Nemocnice přestává operovat a omezuje provoz. Chybí lékaři i sestry

Českým nemocnicím dlouhodobě chybí zdravotníci i další profese. Například Nemocnice Znojmo by aktuálně potřebovala obsadit 16 lékařských a téměř 30 nelékařských pozic. Na ušním, nosním a krčním oddělení (ORL) museli kvůli nedostatku personálu omezit provoz pohotovosti, operace neprovádějí vůbec.

„ORL nás teď trápí nejvíce, to řešíme prioritně. Lidem na Znojemsku najednou nejsme schopni poskytnout péči, na kterou byli z minulosti zvyklí,“ řekl ředitel nemocnice Martin Pavlík. Pacienti proto se svými problémy mnohdy musejí dojíždět do 80 kilometrů vzdáleného Brna.

Důvodů pro nedostatek personálu je hned několik. Lékaři stárnou a odcházejí do důchodu, případně do něj v řádu let směřují. Najít jejich nástupce však není jednoduché. Mladí atestovaní doktoři často volí nemocnice ve větších městech, kde studovali, případně si otevírají soukromé praxe.

Problém je to ale komplexnější. „Do Znojma přicházejí jen když tady mají nějakou vazbu, koupili si tady dům nebo se třeba přiženili. Ale že by někdo dojížděl z Brna… takových moc není a my je nemáme čím přesvědčit. Možná by je přesvědčil trojnásobek platu oproti jiným nemocnicím, ale to zase bohužel nepřipadá do úvahy ekonomicky,“ popsal ředitel Pavlík.

Podle dat personálního oddělení velký rozdíl ve fluktuaci zaměstnanců mezi letošním červnem a předcovidovým obdobím pozorovat nelze. Negativně nicméně vnímají právě věkovou strukturu kvalifikovaných lékařů na některých odděleních.

„Máme obory, které nám drží v podstatě lékaři v důchodovém věku. Mají své nástupce, ale ti třeba ještě nemají dokončenou atestaci nebo ji nemají dostatečně dlouho, aby sami mohli školit další kolegyně a kolegy,“ vysvětlil náměstek ředitele pro právní věci a personalistiku Petr Kyzlink.

S nedostatkem personálu se potýká také Rehabilitační oddělení, kde nyní chybí celkem 17 lidí. „V personálním plánu je dvacet fyzioterapeutů, teď jich máme devět a z toho tři už jsou důchodového věku. Je to opravdu strašně málo,“ přemýšlí vrchní fyzioterapeutka Hana Kučerová.

Její oddělení má dvě části: ambulantní a lůžkovou. První z nich už je pro individuální fyzioterapii zavřená; lékařka nabízí pouze cvičení pro skupiny, na to individuální už kapacitu nemá.

Hospitalizovaní pacienti omezenou péči nemají, je to ale právě na úkor té ambulantní. I přesto fyzioterapeuti často nedokážou dostatečně zajistit péči pro všechny pacienty.

„Za běžných okolností fyzioterapeut přijde za lůžkovým pacientem před odchodem domů, řekne mu, co má doma dělat a naučí ho chodit o berlích. To je základ. V době nedostatku fyzioterapeutů je tento nácvik zkrácen. Nedá se jinak,“ povídá Kučerová.

Právě v oboru fyzioterapie pozoruje vedení nemocnice největší odliv do soukromé sféry. „Většinou odešli do privátu tady ve Znojmě a často s nimi přechází právě i ten nedostatkový personál,“ řekl ředitel Pavlík.

„Nechceme se propracovat do situace, kdy kvůli personálu budou privátní ambulantní specialisté v opozici vůči nemocnici. Pro nás to mají být partneři. Máme spolupracovat ve prospěch pacienta,“ tvrdí Kyzlink.

Nejde ale pouze o nedostatek lékařů nebo fyzioterapeutů. Málo je i dalších nelékařských profesí včetně všeobecných a dětských sester, radiologických asistentů, laborantů nebo sanitářů.

„Do září sice přijmeme 27 nelékařů, většinou sanitáře, ale i tak nám zbývá skoro třicet míst neobsazených, ze kterých je právě 11 fyzioterapeutů,“ popsala náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Jana Vacková.

„Máme ženský kolektiv. Když část kolegyň otěhotní, sestry pak chybí a nemáme za ně náhradu. Aktuálně je 80 nelékařů a 20 lékařek na mateřské nebo rodičovské dovolené,“ dodala Vacková. Tyto kolegyně se mnohdy do práce nevracejí, protože se například z města odstěhují k partnerovi.

Stávající sestry však nemohou pokrýt všechny služby a jsou vyčerpané. Nemocnice proto musí oslovovat důchodkyně nebo sestry z řad bývalých zaměstnankyň, ale i studenty zdravotnických škol. Často si také zapůjčují sestry z jiných oddělení, aby se počty vyvážily.

„Většina sester je vdaných a má malé děti. Nejvíc tedy trpí rodinný život. Teď měla každá třeba jen týden dovolené, protože to prostě jinak nešlo rozepsat,“ řekla sestra Marie Ducárová z Ortopedicko-traumatologického oddělení.

I přes velké vytížení ale sestry nemůžou polevit. „Jsme profesionálové a nepozornost si nemůžeme dovolit. Pracujeme s nemocnými lidmi, následkem každé chyby by bylo ublížení na zdraví,“ dodala.