Hlavní obsah

Pacienti v zubních ordinacích jsou jako otroci, zlobí se čtenáři

Foto: Shutterstock.com

Pro děti je hlavně problém najít zubaře, píší čtenáři.

Zubní péče v Česku je špatně dostupná a pro některé skupiny obyvatel příliš drahá. Shoduje se na tom většina čtenářů diskutujících pod článkem na toto téma.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé příspěvky z diskuze pod článkem o tom, že téměř polovina dětí nevyužívá pojišťovnou hrazené preventivní prohlídky a systém navíc znevýhodňuje pacienty s chováním náročnějším na péči.

„Dokud nebudou zubaři a dostupná zubní péče, nebudou mít lidé nejen preventivky, ale ani včas spravené zuby,“ píše například čtenářka Marie Váňová.

Věra Dadáková: Péče o zuby je u nás v dost tristním stavu vzhledem k tomu, že je téměř nedostupná. Moji pravnuci musí dojíždět z Pardubic až do Prahy, což je velmi náročné. Vydělává jen tatínek, maminka je na mateřské. Ošetření tří zubů staršího sedmiletého chlapce přišlo na 5000,- Kč, což je velká finanční zátěž. Nehledě k tomu, že maminka musí jet přes dvě hodiny jednu cestu. Ztratí celý den, chlapec má vývojovou dysfázii, navštěvuje speciální školu a ztrácí zbytečně den. V okolí bydliště není žádná šance dostat se k zubnímu lékaři. Někteří ani neodpovídají na dotazy.

Ondřej Málek: Zubařů málo, většina nechce dělat ani na pojišťovny, takže tam člověk nechá za jakýkoliv zákrok raketu. Za mě by mělo být automatické, že kompletní ošetření dětí je bezplatné. Znám dost lidí, kteří se snažili čistit zuby dětem, jak nejlépe mohli, a přesto dítě mělo kaz. Takže by mělo dojít k rozšíření specialistů věnujících se pouze dětem, kde pojišťovna bude hradit všechno, co bude nutné, a zároveň by mělo dojít k masivní kampani ve společnosti, aby bylo jasné, jak a co mají dělat rodiče, aby se co nejlépe starali o chrup svých dětí…

  • Radana Broučková (reaguje): Veřejné zdravotnictví musí obsahovat povinnost smluv s pojišťovnami. A povinnost vykonávat hrazené výkony a mít je v ceníku. Jinak si zubaři dělají, co chtějí.

Martin Krepčík: Opět se jen potvrzuje, v jak špatném stavu je zdravotnictví. Vím, že jsou i horší případy, ale to přece není omluva. Při současném technickém možném vybavení a technologiích by to mělo vypadat úplně jinak. A že se spousta nutných a potřebných věcí nehradí z pojištění, tak to je velká ostuda. Hlavně že se vyhazují mnohdy miliardy úplně zbytečně. Někdy mám pocit, že kvalitní péče je opravdu jen pro ty solventnější a movitější lidi.

  • Iva Urbanova (reaguje): Základ je správné čištění zubů, pak je léčení případných kazů i dalších problémů snazší i levnější.

Michaela Planá: Nechápu, jak se stomatologii povedlo vyvázat se ze systému zdravotního pojištění s odkazem na osobní zodpovědnost. Kuřákům z pojištění hradíme léčení rakoviny plic, narkomanům platíme odvykačky, obézním komplikace z cukrovky atd., ale dětem se hradí zubní péče jen některým, a to jen trochu. Děti jsou závislé na výchově i na financích rodičů, těžko po nich chtít zodpovědné jednání, když ho nemají rodiče, ale následky si ponesou ony samy po celý život. Výdělečně činné nejsou, tak úhradu po nich chtít je taky dost nanic. A ortodontisti se nám utrhli ze řetězu úplně.

Proč nemáme švýcarský systém, kdy dětem je hrazeno všechno, a už od školky chodí dentisti děti učit, jak se správně k chrupu chovat, zatímco dospělí mají uhrazenou zubní péči prakticky jen po úrazech?

Monika Doležalová: Pan Šmucler by měl vyrazit do terénu mimo Prahu, aby viděl, jak se věci mají. A ne říkat, že pojišťovna vám zajistí zubaře. Věřte, nezajistí, jen vám napíšou „Bohužel nemáme žádné páky jak přinutit zubaře, aby vás vzal“. A paní Hana Chalušová to řekla moc dobře, je vidět, že se o to zajímá. Víc takových lidí a třeba by se něco hnulo.

