Každá změna vyvolává odpor, říká hlavní muž digitalizace zdravotnictví

O digitalizaci zdravotnictví se v Česku mluví roky, realita ale drhne. Změnit se to snaží nová strategie, kterou minulý týden schválila končící vláda. Platit má příštích deset let.

„Jsou tam opatření, která můžou zefektivnit zdravotnictví, zapojit více občana, doručit mu data dřív, než by je dostal papírově, zajistit to, že se lékař bude orientovat v návazné péči podle dat, která jsou relevantní,“ vyjmenovává gestor její tvorby Petr Foltýn.

Někteří mu přezdívají „hlavní muž digitalizace“. Loni v únoru nastoupil do funkce ředitele Národního centra elektronického zdravotnictví, předtím působil jako náměstek ředitele pro IT ve Fakultní nemocnici Ostrava.

Foltýn tvrdí, že plán nepřináší příliš mnoho zcela nových nápadů, ale chybí krok, dva. „Když jsem nastoupil, našel jsem obrovské množství podkladů, které kdyby se zhmotnily do reálných výstupů, tak mě nebylo potřeba. To je základní problém ministerstva. Úřad umí perfektně věci nazvat a nějak zhmotnit vizi, ale neumí je zrealizovat,“ říká pro Seznam Zprávy.

A popisuje i konkrétní příklad toho, co podle něj nefungovalo: „Zažil jsem jedno jednání, které mě úplně šokovalo. Řešila se možnost národního objednávkového systému, třeba na zobrazovací metody. Ta strategie už v minulosti vznikla. Bylo tam deset lidí, osm z nich tu strategii dělalo a nikdo si nepamatoval, že už dávno vymysleli, jak to udělat – a dokonce, že to mělo být před rokem a půl hotové. To mě ujistilo, že takto se plánovat nedá.“

Celým názvem Národní strategie elektronického zdravotnictví České republiky pro roky 2025 až 2035 působí ambiciózně. Na čtyřiceti stránkách jsou popsány změny, kterými by české zdravotnictví mělo v příštích deseti letech projít.

Mluví se v něm o e-žádankách, rozvoji telemedicíny, sdílení zdravotnické dokumentace mezi lékaři i pacienty nebo třeba o virtuálním asistentovi, který má lidem pomoci při orientaci ve složitém systému.

Proč by to ale mělo tentokrát opravdu vyjít, když se tolik let změny prosazovaly jen pomalu? „Legislativa se na nás řítí jako rozjetý vlak a nedovolí nám změny neudělat. Vlastně ,jen‘ plníme mezinárodně schválenou legislativu, která nás k tomu nutí,“ odpovídá Foltýn.

Naráží tak na nařízení EU o evropském prostoru pro zdravotní údaje (zkráceně EHDS), které začne být účinné od roku 2027. Pacientům po celé Unii má zajistit snadný a bezpečný přístup k jejich zdravotním údajům přes mobilní aplikaci nebo webový portál. K datům bude mít přístup ošetřující lékař, pokud to pacient nezakáže. Tím by se mohla zkrátit cesta pacienta k léčbě a mohlo by se předejít zbytečnému opakování vyšetření.

Právě nástroje související s naplňováním nařízení by proto měly být pacientům k dispozici nejdříve. Elektronická žádanka má být dostupná přes Národní portál EZ a EZKartu a propojená přímo s nemocničními i ambulantními systémy. Lékaři ji tak budou moci vystavit i přijmout přímo na svém pracovišti. Pacient, jeho praktický lékař i cílové zdravotnické zařízení uvidí žádanku i výsledek vyšetření online.

Online žádankový systém i sdílení dokumentů nyní bude testovat několik vybraných lékařů, od ledna by se měly připojovat další ordinace. Do budoucna by měl také umožnit zveřejňování čekacích lhůt a vytvoření centrálního objednávacího systému.

„První fáze strategie – projekty elektronického zdravotnictví jako EZ karta, e-žádanka, Portál pacienta – už probíhají. Financujeme je, řešíme je na denní bázi, máme jedenáct dodavatelů. Na konci roku uděláme vyhodnocení, určíme klíčové cíle a okolnosti, jak se to zhmotní a bude financovat,“ komentuje Foltýn.

Právě ve financování ale někteří odborníci vidí největší mezery strategie. „V implementační fázi zatím není jasné, jak bude financovaná a kdo za ni ponese odpovědnost. Národní centrum elektronického zdravotnictví bylo dosud financováno hlavně z evropských fondů, které letos končí,“ popsal už dříve tento týden vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace a poradce prezidenta Jakub Hlávka.

„Uvedené kroky, například u elektronické karty, jsou sice smysluplné a strategie je na dobré cestě, ale každý rok prodlení stojí systém miliardy korun. Bylo by proto vhodné, aby nová vláda digitalizaci zařadila mezi priority, dala jí nejen politickou podporu, ale i potřebné finance a jasně určila, kdo za co zodpovídá a jaké budou měřitelné cíle,“ dodal.

O tom má ale podle Foltýna rozhodovat Ministerstvo zdravotnictví - ať už ho bude v budoucnu vést kdokoliv. „Dáváme k dispozici strategii, stát by měl rozvíjet tuto agendu do budoucna dál. Má k tomu cíle, opatření, nástroje,“ vysvětluje.

„Budoucí ministr si může vybrat své konkrétní klíčové cíle. K nim se potom dopracuje technický rozpad – tomu říkáme akční plán. Když máte tyto plány, dokážete nadesignovat, kdy mohou začít, kdy skončit, kdo to bude dělat a kolik to bude stát,“ dodává.

Digitalizaci zdravotnictví jako prioritu označuje nejen končící vláda, ale i strany, které teď vyjednávají o nové. Premiér Petr Fiala (ODS) strategii označil za klíčový dokument pro digitalizaci zdravotnictví.

„K tomu, aby elektronické žádanky nebo zdravotnická dokumentace fungovaly, musí být povinné pro všechna zdravotnická zařízení,“ komentoval zase pravděpodobný kandidát na ministra zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO).

Plán stojí a padá na spolupráci všech možných skupin ve zdravotnictví: praktických lékařů, ambulantních specialistů, nemocnic, pojišťoven i firem. A právě toho se někteří bojí - častou obavou je i neochota některých lékařů přijímat změny.

„Odpor určité skupiny lékařů je trvalý, neměnný a nezlomitelný. To není nic dehonestujícího vůči nim. Kdyby odpor nevznikl, byli bychom asi jediní na planetě. Když vám někdo změní elektronický systém, který používáte – třeba bankovní –, i když je to k lepšímu, každá změna vyvolává odpor,“ myslí si Foltýn.

„Navíc populace pacientů i lékařů stárne, takže bude nutné zvládat více práce s menším počtem odborníků. Lékaři budou muset být efektivnější a bez digitálních nástrojů to nepůjde,“ dodává Jakub Hlávka.

Pokud by ale lékaři měli přístup k údajům o pacientech z jednoho systému, nemuseli by opakovaně psát anamnézy a přepisovat informace - a práci by jim to mohlo ušetřit. Právě o tom je podle obou odborníků potřeba jasně komunikovat.