Agentura varuje před žloutenkou. Nakazit se lze i z kostek ledu, říká expert

V posledních měsících významně narostl počet případů nákazy žloutenkou typu A, letos jich v Česku bylo nahlášeno víc než 700. Podle Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) jsou nejvíce zasaženy děti ve věku jeden až devět let a dospělí mezi 25 a 44 lety.

Mezi nakaženými převládají hlavně lidé bez domova, uživatelé drog nebo osoby žijící ve špatných hygienických podmínkách s omezeným přístupem ke zdravotní péči.

Podle vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotnického úřadu Jana Kynčla zatím situace není závažná, ohniska pocházejí především z komunit lidí bez domova a drogově závislých. „Aktuální dění vzniká důsledkem jednotlivých ohnisek onemocnění, kde se žloutenka typu A šíří především kontaktem a nedodržováním opatření. Určitě nemůžeme hovořit o celoplošném šíření,“ uklidňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V současné době je podle něj zásadní především dodržovat základní hygienu, což významně snižuje riziko nákazy. „Plošná opatření v tuto chvíli skutečně nejsou na místě, ta by v zásadě spíše omezovala ty, kteří nemají nutnost jakákoliv opatření podstupovat,“ doplnil Kynčl.

Vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ v rozhovoru popisuje také to, jak se žloutenka typu A šíří, jak se před ní ochránit, a kdo je touto nemocí nejvíce ohrožen.

Jak je současná situace vážná oproti případům šíření žloutenky typu A z minulosti?

Záleží samozřejmě na časovém kontextu. Pokud se budeme dívat na posledních několik let, pak ano, aktuálně je případů žloutenky výrazně více. V delším časovém kontextu a v kontextu globálním je ale potřeba upozornit na to, že sice situace není skvělá, ale nejde o žádnou epidemii jako v sedmdesátých letech, kdy onemocnělo více než 40 tisíc osob.

Aktuální dění vzniká důsledkem jednotlivých ohnisek onemocnění, kde se žloutenka typu A šíří především kontaktem a nedodržováním opatření. Určitě nemůžeme hovořit o celoplošném šíření.

Žloutenka typu A se vyskytuje celosvětově podstatně více v zemích s nízkým hygienickým standardem, u nás se zhruba od poloviny minulého století řadíme mezi země s relativně nízkým výskytem, který v dlouhodobém horizontu postupně klesal. Proto nárůst v našem kontextu působí významně.

Co podle vás mohlo způsobit současný nárůst případů?

Ohniska v současnosti vznikají u rizikových skupin, u kterých se složitě uplatňují i dodržují nařízená protiepidemická opatření. Ve chvíli, kdy budete dělat daná opatření v běžné populaci, jejich respektování a dodržování bude poněkud vyšší než v populaci rizikových skupin. V současnosti jde především o uživatele drog, osoby bez domova a částečně i o romskou populaci, i když ta teď není v této oblasti dominantní.

Druhým faktorem, který k šíření přispívá, je skutečnost, že u řady lidí, především u dětí, významná část případů žloutenky probíhá bez příznaků a dotyční tak nevědomky mohou nákazu šířit dál.

Dalším problémem je pak paradoxně to, že za řadu let v zásadě klidné epidemiologické situaci nedochází k promořování populace a je tedy výrazně větší množství populace, která se s infekcí žloutenkou typu A nikdy v minulosti nesetkala a nemá ochranné protilátky.

S rostoucím věkem se zvyšuje počet lidí, kteří protilátky mají, dominantní část z nich jsou senioři, kteří byli promořeni v dětství. Naopak velká část dospělých v produktivním věku, troufneme si odhadovat, že tři čtvrtiny této populace, jsou k nemoci takzvaně vnímaví a mohou tedy při setkání s ní onemocnět.

Jaký můžeme očekávat další vývoj?

To se samozřejmě obtížně odhaduje. Nyní je zapotřebí dodržovat opatření nařízená v ohniscích, která realizují krajské hygienické stanice. Pomoci mohou prázdniny, kdy se třeba nebude tak snadno šířit onemocnění v kolektivech dětí ve školách. Na druhou stranu je u této nemoci relativně dlouhá inkubační doba, čili se na to určitě nemůžeme spoléhat. O prázdninách se zároveň také vytváří kolektivy jiné, například na různých táborech, takže riziko určitě nezmizí.

