Článek
Do čela české armády nastoupil Karel Řehka pár měsíců poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu s jasnou vizí: zajistit bojeschopnost českého vojska a téma obrany otevřeně komunikovat s veřejností. Dnes mu končí mandát.
„Chtěl jsem, aby lidi skutečně chápali, proč armádu máme, proč je vůbec potřeba investovat do obrany,“ říká v posledním rozhovoru ve funkci náčelníka Generálního štábu, kterou dnes předá svému nástupci, generálovi Miroslavu Hlaváčovi.
Výroky o přípravě armády na velkou válku nebo o zavedení nové vojenské služby opakovaně vyvolal dnes jednapadesátiletý generál vlnu pozdvižení, ale postupně se, podle jeho slov, česká společnost „otužila“.
„Neříkám, že jsem nějaký průkopník, ale věci, které jsem začal za strašného humbuku říkat před třemi lety, jsou dnes mainstream a říkají je v podstatě všichni v Evropě,“ hodnotí pro Seznam Zprávy.
Svým přímočarým stylem si Řehka, který strávil většinu kariéry u armádních speciálních sil, získal řadu příznivců, ale taky kritiků. Ti mu vyčítali třeba to, že armádu „politizuje“.
„Říkal jsem věci, které se týkají toho, jestli já jako šéf armády jsem schopný dělat a zabezpečit to, co je potřeba zabezpečit. Nikdy jsem se nestavěl na nějakou stranu. V tomhle mám čisté svědomí,“ míní Řehka.
I když se jeho kariéra v uniformě, kterou poprvé oblékl jakožto student vojenského gymnázia ve 14 letech, uzavírá, chce být dál veřejně aktivní.
„Není mi lhostejné, co se tady děje. Jedna z možností je, že bych kandidoval do Senátu jako nezávislý kandidát,“ připouští končící náčelník.
Příští týden bude v turecké Ankaře výroční summit NATO. Česko dlouhodobě patří k zemím, které dávají na obranu nejméně v Alianci. Dohodnuté minimum – tedy dvě procenta HDP – podle premiéra Andreje Babiše nepřekonáme ani letos. Vy jste opakovaně upozorňoval, že nízké výdaje na obranu jsou problém. Čeká nás v Ankaře kritika?
Nechci předjímat, ale rozhodně nejsme na seznamu šampionů, to je realita. Jedeme tam s tím, že zoufale pokulháváme ve výstavbě schopností, máme velký skluz, a navíc naše obranné výdaje absolutně neodpovídají tomu, co je v dnešní situaci potřeba investovat do obrany.
Diplomati nebo představitelé Aliance Česko veřejně chválí jako dobrého spojence, jak se na nás ale dívají doopravdy? Nedávno jste tady měl na návštěvě třeba vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě…
My vojáci se spolu bavíme naprosto otevřeně, bez nějakých obalů nebo politické korektnosti. Vojensky má Česko v Alianci respekt. Ale samozřejmě, pokud má dnes někdo problém investovat už jenom ta dvě procenta, což má být odrazový můstek, ne cíl, tak někteří spojenci se vyjádřili slovy, že vůbec nechápou, co to má Česká republika za přístup. V dnešní bezpečnostní situaci, s tím, co hrozí, s postojem americké administrativy, připadá některým spojencům naše chování nesrozumitelné.
Teď je fakt přelomová doba a bylo by dobré, kdybychom to pochopili. Protože jestli to nepochopíme, přenášíme riziko na ostatní, vezeme se na úkor ostatních, a to bude mít dopad nejenom v obraně.
Armáda nachystala novou koncepci rozvoje. Kdy ji dostane na stůl vláda a stihne ji schválit do summitu příští týden?
To ne, protože koncepce teď prochází vnitrorezortním připomínkovým řízením, další bude meziresortní připomínkové řízení a tak dále.
