Hlavní obsah

Nastupuje digitální diktatura, píší čtenáři o problémech lidí bez internetu

Foto: Shutterstock.com

Někteří senioři zvládají digitální věk bez jakýchkoliv problémů. Ilustrační fotografie.

S postupujícím nárůstem digitální agendy se do svízelné situace dostávají především senioři. Počítače jsou tady už po desetiletí, upozorňují někteří čtenáři v diskuzi. Jiní namítají, že ve stáří už mozek není v kondici.

Článek

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o tom, že podle aktuálních dat agentury PAQ Research jsou až tři miliony lidí v Česku postiženy digitálním vyloučením. Z nich je zcela digitálně vyloučených, tedy bez jakéhokoliv přístupu k internetu, sedm set až osm set tisíc seniorů. Zásadním problémem je, že v online prostoru se provádí stále více úkonů.

„Senioři by neměli být ostrakizováni a šikanováni státem. Papírová forma kontaktu by měla být pro seniory dál udržována. Zaslouží si úctu a respekt. Stát by měl být velmi pozorný vůči riziku nastolení digitální diktatury,“ píše Pavel Molík (redakčně kráceno).

Miroslav Šilhavý: Moje zkušenost je, že to starouškům velmi dobře jde, jen k tomu musejí mít motivaci. Například na práci s bankovnictvím stačilo zdražování složenek a rušení pošt. A najednou jde to, co předtím odmítali. Obdobně před léty probíhal přechod na mobilní telefony.

Karel Stržanovský: Seniorů znám v okolí dost. A nikdo s digitální dobou problém nemá. Ona totiž začala v době, kdy jim bylo maximálně padesát.

Tomáš Krátký: Tohle zdaleka není jenom o důchodcích. Jak ukázal mimo jiné i nedávný rozsáhlý výpadek elektřiny, přílišná snaha o digitalizaci je škodlivá. Stát musí být v základních věcech schopen fungovat i bez elektroniky, jinak je všechno nesmírně zranitelné vůči kybernetickým útokům, výpadkům elektřiny a závislosti na (mnohdy komerčním) softwaru a hardwaru.

Zuzana Mitísková: Moje mamka internet odmítá kvůli poplatkům a má pravdu, protože pokud nemá dost vysoký důchod, tak je to pro ni ročně zbytná částka, za kterou si může koupit jídlo. Kdyby u nás nebyli operátoři takoví vydřiduši, tak by mělo internet více důchodců.

  • Pavel Schwarz (reaguje): 350 Kč měsíčně je problém? Dámy a pánové, takhle to dopadne, když věříte té šílené ideologii „stát má povinnost se o mě ve stáří postarat“… Pak se kvůli 350 Kč pošlete do digitálního středověku.

Dušan Musil: Docela bych se rád dozvěděl, jak by dopadl případný soud mezi městem a seniorem, který nebyl schopen uhradit parkovné QR kódem, neboť to nezvládl, ale pokutu dostal. Je to modelová situace, neboť na poštu, k lékaři, člověk musí, třeba na výzvu, nicméně není mu umožněno na městském pozemku zaparkovat. Protože aplikace QR kódu není povinná a v hotovosti nelze. Mluvíme o seniorech, tedy předpokládám, dojít větší vzdálenost je třeba problém. Celkem by mne to zajímalo. Už z důvodu toho, že člověk je svéprávný, nicméně žádná zákonná povinnost mu neukládá toto používat, pak tedy není možné toto ani vymáhat. To se týká plateb, bankovnictví, rezervací u lékaře atd.

Milan Trojan: Jsem 60+, ale digitální znalosti pokládám za naprosto základní znalosti, jak rozvíjet svou osobnost a jít s požadavky doby. Naopak nechápu, jak někdo může napsat, že neměl možnost se jako senior k těmto technologiím dostat. Internet začal fungovat pro širokou veřejnost v druhé polovině devadesátých let. Bankovnictví chvíli poté. V té době bylo těm lidem nejvýše 50 let. Takže je to podle mne lenost a neochota učit se.

