Článek
Většina studentů i zaměstnanců vysokých škol se setkává se sexuálním obtěžováním, násilím nebo genderovou diskriminací.
Ukazuje to evropský projekt UniSAFE, který mapoval sexuální obtěžování, nátlak a diskriminaci na akademické půdě v 15 evropských zemích. Výzkumníci shromáždili data od 42 186 respondentů.
Podob tzv. genderově podmíněného násilí je několik – nevhodné poznámky, sexuální obtěžování, vydírání či násilí, ale i bránění v kariérním růstu.
„Nemůžeme jen zavřít oči a předstírat, že se nic neděje,“ sdělil na mezinárodní konferenci k genderově podmíněnému násilí ministr školství Vladimír Balaš (STAN). Vyzval také k vytvoření nových vládní i institucionální opatření proti sexuálnímu obtěžování.
Ačkoliv data pocházejí z vícero zemí Evropy, podle Zuzany Andresky z Národního kontaktního centra - gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, která na výzkumu UniSAFE spolupracovala, českému akademickému prostředí odpovídají.
„Je tam stejná základní logika fungování genderově podmíněného násilí. Specificky v akademickém prostředí je silná hierarchičnost a závislost osob na sobě, a to platí napříč univerzitami,“ vysvětlila Andreska.
Zranitelné skupiny
Obětí obtěžování nebo diskriminace jsou častěji ženy, lidé s tělesným nebo duševním postižením a členové sexuálních či národnostních menšin.
„Tito lidé jsou obecně ve společnosti marginalizováni,“ komentovala zjištění výzkumu Andreska. Doplnila, že pokud dotyčný patří k marginalizované skupině, dostává se v akademické hierarchii níž. Pro pachatele násilí, ať už se jedná o studenta nebo kantora, je snažší takové lidi zneužít. Pro zneužitého je naopak těžší si jakkoliv stěžovat.
Kromě fyzického nebo psychického násilí se v akademickém prostředí vyskytuje také tzv. ekonomické násilí. Jde o případy, kdy si muži přisvojují vědecké zásluhy svých kolegyň nebo jim znemožňují vykonávat vědecký výzkum.
13 % nahlášených případů
Oběti sexuálního násilí a diskriminace ale nahlásí pouze 13 % případů. Mnoho z nich totiž nevěří, že by oznámení činu něčemu pomohlo.
Situaci na akademické půdě se tak snaží změnit pomocné skupiny. Jednou z nich je iniciativa Nahlas působící na Univerzitě Karlově v Praze.
„Zásadní je, aby univerzity stanovily někoho do pozice ombudsmana nebo ombudsmanky. Je důležité, aby to byl někdo, kdo je v tom systému nějak zakotvený, má nějakou moc a má plat, který pokryje ideálně plný úvazek, aby se tomu opravdu mohl věnovat,“ popsala požadavky iniciativy Nahlas její členka Anna Schubertová.
Problematický je podle Schubertové také systém sankcí a jejich prosazování. V případě prokázání závažného jednání je obtížné s pachatelem násilí ukončit pracovní poměr nebo mu udělit závažnější postih.
„Buď se nestane nic, nebo jim to kariérně pomůže,“ komentovala beztrestnost pachatelů Andreska. Podle ní na obtěžování nepamatují ani etické kodexy vysokých škol, které se zabývají hlavně plagiátorstvím.
Postoj ministerstva
Specifickou politiku předcházející sexuálnímu obtěžování a genderové diskriminaci na vysokých školách má podle Andresky v Evropě pouze Irsko a Španělsko, kde podmiňuje třeba financování univerzit.
České Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pro Seznam Zprávy uvedlo, že se situaci na tuzemských univerzitách věnuje.
„MŠMT rovněž od roku 2017 po vysokých školách vyžaduje, aby o svých aktivitách v této oblasti reportovaly ve svých výročních zprávách. Analýza výročních zpráv ukazuje, že řada veřejných vysokých škol značně posílila tuto agendu a že téměř všechny veřejné vysoké školy dnes uvádějí různé nástroje, které v boji proti genderově podmíněnému násilí a sexuálnímu obtěžování využívají,“ sdělila mluvčí ministerstva Aneta Lednová.
Dodala, že vysoké školy začínají také ustanovovat ombudsmany, kteří se obtěžováním a diskriminací zabývají.
Podle Andrasky by se ale mělo ministerstvo v dění na univerzitách angažovat víc. „Oni ta data mají, ale zatím s nimi nijak nenakládají. To je další krok, který je potřeba, aby to, co školy reportují, mělo nějaké dopady,“ vysvětlila Andraska.
