Mohou v tom být obchodní zájmy, tvrdí šéfka záchranky ke kritice přístrojů

Stovky upozornění na závady klíčových přístrojů se za poslední roky nashromáždily v interních hlášeních na záchrance na Vysočině. Část zdravotníků a lékařů Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina si roky opakovaně stěžuje na systém Tempus, sestávající z monitorů a defibrilátorů, na nichž často závisí zdraví pacientů.

Pracují s nimi na výjezdech, včetně kritických zásahů při infarktech nebo cévních mozkových příhodách. Vysočina zpochybňované přístroje využívá pět let, a to jako jediná z českých regionálních záchranek.

Vedení záchranky v čele s dlouholetou ředitelkou přístroje brání. Stejně tak i politické vedení kraje zodpovědné za zdravotnictví.

„Přístroj, který jsme nakoupili, prošel standardním výběrovým řízením. Má certifikaci pro používání v České republice. I přes veškerá hlášení, která šetří Státní ústav pro kontrolu léčiv a řešíme je s dodavatelem, nikdy nepozbyl certifikaci. Používá se i v jiných evropských zemích a dalších státech,“ upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitelka záchranky Vladislava Filová.

A přidává vlastní úvahu. „Příští rok přijde na trh konkurenční přístroj. Můžou za tím být obchodní zájmy,“ dodává.

Záchranáři upozorňují na nespolehlivé měření tlaku či okysličení krve nebo potíže s natáčením EKG pět let. Evidují i případy, kdy nefungoval defibrilátor, přístroj, který je v kritických chvílích nenahraditelný.

Rozhovor vznikl necelý týden po tragickém úmrtí pacienta z 1. srpna, kdy selhal defibrilátor Tempus LS během resuscitace. Devětapadesátiletý muž nalezený v bezvědomí zemřel poté, co záchranáři museli použít náhradní defibrilátor hasičů. Podle zasahující lékařky s asi čtyřminutovým zpožděním. Událost prověřuje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Výrobce i distributor uvádějí, že přístroj je bezpečný a spolehlivý.

Informace o úmrtí a selhání přístroje během resuscitace nebyla v době rozhovoru veřejně známá a ředitelka se k srpnovému incidentu v rozhovoru přímo nevyjádřila.

V aktuálním vyjádření (viz box) vedení záchranky mimo jiné píše, že „o tom, zda nějaký úkon snížil nebo nesnížil šance pacienta na přežití, každopádně nerozhoduje lékař zdravotní záchranné služby“. Zdravotníci a lékaři ze záchranky přitom mají povinnost při hlášení poruch přístrojů Tempus v interním systému zatrhávat kolonku, v níž právě posuzují, zda ohlášená porucha „zavinila poškození nebo vážné zhoršení zdravotního stavu pacienta“. I na tuto – podle svých slov stresující – okolnost záchranáři, lékařky a lékaři ze záchranky dlouhodobě upozorňují.

Ředitelka Vladislava Filová společně s hlavní sestrou Jitkou Linhartovou a právničkou Renatou Korečkovou v rozhovoru odmítají, že by šlo v případě defibrilátorů Tempus o fatální poruchy, které by pacienty ohrožovaly na životech.

„Nevidím důvod, proč bych neměla považovat přístroj za bezpečný. Činíme vždy všechny kroky k nápravě případných poruch a závad standardně jako s každým jiným přístrojem,“ dodává Filová.

Část zdravotníků si už pět let na přístroje opakovaně stěžuje, to není pádný argument?

Pořád je to stejná skupina lidí.

Jak velká za vás?

Není moc velká.

To znamená?

Mohla bych možná jmenovat ty jednotlivce.

Přítomná hlavní sestra Jitka Linhartová doplňuje: „Je to tak desítka lidí.“

Mám náměstka, který standardně jezdí ve výjezdové skupině a nemá problém s užitím přístroje pro monitoraci i defibrilaci. Také paní hlavní sestra je zdravotnická záchranářka a nemá s tím problém.

Přítomná právnička Renata Korečková dodává, že pět oblastí na záchrance uskuteční celkově kolem 50 tisíc výjezdů ročně a záznamů zaměstnanců ohledně problémů přístroje je celkově stovka za rok.

Hovoříte o pár lidech. Záchranka má kolem 400 zaměstnanců. V dotazníkovém šetření loni odpovědělo 143 z nich a téměř 90 zaměstnanců vyjádřilo nedůvěru v přístroj. Co vy na to?