Do její tvorby hodně vstupoval osobně ministr obrany, ale myslím, že jsme nakonec dali dohromady smysluplný text. Zásadní ale je, kolik bude mít armáda peněz v dalších letech, což nevíme, takže můžeme jen těžko plánovat. Jisté je, že jestli výdaje na obranu v dalších letech neporostou, je zbytečné koncepci psát, protože to by znamenalo, že se zastaví veškerá modernizace a už jen doběhnou zakázky, které jsou teď pod smlouvou.
Zapadá do nové koncepce nějak karlovarské letiště, které armáda dostala nečekaně za úkol převzít?
Asi tam nějak bude muset zapadnout. Nebylo to ale tak, že by armáda přišla a řekla: Potřebujeme letiště v Karlových Varech. O tom, že ho máme převzít, jsem se dozvěděl z médií.
Ale pokud to dostaneme za úkol od vlády, tak ho samozřejmě převezmeme a nějaké využití mu najdeme. Jen doufám, že to není finta, jak tím navýšit výdaje na obranu. Je to politické rozhodnutí, které vůbec nevzešlo z vojenské potřeby.
Otužování společnosti
Když jste před čtyřmi lety nastoupil do funkce, měl jste pět priorit, kterým jste se chtěl věnovat. Jednou z nich byla „kultivace strategického prostředí“, zjednodušeně řečeno komunikace na téma obrana směrem k veřejnosti i dovnitř armády. Povedlo se vám to?
Nedá se říct, že je splněno, to je kontinuální snaha, ale myslím, že jsem se v tom poctivě snažil udělat dost. Na začátku jsem to vnímal jen jako vedlejší, podpůrný cíl, ale v průběhu času jsem si uvědomil, že je to možná ta nejdůležitější věc.
Určitě veřejně nejviditelnější.
Chtěl jsem, aby lidi skutečně chápali, proč armádu máme, proč je vůbec potřeba investovat do obrany. Snažil jsem se, aby tady začala běžet seriózní diskuze, abychom neřešili, proč jsme koupili 58 aut, a ne 62, ale abychom se bavili, k čemu ta auta vůbec potřebujeme, jaké před námi stojí výzvy, jaká jsou rizika, jestli máme v pořádku legislativu a tak dále.
Nedělal jsem žádnou politiku, jak mi někteří předhazují. Říkal jsem věci, které se týkají toho, jestli já jako šéf armády jsem schopný dělat a zabezpečit to, co je potřeba zabezpečit. Nikdy jsem se nestavěl na nějakou stranu. V tomhle mám čisté svědomí.
Měl jste předem připravená témata, o kterých jste věděl, že je budete chtít v nějaký moment zvednout? Například to, že se má armáda připravovat na velkou válku nebo že by mělo Česko zvážit zavedení nějaké formy vojenské služby – což jsou jedny z vašich nejvýraznějších výroků, které vzbudily velký rozruch.
Ne, to ne, chtěl jsem, aby lidé začali vnímat, co se opravdu děje, a ta témata pak přicházela přirozeně. Myslím, že diskuse o obraně dnes ve společnosti běží a že se těmi výroky společnost postupně „otužovala“.
Neříkám, že jsem nějaký průkopník, ale věci, které jsem začal za strašného humbuku říkat před třemi lety, jsou dnes mainstream a říkají je v podstatě všichni v Evropě.
Karel Řehka strávil většinu své kariéry u armádních speciálních sil.
A je dobré komunikovat to i dovnitř armády. Opakovat, co je důležité, proč tady jsme – aby nezmizelo ze zřetele, co je naše základní poslání. Armáda je prostě od toho, aby bojovala, a když nebojuje, tak se má připravovat, aby byla schopná bojovat.
Celkově vidím velký mentální posun v armádě v mnoha směrech. To není o mně, to je prostě vývoj, je to o nové generaci lidí, kteří nastupují do armády, o tom, jaké mají zkušenosti, vzdělání, jak přemýšlejí, to se povedlo.
