Článek
Ústavní soudci ve středu zamítli stížnost spolku Klimatická žaloba, jehož zástupci namítají, že je český stát příliš pasivní při snižování emisí a skleníkových plynů.
Soudci rozhodovali v plénu, shodli se jednomyslně. Nezpochybnili sice člověkem vyvolané klimatické změny ani potřebnou reakci. Uvedli, že danému typu žaloby nelze vyhovět.
„Rozhodnutí nás mrzí, ale respektujeme ho,“ sdělil radní spolku Klimatická žaloba Vincenc Bouček. Dodal, že s kolegy budou nález analyzovat a nevyloučil, že se obrátí na evropské soudní instance. Podle něj ústavní soudci naznačili, že je český stát v legislativě liknavý ohledně boje s klimatickými změnami.
Spolek chce dále apelovat na státní úřady, ať se ke změnám klimatu staví čelem. „Ubývá nám čas,“ dodal Bouček.
Stěžovatelé Ústavnímu soudu předložili takzvanou zásahovou žalobu. „Aby zásahová žaloba mohla být úspěšná, musí soudy dovodit, že konkrétní správní orgány, tedy ministerstva porušila nějakou povinnost. Soud zde dovodil, že neexistuje právní rámec povinnosti a potvrdil tak neúspěch stěžovatelů,“ dodává ústavní soudkyně Veronika Křesťanová.
Tím ÚS připomenul, že ministerstva nezanedbávají své povinnosti a neporušují zákon především z toho důvodu, že zde zákonná úprava, dle které by se orgány měly řídit neexistuje. Jednotlivé právní úpravy a povinnosti tak záleží na jednotlivých politicích.
Téma klimatické změny je natolik důležité, že je řešilo plénum Ústavního soudu, který obvykle rozhoduje o zásadních věcech, nejvíce v souvislosti se zrušením zákonů v rozporu s Ústavou.
Rozhodnutí si osobně vyslechl končící ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) a uvítal je. „Ústavní soud dal za pravdu ministerstvům, že plníme evropský klimatický rámec a vnitrostátně nemáme jiným způsobem upravené snižování emisí. Jako součást evropské sedmadvacítky plníme všechny závazky,“ sdělil.
Doplnil, že od roku 1990 do roku 2023 Česko snížilo emise o 47 procent a podle predikcí stát splní unijní cíl snížení emisí o 55 procent do roku 2030 a s velkou pravděpodobností jej přesáhne. „Určitě nelze tvrdit, že je vše dokonalé. Ale přístup naší končící vlády k ochraně klimatu byl konkrétní, praktický a za 4 roky jsme udělali kus práce k odklonu české energetiky od uhlí,“ dodal.
Snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030
Zástupci spolku Klimatická žaloba společně s obcí Svatý Jan pod Skalou a Českou společností ornitologickou podali v dubnu 2021 žalobu proti čtyřem ministerstvům – životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy. Tvrdí, že stát svým nekonáním v oblasti snižování emisí porušuje jejich základní práva, a to především právo na život, zdraví, příznivé životní prostředí, ochranu vlastnictví, svobodnou hospodářskou činnost a v případě obcí i právo na samosprávu.
Žalobci požadovali, aby stát přijal konkrétní opatření, která povedou ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 a aby zavedl právní rámec, například klimatický zákon či národní uhlíkový rozpočet.
Členové Klimatické žaloby se před soudním nálezem shromáždili na Moravském náměstí v Brně s transparenty a nafukovací zeměkoulí. Vystoupilo pár řečníků, kteří stanoviska Klimatické žaloby podpořili a doufali ve „vítězství“.
K ústavnímu řízení si soud vyžádal odborná stanoviska právnických fakult a Ústavu státu a práva Akademie věd, podle nichž má Česká republika povinnost přijímat účinná opatření ke snižování emisí. „Z ústavního pořádku lze dovodit povinnost státu činit opatření k ochraně klimatu, která jsou přiměřená závažnosti hrozby,“ uvádí stanovisko Ústavu státu a práva AV ČR.
Podle Křesťanové Ústavní soud svým rozhodnutím neuzavřel ale ani zcela neotevřel cesty k dalším žalobám. Lze však očekávat, že nějaké v budoucnu přijdou.
Ústavní soud však opakovaně zmiňoval rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci klimatu v případu KlimaSeniorinnen. „A proto lze očekávat, že budoucí žaloby se o stanoviska Evropského soudu budou opírat více.“
Článek jsme rozšířili v celém rozsahu.