Petra Kořínková: Když polovina dětí i dospělých nechodí na prevence, tak je chyba u nich. Pak se těžko divit, že mají zuby v hrozném stavu. Mnozí pacienti, co si přijdou pro analgetika na zuby, se diví, když jim řekneme, že k zubaři stejně musí, protože ibalgin jen tlumí, ale neléčí. Ano, péče o zvlášť hendikepované by změnu potřebovala, ale celkově je problém v lidech.

Andrea Macháčková: Pacienti v zubních ordinacích jsou jako otroci a ne jako partneři. Doktor si v jejich ústech dělá, co chce, a ne to, co chtějí oni, a ještě za nekřesťanské peníze. Proč mi dělají každý rok panoramatický rentgen, ještě bez ochrany štítné žlázy, jen kvůli diagnostice? Dřív lékař zuby prohlédl, dnes to neumí? Umí, ale nakoupili si drahé RTG přístroje a chtějí poskytovat drahou péči na úkor mého zdraví! Při vypadnutí plomby, i když zub nebolí, automaticky čistí kanálky, protože je to mnohem dražší, a vůbec nedbají na vaše přání a připomínky. (redakčně kráceno)

Fórum čtenářů

Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.

Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.

Petra Boudová: Se zubaři je to těžké. Na druhou stranu chápu, že crcat se s dítětem, které dělá scény, nikdo nechce. Od toho jsou tam rodiče, aby ho zpacifikovali. A takové extra buřty jako celková narkóza… To už u zubaře fakt není normální, tak ať si to zaplatí. To je naprosto v pořádku. To, že nezvládnou dítě, neznamená, že ostatní, co platí pojištění, na takové budou přispívat.

  • Vaclav Mocek (reaguje): Jak chcete ošetřovat vzpouzející se neovladatelné dítě bez narkózy, které nezvládají ani samotní rodiče, pere se s lékařem v zubařském křesle a nedodržuje pokyny? To není problém jen mentálně postižených dětí, ale obecně malých dětí.

Tomáš Martínek: Panu Šmuclerovi bych přál, aby šel k zubaři jako běžný pacient a ne jako známá osobnost. Chodím k zubaři pravidelně a chrup mám čím dál horší. S bolestí si nikdo hlavu nedělá. Za osm měsíců péče a mnoha návštěv jsem držitelem kráteru po zubu. Nechal jsem si ho vytrhnout na vlastní žádost a na pokraji sepse. Můj syn má PAS a mohu zodpovědně říci, že čištění zubů je drama, ale dáváme ho několikrát denně. Je to nutné, zubař vyšetření nedává a syn také ne. Už se těším na ty postihy, sankce a odebírání dětí.

Ivana Hofmannová: Nejsem pacient s náročným chováním, chodila jsem cely život dost pravidelně . Když se za stomatologickou péči začalo platit, jako osamělá matka jsem držela „zuby nehty“, hlavně aby syn měl zuby ok. Stejně nás neminula rovnátka. A já jsem peníze sbírala, kde se dalo. Dnes jsem v invalidním důchodu. Peníze mi vyjdou přesně na měsíc. Rozbolel mě zub a doktor vyřkl ortel: zánět nervu, připravte si 15 000… Nemám co dodat. Tato země není pro chudé.

Michaela Krainova: Část pacientů propadává systémem proto, že systém dávno nefunguje! Zubaři, kteří mají hlavu na krku a umějí počítat, ze systému vystoupili a praxi vykonávají bez smluv s pojišťovnami. Kdo by pořád čekal na ty jejich zpožděné almužny. Péči včetně rentgenů, které u dětí odhalí nemálo mezizubních kazů, které zubaři ošetří v premedikaci, analgosedaci nebo celkové anestezii, aby dítě nemělo trauma a zubař mohl pracovat, ráda zaplatím. A věřím, že si nemyslíte, že by to mělo stát pár stovek - práce lékaře a sestry, pronájem ordinace v částkách dnešního tržního nájemného, materiál, splátky vybavení… Podstatnou část návštěvy mě navíc zubař pokaždé edukuje o prevenci, správném čištění zubů a předcházení kazům. Proč to asi dělá, když potom budu méně „lukrativní pacient“, že? Protože má tu hlavu na krku a ze systému je dávno pryč. (redakčně kráceno)

A Kodrlova: Bohužel jedním z důvodů dlouhé čekací doby na ošetření v nemocnici „na pojišťovnu“ v celkové anestezii je to, že část rodičů si toto ošetření vymáhá, protože má strach, aby jejich dítě nemělo z trhání zubů trauma, nebo proto, že dítě není schopno spolupracovat, ačkoli je jinak zdravé… Tím pádem musí dlouho čekat i ti pacienti, kteří ošetření v celkové anestezii skutečně potřebují. Systém není nastaven na to, aby každé druhé dítě skončilo v celkové anestezii ze zubních příčin.

Související témata:
Nedostatek zubařů

Doporučované