„Bez známých člověk nemá jinou možnost.“ Na vyšetření rakoviny se čeká měsíce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Karolína V. je čtyřicetipětiletá máma dvou synů a před pár lety se potýkala s rakovinou prsu. „Chtěla jsem podstoupit prevenci, dokonce jsem si ji zaplatila, a stejně mě systém zklamal. K diagnóze jsem se dostala až po měsících urgencí a obvolávání, jen díky známým. Setkávala jsem se s bagatelizací - prý jsem moc mladá, že to nic nebude, že to počká,“ popisuje svůj příběh Karolína.

Její zkušenost poukazuje na problémy při čekání na preventivní onkologické prohlídky, které se může protáhnout i na několik měsíců. V Česku jako prevence existuje pět celoplošných screeningových programů, zájem o ně stoupá.

„Čekací doby na screeningová vyšetření se mohou lišit podle regionu. Hustota sítě screeningových pracovišť není ve všech částech republiky stejná a stejně jako v jiných oborech zdravotnictví existují okresy, kde je vyšší koncentrace odborníků, a naopak oblasti s nižší kapacitou,“ vysvětluje Tomáš Vyskot z Národního screeningového centra.

Čekací lhůta na preventivní mamografické vyšetření se pohybuje v rozmezí dvou až osmi týdnů. „K 1. srpnu 2025 činila průměrná objednávací doba na vyšetření ve screeningovém programu karcinomu prsu 21 dní,“ uvádí Vyskot. U onemocnění onkologického typu se ale často hraje o každý den. Čím dřív je zachyceno, tím je vyšší šance na úspěšnou léčbu.

„V roce 2019 mi bylo čerstvě čtyřicet a objednala jsem se na preventivní ultrazvuk prsou. V telefonu mi tehdy nabídli, zda nechci spíš mamograf. Řekla jsem, že jako laik nevím, co je lepší, ale když mi doporučují mamograf, souhlasila jsem. Do pětačtyřiceti let si to člověk musí platit sám. Nevadilo mi to, říkala jsem, že to klidně zaplatím,“ vzpomíná Karolína.

„Na mamografu jsem byla 6. listopadu 2019. Výsledek byl ‚normální nález, denzita typu C‘. Netušila jsem, že u denzity, která je vyšší než A a B, se vždy musí dělat ještě sono,“ vysvětluje Karolína.

V osmi procentech případů totiž pouze mamograf nestačí. „U žen s výrazně hutným (tzv. denzním) typem prsu, kde je hodně žlázy a vaziva, se senzitivita mamografie může snížit až na 50 %,“ stojí na stránkách mamo.cz, které zastřešuje Národní screeningové centrum. U těchto žen je tudíž vždy potřeba doplnit mamograf ultrazvukem.

Karolína tehdy z mamografu ale odešla s potvrzením, že je vše v pořádku, a doporučením přijít znovu za dva roky a po roce na ultrazvuk. „Ale já jsem velmi záhy už věděla, že je něco špatně. V prsou jsem si nahmatala bouli a okamžitě jsem si zavolala na sono. Odpověď byla vždy stejná: ‚Vy jste byla před dvěma a půl měsíci na mamografu, to nic nemůže být.‘ Nebo mi řekli, že jsem na rakovinu moc mladá,“ vzpomíná Karolína.

„Pokud má pacient příznaky nebo vznikne silné podezření na nádor, už se o prevenci nejedná – a pak se vyšetření zajišťuje rychle, třeba během dnů,“ popisuje další postup Štěpán Tuček, vedoucí lékař ambulancí a pracovní skupiny pro solidní nádory z Fakultní nemocnice Brno.

Lékaři v případě Karolíny ale brali v potaz neprůkazný mamograf a termíny na ultrazvukové vyšetření jí dávali nejdřív za dva měsíce.

„Říkala jsem si, že když bulka vyrostla za takovou krátkou chvilku, tak co se může stát za další dva měsíce? Takže jsem urgovala a urgovala a nakonec jsem se přes známé dostala k  doktorce, která mi udělala vyšetření hmatem. Řekla mi, že když mám takový výsledek z mamografu, že to nic nemůže být. Mluvila se mnou stylem, že nemám otravovat. A když prý na tom trvám, ať si teda někde seženu sono,“ popisuje svou zkušenost Karolína.

Vzpomíná, že prosila a přemlouvala doktory, aby jí udělali ultrazvukové vyšetření. „Tak jsem tedy dál obvolávala. Nakonec až přes moji mamku se mě ujal doktor. Byl asi čtvrtý, kterému jsem volala. I on mi tehdy řekl, že má lhůtu dva měsíce. Mamka k němu šla ale shodou okolností na kontrolu a přemluvila ho, aby mě vzal. Říkaly jsme, že přijdu klidně brzo ráno, prostě slibovaly jsme hory doly, až mě nakonec vzal,“ popisuje.