Když se na to podíváte zpětně, nemyslíte si, že jste někdy ve svých vyjádřeních „přestřelil“? Třeba nedávno, když jste kritizoval bývalou vládu Petra Fialy za to, že „prošustrovala“ období po začátku války na Ukrajině, kdy podle vás byla vhodná doba na zavedení vojenského výcviku. Exministryně obrany Jana Černochová na to reagovala na sociální síti X slovy, že jste za ní nikdy s žádným takovým návrhem nepřišel.
Při každé činnosti i při komunikaci prostě děláte chyby, neodhadnete to a řeknete věci, které nakonec mají jiný efekt, než jste zamýšleli. Určitě by se něco takového našlo.
Ale nejsem si vědomý toho, že bychom nějak přestřelili, ale rozumím tomu, že když tady nikdo neslyšel ve veřejném prostoru x let slovo „válka“ nebo „mobilizace“, tak že z toho možná na začátku byl vyplašený.
Další věc je, že armáda začala být vtahována do politiky. Dřív bylo normální, že politik kritizoval politika. Ale teď si někteří politici udělali koníček z kopání do armády, to tady nikdy nebylo a je to strašně nebezpečná věc.
Nezávislý kandidát?
Zmínili jsme bývalou ministryni Černochovou. Mezi ní a vámi proběhla za uplynulé čtyři roky celá řada sporů, například kvůli vašemu zapojení do sbírky na drony Nemesis nebo kvůli postřelení keňského vojáka při výcviku vedeném Čechy. Je jasné, že spory k úzké spolupráci dvou exponovaných lidí patří, ale nešlo to řešit za zavřenými dveřmi?
To není úplně otázka na mě, já jsem se snažil mnoho věcí řešit za zavřenými dveřmi. A když už jsem to někdy řešil veřejně, tak to byla vždycky reakce na nějaké napadání mě nebo armády.
Když vás někdo vytáhne před výbor pro obranu, který je přístupný veřejnosti a jsou tam média, a začne tam z vás nebo z armády dělat pitomce, tak na to prostě reagujete. Nijak mě to netěší, je to absolutně špatně, vůbec to nemělo probíhat veřejně.
Na druhou stranu si myslím, že i tak, přes nějaké ty spory, se řada věcí povedla posunout a byla to týmová práce armády a ministerstva obrany.
Co jste během čtyř let ve funkci nestihl a přenecháváte k řešení vašemu nástupci, generálovi Miroslavu Hlaváčkovi?
Je to nikdy nekončící proces, nikdy si neodfajfkujete: Tak už jsme nachystaní, je to dobré. Jeho kroky se budou odvíjet primárně od politické vůle a od vůle politiků navyšovat obranné výdaje. Bez toho se těžko posune kamkoliv, i kdyby se rozkrájel.
Má česká armáda ještě co nabídnout Ukrajině? Vím, že o tom nakonec musí rozhodnout vláda, ale máte ve skladech něco, co byste mohli Ukrajincům poslat?
Máme některé věci, které můžeme nabídnout, a myslím si, že by to bylo i vhodné. Neříkám, že je toho hodně, ale my to nevyužijeme, kdežto Ukrajina by mohla. Co to je, nechci říkat konkrétně.
Každopádně je to politické rozhodnutí, a to my neovlivníme. Ale myslím si, že je ve prospěch obrany České republiky a bezpečnosti našich občanů, abychom Ukrajinu podporovali. A já doufám, že podpora bude pokračovat.
Objevují se spekulace, že vaše další angažmá bude v politice. Zvažujete tedy vstup do politiky?
Zvažuji, je to pravda. Nejsem ještě úplně rozhodnutý, určitě jsem nevedl žádná jednání, že bych kandidoval za nějakou stranu. Politická kariéra není moje vysněná budoucnost, ale chci se dál angažovat, není mi lhostejné, co se tady děje. Jedna z možností je, že bych kandidoval do Senátu jako nezávislý kandidát. Takže to zvažuju a v nejbližších týdnech se budu muset nějak rozhodnout.
