Hlavní obsah

Ministerstvo tají data o podzemní stěně, stěžují si obyvatelé z okolí Turówa

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Hnědouhelný důl Turów provozuje společnost PGE.

Reklama

Lidé z okolí dolu Turów tvrdí, že ministerstvo neposkytuje důležitá data o spodních vodách a podzemní bariéře, která má odtékání bránit. Podle ministerstva jde o obchodní tajemství, které by mohlo poškodit polské těžaře.

Článek

Obyvatelé z okolí hnědouhelného dolu Turów kritizují Ministerstvo životního prostředí. Tvrdí, že neposkytuje kompletní data týkající se odtékání vody z českého území do dolu. Schází jim také údaje o fungování podzemní těsnící stěny, která má odtokům zabránit.

Právě tato bariéra byla jedním z hlavních bodů česko-polské dohody, kterou – po vyostřených jednáních a žalobě na Polsko u Soudního dvora EU – premiéři Petr Fiala (ODS) a Mateusz Morawiecki podepsali loni v únoru.

O zmíněná data ministerstvo žádala advokátní kancelář Frank Bold, která těžbu v dole Túrow dlouhodobě kritizuje. Chtěla například informace o monitorovacích vrtech na polském území, množství vody odteklé do dolu v letech 2015 až 2021 či data o fungování podzemní stěny.

Resort ale informace odmítl poskytnout. Argumentoval tím, že některé jsou obchodním tajemstvím polské těžební společnosti PGE, která důl provozuje. A že jejich zveřejnění by mohlo ohrozit postavení firmy na trhu.

Ve svém zdůvodnění ministerstvo uvádí i vyjádření polského zmocněnce. Podle něho by zpřístupnění informací „mohlo nepříznivě ovlivnit proces povolení prodloužení těžby, což může vést k narušení energetické bezpečnosti státu“.

„Listina práv a svobod má přednost“

Advokátní kancelář Frank Bold se zdůvodněním nesouhlasí. „Právo na informace o životním prostředí není jen součástí českého práva, ale i ústavně zaručených práv. Jejich ochrana tak musí být vyšší než u jiných zákonů,“ uvedla právnička Petra Kalenská.

„České Ministerstvo životního prostředí se nemůže dovolávat podepsané česko-polské dohody, Listina základních práv a svobod má jednoduše přednost,“ dodala.

Rozhodnutí kritizují i obyvatelé české obce Uhelná, která se nachází necelé dva kilometry od dolu. „Celá ta slavná dohoda nám měla vyhrát to, že budeme mít informace. Ale my je nemáme. To, že ty informace nemáme poskytnuté, mně osobně naznačuje, že ta zjištění možná nejsou příznivá pro PGE,“ řekla Seznam Zprávám Zuzana Pechová ze Sousedského spolku Uhelná.

Redakce se s dotazy obrátila na Ministerstvo životního prostředí. Ondřej Charvát z tiskového odboru odkázal web, kde ve zprávě z 13. března stojí, že většinu z dosavadních 52 žádostí ministerstvo vyřídilo kladně.

„Pouze v 8 případech ministerstvo informace neposkytlo z důvodu, že zpřístupnění informací vylučují předpisy o ochraně duševního vlastnictví nebo o ochraně obchodního tajemství. Žádosti se týkaly informací technické, technologické a organizační povahy, které jsou jedinečné a mají významnou ekonomickou hodnotu.“

V obecním vrtu vody ubývá

Resort životního prostředí tvrdí, že podzemní stěna, která byla dostavěna loni v červnu a od té doby je v ročním testovacím provozu, splňuje dohodnuté parametry a odtok vody z Česka se zpomaluje.

Odkazuje se přitom na monitoring podzemních vod prováděný Českou geologickou službou (ČGS). Podle něj ve vrtech určených k posuzování funkčnosti podzemní těsnící stěny hladina vody stagnuje, nebo dokonce stoupá.

Foto: Česká geologická služba

Změna hladiny podzemní vody ve vrtech, které jsou v česko-polské dohodě uvedeny k posuzování funkčnosti stěny.

Obyvatelé Uhelné se ale chtěli přesvědčit také o tom, kolik vody zbývá v jejich obecním vrtu. Oslovili proto společnost Severočeské vodovody, která dodávky vody z vrtu spravuje.

„To už jsme dělali v minulosti a kdykoliv nám řekli, kolik je tam vody. Před třemi týdny jsem napsal, že se zase po roce ptám, kolik vody ve vrtu zbývá. A oni mi odpověděli, že nám to nesmí říct,“ uvedl Milan Starec ze Sousedského spolku Uhelná.

Dodal, že společnost obyvatele Uhelné odkázala na ČGS, od níž se dozvěděli, že hladina v obecním vrtu je na historických minimech.

To Seznam Zprávám potvrdila i geoložka ČGS Renáta Kadlecová. „Pokles hladin podzemní vody je v této oblasti způsoben nejen činností dolu Turów, ale i odběrem podzemní vody v jímacím území Uhelná a rovněž hydrologickým suchem,“ vysvětlila. Pro vyhodnocení funkčnosti stěny je podle ní potřeba počkat na výsledky dalších měření.

S prosbou o vyjádření se redakce obrátila i na Severočeské vodovody, reakci ale do vydání článku neobdržela.

„Poskytování informací z dohody mělo být takové, že se budou poskytovat veškeré informace, které se nás jakožto České republiky týkají. To znamená ze všech monitorovacích bodů, které jsou mezi námi a dolem. Ne, že se vyberou dva body před stěnou, dva body těsně za ní a řekne se, že se tam mírně zvyšuje hladina a tím pádem je celý svět růžový,“ řekl k měření Starec.

Stěna na špatném místě

Obyvatelé Uhelné proti podzemní stěně protestují od loňského uzavření smlouvy mezi Českem a Polskem. Podle nich byla zbudována na místě, kde odtékání vody nemůže zabránit.

„I kdyby ta stěna tisíckrát dobře fungovala, což se ukazuje, že nefunguje, tak i kdyby tam voda stoupala, tak stoupá úplně jinde, než odkud mizí. Tady se měří něco úplně jiného, než o čem mluvíme my,“ prohlásila Pechová, která situaci označila za beznadějnou.

Na provoz hnědouhelného dolu si stěžuje i Německo. Nedaleké město Žitava kvůli těžbě čelí sesuvům půdy a poškození kvality vody. Loni v listopadu proto podalo na důl žalobu.

Těžba by ale mohla pokračovat ještě dlouho. Polské úřady totiž v říjnu vydaly povolení o jejím prodloužení až do roku 2044.

Součástí dohody mezi Českem a Polskem jsou také opatření proti hluku a znečištění – jedná se zejména o stavbu zemního valu, který bude osazen stromy.

„Dokončení stavby zemního valu je jednou z podmínek ČR pro přibližování těžby ke státním hranicím s ČR,“ uvedlo ministerstvo.

Spor o důl Turów

Důl Turów zásobuje uhlím nedalekou elektrárnu, která je podle polské strany nezbytná pro zajištění energetické bezpečnosti země. Lidé z příhraničních oblastí v Libereckém kraji si vedle úbytku spodní vody stěžují také na hluk a znečištění prachem.

Polsko na základě smlouvy poslalo Česku 45 milionů eur (zhruba 1,094 miliardy korun) jako kompenzaci za vliv těžební činnosti. Česko v návaznosti na to stáhlo žalobu u Soudního dvora Evropské unie.

Reklama

Doporučované