Jak to víte?

Mám informace od těch nespokojených záchranářů, s nimiž jsem mluvil, proto se ptám.

Za celou dobu používání přístroje jsme učinili řadu opatření. Měli jsme zástupce výrobce, který vše prohlédl. Zjistili jsme, že je třeba nevhodně umístěn držák v autě. Změnili jsme uchycení, protože to lidi nutilo přístroj nadzvednout, jak je správný postup, ale trošku zařízení vylomit. Tím pádem docházelo k poškozování spojů. Držáky jsme vyměnili, udělali jsme opatření a dalšími kroky jsme eliminovali veškeré projevy spojené s chybným uchycením.

Ale chci říct, že každá změna přináší spokojené i nespokojené lidi. Všichni zaměstnanci ten přístroj používají. Než se s novinkou naučí – navíc ještě v roce 2023 pokračovala průběžná obměna –, můžou k tomu mít trochu jiný přístup.

Nicméně v těch odpovědích zaměstnanců konkrétně často zaznívá nespokojenost s Tempusem třeba kvůli tomu, že přístroj špatně měří tlak nebo zamrzá.

Ano, to zamrzání jsme vyřešili úpravou držáků a nabíjení. Myslím, že nějaký self test a zamrzání jsou nyní zcela výjimečné.

Hlavní sestra Jitka Linhartová dodává, že firma ve třetím čtvrtletí plánuje výměnu softwaru, která by měla předejít i těmto možným potížím. Výrobce ji plánuje dokončit v závěru září.

Z toho, co jste říkala, vyplývá, že některé problémy mohla zavinit špatná manipulace. Nicméně sám výrobce vydal už šesté bezpečnostní varování k monitoru plus předtím další čtyři k defibrilátorům. Poslední varování z letošního dubna o tom, že monitor může zamrznout, restart trvá asi dvě minuty a během té doby nejde používat.

Hlavní sestra Jitka Linhartová: „Ano, to tam píší a na základě toho bude provedena výměna softwaru, aby se tomu zamezilo.“

Právnička Renata Korečková: „Všechny tyto mašiny a nejen Tempus jsou komplikované počítače. Že se aktualizuje software, je normální. Varování jsou běžná i u jiných konkurenčních přístrojů.“

Za vás se to tedy nevymyká, paní ředitelko?

Nevymyká se to standardům.

Z pohledu laika nebo pacienta je opravdu běžné, že ležím v sanitce a na několik minut zamrzne takto důležitý přístroj?

Při ohrožení života se bavíme o jiném přístroji než monitoru. Monitor není život zachraňující prostředek.

Záchranáři zmiňují v hlášeních i defibrilátory.

Při testování se zjistilo, že nedal defibrilátor výboj, tak se na to hned upozornilo. Výrobce již v minulosti preventivně vyměnil všechny defibrilátory. U nás nikdy nedošlo k tomu, že bychom ohrozili pacienta. Že mohlo k minulosti u monitorace dojít k odpojení kontaktu a restartu zařízení, jsme si vysvětlili.

Právnička Renata Korečková: „Monitor měří, defibrilátor dává výboje. Pokud vám zamrzne monitor, tak máte vždy záložní technologii. Tlak si můžete změřit jiným tonometrem. Vysvětlili mi to tak, že když si dáte do sanitky kuchyňskou váhu a pytlík mouky, tak bude vážit různě. Není to chyba váhy, ale jde o ten fyzikální děj a vibrace sanitky.“

Dobře, ale nabízí se otázka, k čemu pak přístroje za desítky milionů jsou, když na ně není spolehnutí?

K čemu jsme měli Lifepacky (model od konkurenčního výrobce záchranka na Vysočině používala před rokem 2020, pozn. red.)?

Říkáte, že stejné problémy mají i jiná zařízení?

Hlavní sestra Jitka Linhartová: „Předtím jsme měli jiné přístroje. Funguju na základní službě 20 let. Co se týče měření tlaku, tak vám dřívější přístroj nenaměřil tlak několikrát za den. To nikdo neřešil. Bralo se to jako automatika, prostě to přístroj někdy udělá. Když teď na monitoru Tempusu naměřím tlak 130 na 70 a ručně 120 na 80, nevidím v tom žádný problém.“

Nicméně někteří vaši kolegové zmiňují daleko větší rozptyl.