Václav Sabáček: Nikdy v historii nebyla taková technologická šikana a diskriminace, jakou přináší současná násilná digitální totalita! A nejde jen o seniory, vždy by měla být svobodná volba, zda si nová technologická zařízení pořídím, či nikoliv. A i ve zdejší diskuzi se vyskytující úvahy, že někdo z mladších příbuzných může případně pomoct, jsou zcestné a svědčí o úpadku společnosti! (Nemluvě o tom, že digitální totalita přináší psychické problémy i jejím mladším členům.)

Jiří Boček: To je stejné, jako když se v 19. století přecházelo z manufaktur na továrny. Dělník se také musel naučit pracovat na strojích. Do důchodu mám sice ještě pár let, ale musím se učit celý život něčemu novému, jinak se neuživím. Pravda je, že tu je velký prostor pro stát, obce, charity, domovy důchodců. Asi by nebyl problém na to získat nějaké dotace. Ale třeba mojí matce je 75 a s internetem si rozumí moc dobře. A když je třeba, zavolá mně.

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.

Jiří Ptáček: Ve svých 80 hodně plus letech pracuji (pomaleji) s počítačem, jezdím (pomaleji) autem, ale na svých i mladších vrstevnících vidím rozpaky a strach z digitalizace. Já něco zvládnu, ale taky žádný zázrak. Buď mladí budou k nám tolerantní a pomůžou, nebo si mladý a starý svět neporozumí. V otázce dědictví si nakonec taky musíme porozumět.

Marek Janečka: Ty extrémy jsou dva. Na jedné straně senioři, kteří mají problém třeba i s dálkovým ovládáním na TV a jsou rádi, že si na tlačítkovém telefonu vyťukají telefonní číslo. Na druhé straně jsou pak mladí, kde je často doslova závislost na těchto technologiích a to až do takové míry, že bez nich by byli zcela ztraceni a nepoužitelní a velmi rychle upadali do depresí. Tvrzení, že se to senioři mohli dávno naučit, jsou sice fajn, ale je potřeba si uvědomit, že s věkem přirozeně klesá mozková výkonnost, a tím schopnost snadného učení. (redakčně kráceno)

Jiří Zavadil: Přitom stačí jediný stručný zákon, aby jakákoliv služba (např. parkování, slevové akce, různé žádosti), která je dostupná přes chytrý mobil, musela být dostupná také pro osoby bez chytrého mobilu - pod sankcí např. 500 000 tis. Kč, a pokud nedojde k nápravě do 3 měsíců, pak zákaz činnosti subjektu. Mně sice online prostředí vyhovuje, ale možnost volby musí být zachována, jinak směřujeme k totalitnímu systému.

Milan Morava (reaguje): Naprosto souhlasím. Nejsem ještě úplný senior, chodím do práce, ale i důchod se blíží. Mám počítač. Nemám ale chytrý telefon a nechci ho. Ne vše se počítačem dá vyřídit, a tak vítám možnost všude si dojet, osobním kontaktem vyřídit. Tak to mám raději, nechci to měnit a jak píšete - pokud bych MUSEL přistoupit na digitalizaci, byl by to začátek totality, což doufám nechceme.

Zdena Majerová: Důležité je také pochopit, že ne každý má mozek v takové kondici, aby se dokázal naučit nové věci. To, že osmdesátník používá hůl k chůzi a neuběhne 5 kilometrů, připadá každému normální, to, že mu zestárla kůže, ztratila pružnost a je plná vrásek také, ale mozek není vidět, a tak si leckdo myslí, že stačí jen chtít. Ale nestačí, někdy to už zkrátka nejde, mozek ztrácí dokonce už i naučené věci, natož, aby se podařilo naučit věci zcela nové. I tihle lidé musí mít možnost, jak žít v dnešním světě.

Jana Štanglová: Spousta seniorů odmítá internetové bankovnictví kvůli velkému množství podvodů všeho druhu. Mají prostě strach, že o své často celoživotní úspory přijdou a nebudou mít ani na pohřeb.

Milan Hanák: Jsem digitálně gramotný, ale není mi to nic platné, operátoři u nás mají špatný signál, a tak je internet nefunkční. Když potřebuji něco vyřídit, musím jet do města na signál.

Doporučované