Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Za dob vlády KSČ před rokem 1989 nebylo úplně jednoduché se do Polska dostat, byť země byla součástí východního socialistického bloku. Nyní chtějí středočeští komunisté právě výpravou k severnímu sousedovi bojovat proti současné vládě.
Většina pasažérů v autobuse však straníci nejsou. Jde zpravidla o seniory, kteří chtějí využít pohodlnou dopravu k tržnici za rozumnou cenu. „Jedna paní od nás organizuje tyhle zájezdy pravidelně. Tentokrát ho uspořádala pro KSČM, ale to mi nevadí,“ vrtí hlavou moje spolucestující. Bere zájezd spíše jako výlet, při kterém nakoupí levné cigarety pro manžela.
Politika stranou, tady jde o peníze
Vedoucím výpravy je předseda nymburských komunistů Zdeněk Milata. Politiku však během jízdy nechává stranou. Zejména seniory v autobuse instruuje spíše praktickými radami. Třeba že si mají dávat pozor, aby u stánků nezapomněli peněženky.
Kdo by čekal, že se cestou bude zpívat Internacionála nebo budovatelské písně, byl by zklamán.
Z Poděbrad to máme do polského příhraničního městečka Kudowa Zdrój u Náchoda slabé dvě hodinky. Po vystoupení z autobusu oslovuji dvě seniorky. Vypadají ostříleně. Na rozdíl od některých, kteří přijeli jen s malým batůžkem nebo kabelkou, mají připravené velké pevné tašky.
Představují se mi jako Míla a Zdena. Odhadla jsem je dobře. Obě jsou zkušené harcovnice. Do Kudowy jezdí několikrát za rok. „Už od roku 1992. Tehdy jsme jezdily i šestkrát za rok,“ vzpomíná Míla.
Tržnicí nás proto provedou jako profesionálky. Hned na začátku naznačí i taktiku - areál nejprve projdou, okouknou zboží a až teprve poté po cestě zpět k autobusu začnou utrácet. „Začneme nakupovat v půl 11, protože v 11 nám řidič otevře autobus, kam si věci odložíme, abychom netahaly tašky,“ vysvětluje Zdena. Pak s kamarádkou vyrazí na druhé kolo.
Pochvalují si, že přijelo málo autobusů a u stánků se netvoří fronty. „Když jsme tady byly v květnu, fronta byla opravdu dlouhá,“ vykládá mi u stánku s potravinami, který je i tak v lehkém obležení Čechů. Nikdo jiný sem nakupovat nejezdí.
„To uzený!“
Ve spleti uliček prohlížíme máslo, sýry, bonbony, koření, oříšky nebo různorodé ryby - nakládané i uzené. „Ryby tady mají výborný, ty si vždycky dovezeme,“ povídá mi Míla. „A tady to uzený, to jsem si posledně zakrojila!“ ukazuje Zdena na štangli uzeného boku vystavenou na pultě.
U stánků s makrelami se pozná, kdo jezdí pravidelně. Převážně senioři se u pultů zastavují s už připravenými plastovými dózami. Prodejkyně jim do nich makrely skládá. „Dobře se to v tom přepravuje, zvlášť když jedeme autobusem,“ libuje si žena čekající ve frontě.
Obě dámy, se kterými jsme se ponořili do hlubin tržnice, počítají s tím, že utratí každá zhruba tři tisíce korun. Míla má s sebou nákupní seznam, kam jí své požadavky napsaly kamarádky, které se nemohly výletu zúčastnit. Jde o vcelku běžné položky - sýry, makrely a krówky, oblíbené karamelové bonbony.
Nákupy v Polsku v budoucnu nemusí být tak výhodné
Nákupy v Polsku se mohou v příštím roce dále prodražit. Alespoň tak to vyplývá ze zprávy největší švýcarské banky UBS, podle níž česká koruna vůči polskému zlotému v příštím roce dál oslabí.
Procházíme částí tržiště, která je plná štendrů s bundami, kabáty a jiným oblečením. „Co dneska sháníme, kočky?“ houkne na dvojici seniorek obstojnou češtinou polský prodejce. Stánkaře nabízející zboží odmítáme na každém kroku. V tuhle chvíli totiž máme jiný cíl – míříme pro potraviny.
Ženy kupují několik balíků tavených sýrů. Různé příchutě v balení po šesti. Zdena se dá do počítání: „Balení stojí 90 korun a je v tom šest sýrů, u nás jsou takové sýry po třiceti korunách, tudíž balení by bylo jednou tak drahé.“
K taveňákům ještě přihodí několik kelímků smetanových sýrů po dvacetikoruně. Dělá z nich prý dobrou omáčku. A taky máslo, půlkilové balení je za 90 korun. U stánku nechá něco přes pět stovek.
„Maminky nás naučily, jak vyjít“
Nákup jí na nějaký čas vydrží. A má radost, že ušetří. Je v důchodu a sama. Nemůže si proto vyskakovat. Pomáhají jí ale děti, které s ní v domě bydlí. Na to, že by se měly špatně, si Zdena ani Míla nestěžují. „Zdražuje se to všem. A my jsme ještě generace, kterou maminky naučily, jak vyjít a jak vše spotřebovat,“ vypravuje Míla.
Zájezd do polského příhraničí obě berou spíš jako společenskou událost. Užijí si výlet, dají si něco dobrého, dostanou se do jiného prostředí a ještě i něco nakoupí. „Jsme optimistky. Vždycky tu nasajeme dobrou náladu, díváme se na hezké věci,“ raduje se blond seniorka a ukazuje na stojan se společenskými šaty, jež s kamarádkou obdivují. Takový výběr a možnosti, jaké mají dnes dívčiny mířící do tanečních, prý ony neměly.
Cestou k autobusu nás Zdena ještě neomylně vede ke stánku své oblíbené prodejkyně. Nabízí levné zapalovače a pevné igelitové tašky po desetikoruně. Míla ve stánku naproti kupuje elegantní zelený svetřík. Usmlouvá ho na 550 korun. Je spokojená. V Česku prý pod osm stovek takový nesežene.
Nedaleko je stánek se sýry. Zdena bere balíček sýrových nití za 90 korun. U stánku hned vedle parkoviště, kde stojí náš autobus, ho mají za stovku. „Nesmíte nakoupit hned po výstupu z autobusu, tam to mají dražší,“ radí mi světaznalá zákaznice. Míla pak u přilehlého pultíku škrtá další položku ze seznamu kamarádek – domácí pantofle s kožešinkou.
Češi šetří
Naděje, že rodiny začnou po prázdninách utrácet, se nenaplnily. Obchodníci naopak hlásí, že domácnosti začaly šetřit ještě více než dosud.
Sama sobě udělá radost nejen svetříkem, ale i plyšovou dekou. Padla jí do oka. Z 90. let si prý pamatuje, že mezi lidmi tehdy frčely různobarevné peřiny. „Vozili toho plné autobusy.“
Těsně před jedenáctou se s Mílou a Zdenou u autobusu loučíme. Do zavazadlového prostoru si ukládají tašky. Na chvíli se v autobuse ohřejí u kávy, kterou řidič cestujícím za úplatu uvaří, a pak vyrazí na další kolo nákupů.
Pár položek na seznamu ještě zůstalo. Třeba prací gel, který Míla slíbila přivézt jedné z přítelkyň. A Zdena se ještě potřebuje stavit pro malý stromek, který ji zaujal už při příchodu.
Vždyť Vánoce jsou za dveřmi.
