Článek
Na začátku se přiznám, že jsem zaujatý. Tvůrci se mnou film při vzniku konzultovali a snažil jsem se jim předat něco ze zkušenosti sociologického studia dezinformací, kterému jsem se věnoval několik let v ústavu STEM. A jako typický generál po bitvě dodám, že mimo jiné jsem je varoval ze svých zkušeností, že změna postoje není vůbec snadná věc. U nikoho.
Právě proto zkusím nabídnout jiný pohled na film, který podle mne minimálně důkladně provokuje správné otázky. Pro ty, co film neznají, prozradím pointu: Skupina tří lidí, kteří věří v různé bludy kolem ruské invaze na Ukrajinu, se jede přesvědčit na vlastní oči, ale svědectví, zážitky, rozhovory s nimi (moc) nepohnou.
Prozápadní část společnosti to bere jako důkaz, jak zničující může být (pro)ruská propaganda. Kritici se rozčilují, že extrémní vzorek nic neukazuje a že povyšovat se nad úplné zbloudilce není užitečné.
Alobalové čepičky nenosí všichni
Ve společnost je do deseti procent těch, kteří věří extrémním bludům (jako například chemtrails, očkování měnící DNA nebo třeba, že Zelenský má na sobě hákový kříž). Ale jen asi procento tyto bludy dál aktivně šíří. Tyto počty se z průzkumů špatně odhadují, ale opakovaně to vychází podobně a lepší odhad nemáme. Samozřejmě sociální média to zveličují, protože ti aktivní dokážou každou diskusi převálcovat.
Potom jsou tu ale další desítky procent populace, které tak trochu pochybují o všem a nevylučují, že na podivných manipulacích s pravdou „něco může být“. O ty se v informační válce hraje, nikoliv o ten extrém.
Přečtěte si recenzi filmu:
Ti, co pomyslně nosí pomyslné alobalové čepičky proti chemtrails, jsou často opravdu ztracení. Propadnout extrému je trochu jako propadnout drogám nebo sektě. Nebo paranoie. A literatura říká, že takové lidi žádnými argumenty nepřesvědčíte. Nejnovější průzkumy dokonce říkají, že lžím věří, i když vědí, že to není úplně pravda, protože prostě podporují jejich vidění světa.
Otočit hru
Co s nimi? Inspiraci můžeme vzít právě z toho, jak terapie přistupuje k paranoidním lidem. Ty necháte, aby sami hledali důkazy o spiknutí, nesnažíte se je přesvědčit. A především budujete blízký vztah pochopení a důvěry. Respektujete jejich strachy. Samozřejmě je veřejně nebezpečné, aby se jejich názory takto nelegitimizovaly.
Jinak řečeno, „alobalisty“ informacemi nezlomíte. Ostatně také v datech se ukazuje, že tato skupina často přechází od jednoho spiknutí k druhému a zda jde o migraci, nacismus, očkování nebo něco jiného, jim je jedno.
Co se zmatenými?
Ve skutečnosti nám v současných problémech „informačních poruch“ o extrémní lidi, kteří jsou ve filmu, nejde. Je jich dost, mohou být nebezpeční, ale dokud jim nedají prostor politici, nebude to pro společnost apokalypsa.
Ani my ostatní občané ale nejsme převážně racionální tvorové. Naopak – informace si vybíráme podle postojů a emocí. Proti manipulaci a lžím je potřeba spíše postavit hodnotové vzdělávání, znalost moderní historie, zapojení do kultivované veřejné diskuse nebo obecně důvěru ve stát a společnost, anebo charakterní a sympatické osobnosti.
Fakta, informace, kritické myšlení, jsou bohužel nutný, potřebný, ale často nejslabší nástroj, jak ve společnosti udržet její orientaci na to, co je pravdivé a skutečné.