Tento přístroj tlak změří vždycky. Když monitor ukazuje 60 na 50 a vidíte klinické projevy pacienta, víte, že je to mimo jakoukoli míru.

Hlavní sestra Jitka Linhartová doplňuje: „Ten přístroj je daleko citlivější než dřívější výrobky.“

Takže vylučujete jakékoli ohrožení pacienta?

Ano. Děláme všechny kroky, abychom zajistili bezpečnost a provoz těch zařízení. Pokud nepozbyde certifikát, tak nemám důvod tomu nevěřit.

Za vás je tedy běžné, že se pět let řeší problémy s takto důležitým přístrojem?

Není to běžné. Ale bezpečnostní hlášení se vyskytují u všech přístrojů na celém světě. To je normální, standardní postup v rámci prevence výrobce.

Z pohledu pacienta je pro mě překvapivé, že ty přístroje mohou selhávat v tak kritické situaci.

Ano, je to běžné.

Hlavní sestra Jitka Linhartová: „Není to nic, co by se vymykalo jiným záchranným službám.“

Právnička Renata Korečková: „Na životě vás nikdy neohrozí, že vám nezměří tlak. Zdravotníci mohou použít záložní technologii a s defibrilátory problém není.“

Mám informaci, že i v půli prázdnin byla hlášena nějaká další událost.

To je ten, jak tam sám všechno zkazil? Nevím, co máte na mysli. Problémy s měřením tlaku hlásí stále ti samí lidé. Nevím, jestli je to účelové. Můžu si to myslet. Ale vždycky to technik zkontroluje.

(Reportéři v době rozhovoru ještě neměli k dispozici detailní informace o selhání defibrilátoru a smrti pacienta při výjezdu o několik dní dříve, pozn. red.)

I v minulosti jste tvrdila, že ti záchranáři a lékaři s přístrojem špatně manipulují.

Řekla jsem, že to byly nové přístroje a vyměňovaly se na několik etap. Vždycky když dostanete něco nového, musíte se s tím naučit pracovat. Dodneška někteří zaměstnanci řeknou, že má návod 160 stran a učit se ho nebudou. Citlivost vůči tomu přístroji je u nás nastavená extrémně vysoko právě proto, že se tady neustále jede politika „špatný Tempus“.

Myslíte si, že někomu stojí za to permanentně na problémy s přístrojem upozorňovat kvůli „politice“?

Příští rok přijde na trh konkurenční přístroj. Můžou za tím být obchodní zájmy. Ty stížnosti jsou nějaký prostředek k něčemu.

Budete přístroje dál používat?

Jasně. Smlouva není časově omezená. Dřívější přístroje jsme měli 13 let. Pak vypadávaly baterky, neudrželo to kapacitu. Tohle nikdo neřešil, nic se nepsalo. Koupil se nový prostředek, proti kterému se postavila skupina lidí a dělá nějakou politiku. Velká nespokojenost se týká jen oblastí Jihlava a Pelhřimov. Asi to nebude úplně systémové, když na dalších třech oblastech a dispečinku ten problém není. Na to nikdo neslyší.

Potíže s přístroji mají i další rovinu. Někteří zaměstnanci tvrdí, že když na problémy s přístrojem upozorňují, jsou paradoxně trestáni třeba zvýšeným dohledem a cítí se spíše zastrašováni.

Na jednotlivých oblastech s nimi nejsem. Samozřejmě když někdo v intranetu nahlásí nějaký závažný incident, tak se musíte podívat do zdravotnické dokumentace, musíte prověřit postup zdravotníka, jestli neproběhlo něco chybně při tom procesu.

Jeden z pracovníků zmiňuje, že za ním nadřízená stála a beze slova si zapisovala, co přesně dělá.

To odmítám. Jsou to nesmysly. Nepopírám, že je nutný audit celého procesu, abychom zjistili chybu. Pokud je u zdravotníka, tak jej poučíme. Když u přístroje, vždycky to hlásíme výrobci. Odmítám, že by kvůli tomu byl někdo perzekvovaný. Tohle jsme slyšeli mnohokrát. Jsou to obecné proklamace na očernění vedení.

Kritici mají pak pocit, že se spíš hází vina na ně než na přístroje, a pak nemají ani motivaci problémy přístroje hlásit.

