeskyních vždy pohybovat tři lidé?
Tři lidé jsou doporučení, není to příkaz. Někdy se v jeskyních nedá zajistit, aby tam byli tři, a někdy to není ani efektivní. Byli jsme domluvení, kde přesně budeme, takže nehrozilo, že by někdo šel jinam a o někom se nevědělo. Ta jeskyně je velice krátká, nešlo o velké vzdálenosti, jsou v ní úžiny. Takže si myslím, že doporučení byla splněna.
„Dopadlo to lépe, než jsem čekal“
Mohl byste přiblížit, co přesně jste v jeskyni dělali?
Nešlo o žádný odborný výzkum nebo rozsáhlé práce, spíš o návštěvu, při které jsme udělali jen pár drobných věcí. Šli jsme se podívat, jaká je tam cirkulace vzduchu. Zároveň jsem tam měl věci z předchozího ponoru, které jsme chtěli odnést zpátky. Chtěli jsme také doplnit jištění pro lepší přístup v některých vertikálních úsecích.
Tato část jeskyně byla objevena někdy v roce 2020 a od té doby tam kromě jednoho ponoru neprobíhal žádný zásadní výzkum. Dostalo se tam jen málo lidí, takže se tam v posledních letech v podstatě nic nedělo.
Plánovali jsme, že se zkusíme posunout v úžinách nad koncovými místy, kde to vypadá, že by jeskyně mohla pokračovat dál. Ona dál určitě vede, ale je pořád velmi úzká nebo zatopená. Měla by komunikovat s rudickým propadáním, jenže ta cesta tam bude ještě hodně náročná a je poměrně dlouhá.
Jak často podobné věci děláte?
V Moravském krasu je to běžné. V některých lokalitách máme volný režim, takže se tam pracuje o víkendech nebo ve volném čase.
Jak hodnotíte záchrannou akci?
Myslím, že byla velice dobře synchronizovaná, což je dáno i tím, že s hasiči pravidelně cvičíme. Na to, jak těžká jeskyně byla, to dopadlo mnohem lépe, než jsem čekal. Čekal jsem, že zpřístupňování chodeb bude trvat déle a bude náročnější, ale nakonec to šlo relativně slušně a transport byl rychlejší, než by člověk čekal.
Velkou část doby byl bez nosítek, protože se tam nedalo všude protáhnout. Měl zafixovanou nohu a musel pomáhat těm, kteří ho tahali, skoro celou dobu. Jinak to probíhalo perfektně. Mám z toho dobrý pocit.
Nebudete mít teď strach nebo alespoň respekt se do jeskyní vracet?
Asi ne. Už jsem v jeskyni nějaké zranění viděl a myslím si, že nic zásadního se tím nemění.