Mohou být na místě kromě dodržování osobní hygieny i nějaká plošnější opatření?

Plošná opatření v tuto chvíli skutečně nejsou na místě, ta by v zásadě spíše omezovala ty, kteří nemají nutnost jakákoliv opatření podstupovat. Nadále samozřejmě platí, že musíme všichni dbát na osobní hygienu, protože tím výrazně snižujeme možnost nákazy. Nejde o stoprocentní snížení, ale i tak velmi výrazné. Ne nadarmo má žloutenka ten laický název nemoc špinavých rukou.

Rukama se člověk dotýká všeho možného a snadno může přenést virus dál, ať už přes potraviny, madla v dopravních prostředcích, držadla nákupních vozíků a podobně. Proto musím přijít domů, umyju si ruce a omyju i potraviny předtím, než je budu jíst. Ta potřebná opatření jsou jednoduchá a troufám si říct, že by měla být naším základním návykem a tím pádem člověka nijak neomezují. Pro jakákoliv jiná opatření v současnosti není důvod.

Žloutenka se šíří podle ECDC především mezi lidmi bez domova, uživateli drog a osobami žijícími ve špatných hygienických podmínkách s omezeným přístupem ke zdravotní péči, u nás a na Slovensku také mezi příslušníky romských komunit. Co se s tím dá dělat?

Není to vůbec jednoduchá situace. V těchto komunitách je problém dodržovat opatření, sami často žijí v relativně nevyhovujících hygienických podmínkách, méně dodržují i případná karanténní opatření.

V řadě těchto komunit se aktivně řeší očkování, ve spolupráci s neziskovým sektorem se nabízí i proaktivně v centrech pro osoby bez domova nebo pro narkomany, protože právě u nich rozhodně nelze vyloučit kontakt s nakaženými. Právě letos je v těchto komunitách opravdu významná proporce.

Nejlepším preventivním opatřením je pak samozřejmě očkování už v dětském věku, zamyslet by se nad ním ale měli i lidé, kteří mají například chronické onemocnění jater, ti, co jsou sami v blízkém kontaktu s nemocnými nebo osoby promiskuitní. Ne vždy se jedná o kategorie, které jsou zcela nízkopříjmové.

Zásadní je samozřejmě i osvěta. Řada informačních materiálů o tom, jak se chránit proti žloutence, existuje například i v romštině, i když v současnosti se na romskou populaci není třeba soustředit. Výskyt byl v této komunitě vyšší spíše v loňském roce, letos už je menší.

Osvětová aktivita krajských hygienických stanic, případně neziskových organizací, je velice prospěšná, chtít ale musí i druhá strana, což bývá problém právě u těch dvou komunit, kde se teď žloutenka šíří nejvíce.

Žloutenka A může být i smrtelná, kdo je touto nemocí ohrožen nejvíce?

Závažnější průběhy jsou zejména u dospělých a lidí vyššího věku anebo u osob s chronickým onemocněním, především jater, nebo u lidí s defektem imunity, protože pak se s nemocí tělo podstatně hůře vyrovnává.

V tuto chvíli máme u nás úmrtí sedm, významná část těchto lidí pochází právě z rizikových skupin, uživatelů drog, popřípadě lidí vyššího věku. Musím ale připustit, že sedm úmrtí na zhruba 700 případů je hodně.

Zásadní je při ochraně před žloutenkou A zmiňovaná hygiena, především mytí rukou. Je ještě něco, co by lidé měli dělat, aby se nákaze vyvarovali?

Na místě může být zvážení očkování, využít se dají různé fondy prevence pojišťoven, abych nemusel platit plnou částku. Pokud budu očkován dvěma dávkami, bavíme se opravdu o prakticky celoživotní ochraně.

Je totiž potřeba se na situaci dívat dlouhodobě. Výskyt se opět sníží, ale žloutenka typu A nezmizí. Navíc čím dál více cestujeme, často do zemí, kde je výskyt žloutenky výrazně vyšší a národy se promořují již v útlém věku, typicky jde o Egypt a jeho blízké okolí.

V zahraničí se můžeme nakazit například i kostkami ledu připravenými ze závadné vody, k přenosu může dojít i přes kontaminované potraviny, saláty, ovoce, tepelně nezpracované potraviny. Světová zdravotnická organizace v kontextu cestování do zahraničí doporučuje potraviny převařit, upéct, oloupat anebo nechat být.