Hlavní sestra Jitka Linhartová: Nahlášené problémy vždy řeší vrchní sestra s technikem. Někdy potřebuje, aby to zaměstnanec doplnil. Mnohdy to je pak od zaměstnanců vnímané, že je jde kontrolovat. Ona to ale musí řešit, protože chce dodavatel doplňující informace.

Oni to blbě vypíší a vrchní sestra si s tím neví rady a potřebuje doplnit informace. Samozřejmě to může otravovat, ale neděláme nic, co bychom neměli dělat.

Část zaměstnanců za loňský rok dostala nižší vánoční prémie. Tvrdí, že to souvisí právě s jejich výhradami a kritikou.

Mimořádné odměny jsou vždycky dělané tak, že průměr dostane průměr. Vedoucí pracovníci mají možnost ocenit ty, kteří jim více pomáhají, více se zapojují do procesu pomoci té vrchní sestry. Nižší odměna rozhodně nesouvisí s kritikou a zápisy na Tempusy.

Loni jste ve spolupráci s odbory zadali šetření Mobbing Free Institutu, který se zabývá i šikanou na pracovišti. Z jakého důvodu?

Na tlak odborů. Pan odborář Vácha chodil za bývalým hejtmanem a pořád si stěžoval na strašné podmínky. Dohodli jsme se na průzkumu ve dvou oblastech (na Jihlavsku a Pelhřimovsku). Nechtěla jsem být nařčena, že je výběr nějak ovlivněný, požádala jsem proto pana Váchu o výběr poskytovatele služby.

Jaké jsou závěry té organizace?

Výstupy navrhli do akčního plánu. Smlouvu s organizací jsme uzavřeli na dobu jednoho roku. V květnu jsme měli závěrečné jednání, z něhož mají vyplynout nějaké kroky. Mezitím Kraj Vysočina pro všechna zdravotnická zařízení zahájil projekt Zdravé pracovní prostředí. Zjistili jsme, že se některé věci a návrhy kopírují, že bychom dělali některé věci paralelně s tím krajským projektem. Někdy by se to dublovalo, a proto jsme přistoupili ke krajskému projektu.

Jaká tedy byla zjištění, co je tedy potřeba změnit?

Byla tam hromada návrhů týkajících se způsobu komunikace, předávání informací. Nezaznělo tam, že máme vyměnit přístroje, ale systémová opatření.

Zjistila organizace nějaké prvky šikany na pracovišti?

Takové výstupy jsem nezaregistrovala. Očekávala jsem, že nám sdělí konkrétně, z čeho vzniká nespokojenost nebo pocit psychosociálního nebezpečí. Z naší strany to nejde. Když vyžadujete po zaměstnancích nějaké úkoly, není to šikana, ale vyžadování povinností. Konkrétní informace jsme se nedozvěděli.

Právnička Renata Korečková: Hodně s námi mluvili v obecné rovině. Nevylučují neetické jednání. A za účelem nápravy nám nabízejí další služby, proškolení safe týmů.

Můžete mi ukázat kompletní zprávu?

Tady u nás je v bezpečí. Mnoho proklamací je tam lživých, nenávistných. Byla jsem tam třeba nařčena z věcí, jichž jsem nikdy nebyla účastníkem. Kdybych to musela zveřejnit, tak budu dávat trestní oznámení pro pomluvu, pro poškozování dobrého jména záchranky. Je to hromada lživých věcí.

Právnička Renata Korečková: Sdělili nám, že neověřují pravdivost tvrzení. Nejsou to objektivní zjištění, ale souhrn tvrzení. Materiál pro management je u těchto projektů vždycky důvěrný.

Takže nechcete něco tajit, nebo dál jitřit atmosféru?

Nechceme dál jitřit atmosféru. Tam si kdokoli cokoli řekne, aniž by měl nějakou záklopku. Lžou, uráží, dehonestují.

Co chcete dělat pro zklidnění atmosféry?

Kdyby tento článek vůbec nevyšel, tak nedojde k další eskalaci. Už jsem ztratila důvěru v média. Cokoli jsme kdykoli řekli…

Proto jsem přišel a dávám vám prostor.

Už vaše přítomnost bude dávat zpětnou vazbu té skupině. Mě to mrzí, protože jsem chtěla chránit organizaci. Dávám trochu důvěru tomu krajskému projektu, aby i oni (kritizující) nasbírali zpětnou vazbu a zjistili, že tu atmosféru si tam dělají hlavně oni sami.