Poté, co Karolíně doktor udělal ultrazvukové vyšetření, bylo hned jasné, že je problém. „Za dva dny už jsem měla biopsii. Diagnóza přišla 3. dubna 2020: Rakovina prsu ve třetím stadiu, už s postiženými uzlinami. Kdybych čekala na oficiální termíny, byla bych už ve čtvrtém stadiu. Tedy v paliativní péči,“ zdůrazňuje Karolína.

Snižování čekacích dob je podle Vyskota komplexní proces a rozdíly mezi regiony nikdy zcela nevymizí. „Cílem ale je tyto rozdíly postupně zmenšovat. Pomoci by měly i nové nástroje, například připravovaný centrální elektronický rezervační systém, který má v budoucnu zpřehlednit a zjednodušit objednávání na screeningová vyšetření,“ říká.

Národní screeningové centrum uvádí, že každý rok je v rámci screeningového programu vyšetřeno přibližně tři čtvrtě milionu žen a zachytit se podaří pět tisíc karcinomů. Většinu z nich se podaří diagnostikovat v časných stadiích s velmi dobrou prognózou.

Screeningové programy na rakovinu prsu minulý rok využilo téměř 60 procent žen, kterým je program určený. Ministerstvo zdravotnictví by chtělo prevenci onkologických onemocnění u nás zlepšit. Minulý týden představilo nové funkce aplikace EZ karta. „Cílem je zjednodušit cestu k prevenci, zvýšit účast obyvatel na vyšetřeních a poskytnout lékařům rychlý a přesný přístup k informacím,“ uvedl resort v tiskové zprávě.

„Chceme, aby se prevence stala běžnou součástí života a lidé se k ní vraceli stejně samozřejmě jako k jiným běžným činnostem,“ dodává ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví Petr Foltýn.

Podle Karolíny jsou čekací lhůty velký problém, jelikož zná několik lidí s podobným příběhem, jako prožila ona. „Podobných příběhů jsou stovky. A to je přesně to, co bych chtěla, aby zaznělo: Problém není v tom, že lidé na prevenci nechodí. Problém je, že systém často prevenci odbyde, bagatelizuje, nebo ji neposkytne v plném rozsahu,“ dodává.

Svoji zkušenost popisuje i paní Eva, která na svou diagnózu čekala po objevení nálezu dlouhé měsíce. V roce 2023 jí bylo 68 let a praktická lékařka ji poslala na sonografii břicha. Na vyšetření se dostala až po měsíci. „Lékaři našli pěticentimetrovou uzlinu v dutině břišní. Další sono pak potvrdilo zvětšené uzliny i na krku a v podpaží. Řekli mi, že musím na PET/CT vyšetření. Ale termín jsem dostala až na 25. září – víc než čtyři měsíce od prvního nálezu,“ popisuje.

Mezitím, v červenci, jí odebrali vzorek z uzliny na krku. „Na výsledek histologie jsem čekala celý měsíc. Řekli mi, že je to kvůli prázdninovému provozu laboratoře. Když zpráva konečně přišla, nebylo v ní nic jasného, jen ‚nespecifické změny‘ a doporučení na další vyšetření,“ líčí Eva.

PET/CT na konci září pak potvrdilo rozsáhlý nález – uzliny byly postižené od krku přes hrudník až po třísla. Ani tím to ale neskončilo. „Na další biopsii, tentokrát v mezihrudí, jsem šla až 23. listopadu, dva měsíce po PET/CT,“ říká.

Neexistuje žádný specifický preventivní „screening“ rakoviny lymfatických uzlin. Diagnostika tohoto onemocnění tedy spočívá v rozpoznání příznaků a následném fyzikálním vyšetření, krevních testech a zobrazovacích metodách.

Operace poté proběhla pod vedením doktora, který jí po zákroku řekl, že jde o lymfom a bude následovat chemoterapie. Jenže přesná diagnóza stále nepřicházela ani v prosinci 2023. „Výsledek biopsie nebyl hotový ani po měsíci. Když jsme s rodinou volali do nemocnice, pořád dokola nám jen říkali: ‚Zavolejte si za dva dny.‘ Vzorky prý putovaly k posouzení mezi nemocnicemi. A já pořád čekala,“ vzpomíná Eva. „Od dubna 2023, kdy mi poprvé našli uzlinu, se vlastně nic zásadního neposunulo. Jen jsem čekala na výsledky a termíny. A přitom jsem měla podezření na rakovinu,“ vzpomíná.

Nakonec se do celé věci vložil známý, který pomohl proces urychlit. „A najednou šlo všechno ráz naráz – vyšetření do týdne, diagnóza během jednoho měsíce,“ popisuje Eva. Ukázalo se, že má Hodgkinův lymfom ve třetím stadiu, zasahující od krku až po třísla. Krátce poté začala s chemoterapií. „Člověk bez známých často nemá jinou možnost než čekat a věřit, že doktoři říkají pravdu, když tvrdí, že prostě dřívější termín není,“ dodává Eva.