Článek
„Za více než rok od úmrtí mého otce jsem neobdržel jedinou omluvu,“ říká Radek Boček.
Jeho tatínek zemřel loni v červnu na oddělení následné péče v Mnichově Hradišti, které spadá pod Klaudiánovu nemocnici v Mladé Boleslavi. Rodina byla přesvědčená, že péče o pacienta nebyla v pořádku a krátce po jeho smrti proto podala oficiální stížnost ke krajskému úřadu.
Úřední kontrola dala pozůstalým za pravdu. Nezávislý znalecký posudek potvrdil, že postup lékařů vykazoval nedostatky. Péče podle něj nebyla poskytnuta tzv. lege artis, tedy na náležité odborné úrovni.
Vedení nemocnice přiznává „dílčí nedostatky“ a popisuje několik nápravných opatření. K omluvě se však podle rodiny neodhodlalo ani poté, co závěry úřadu pochybení lékařů konstatovaly. A žádost pozůstalých o mimosoudní odškodnění zamítlo.
„Odborník oslovený krajem konstatoval pochybení při péči o pacienta. Tato skutečnost sama o sobě nezakládá nárok pozůstalých na náhradu újmy. K jeho vzniku musí být splněny i další zákonné předpoklady, zejména příčinná souvislost mezi pochybením a újmou,“ reagovala mluvčí nemocnice Jana Petrová.
„Nelíbila se mi péče“
Otec Radka Bočka se do Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi dostal po úrazu hlavy v květnu 2025. Nejprve ho hospitalizovali na neurologii, po týdnu jej převezli do zhruba patnáct kilometrů vzdáleného Mnichova Hradiště, kde se nachází oddělení následné péče. Tam po třech týdnech zemřel.
Radek Boček popisuje, že blízcí měli k péči výhrady už během hospitalizace. „Táta hrozně rychle zhubl, nebyl schopný polykat normální potravu. Chtěl jsem, aby do dekurzů (základní součást zdravotnické dokumentace, pozn. red.) přidali umělou výživu. Upozorňoval jsem na to, ale nic se nedělo. Nelíbila se mi ta péče,“ říká s tím, že některé výtky rodiny se týkaly také údajně chybějících vyšetření.
Zdravotní stav jeho otce se zhoršoval, do měsíce od první hospitalizace zemřel. Krátce poté se kvůli dřívějším pochybnostem rodina rozhodla stěžovat si oficiální cestou a požádala také o pitvu.
Nemocnice pochybení nejprve odmítla. „Postup ošetřujícího zdravotnického personálu naší nemocnice (…) byl správný a nedošlo k zanedbání péče. Vašemu otci byla poskytnuta veškerá dostupná péče. Bohužel i přes tuto péči se nepodařilo nepříznivý vývoj jeho zdravotního stavu zvrátit,“ napsala loni v červenci, tedy zhruba měsíc po úmrtí pacienta, nemocniční ombudsmanka Jana Truksová.
Jenže Středočeský kraj, který stížnosti řeší a je zároveň jediným akcionářem nemocnice, to viděl jinak. Případ nechal posoudit nezávislou znalkyní, která pochybení potvrdila. Úřad proto stížnost uzavřel jako důvodnou.
„Z prostudované zdravotnické dokumentace a popsané chronologie případu došla primářka (znalkyně, pozn. red.) k názoru, že léčba pana Jana Bočka na Oddělení následné péče Mnichovo Hradiště nebyla vedena lege artis,“ stojí v sedmistránkové odpovědi kraje na stížnost. Tento dokument, stejně jako znalecký posudek i zdravotní dokumentaci z doby hospitalizace pacienta, má redakce k dispozici.
Podezření z porušení zákona
Znalkyně poukázala hned na několik pochybení. Pacient měl být podle ní kvůli zhoršujícímu se stavu včas přeložen na akutní lůžko, které by mu zajistilo odpovídající diagnostiku a léčbu.
„Detašované pracoviště následné péče, které není topograficky součástí nemocnice, nemusí disponovat plným spektrem diagnostických a terapeutických možností. V tomto kontextu se jeví otázkou, zda byla zajištěna optimální návaznost a dostupnost akutní péče,“ stojí v dokumentu.
Autorka posudku se pozastavila také nad tím, že lékaři pacientovi s diabetem podávali kortikoidy: „Z kontrolního nálezu na nativním CT mozku nevyplývá, že by došlo k progresi krvácení nebo k edému mozku, který by zdůvodňoval podání kortikoidů jako protiotokové léčby.“
Během hospitalizace navíc nikdo neprovedl rentgen plic ani jiné vyšetření, které by odhalilo akutní hnisavou bronchopneumonii – právě ta přitom byla podle pitvy příčinou úmrtí.
Posudek upozorňuje i na nedostatečné sledování pacienta a závažné nedostatky ve vedení dokumentace. Chyběly v ní například záznamy o saturaci kyslíkem či příjmu tekutin a stravy, jiné informace personál dopisoval ručně. „Zdravotnická dokumentace pana Bočka obsahuje mnohdy pravděpodobně zkopírované záznamy, což samozřejmě může vyvolat u stěžovatele pochybnosti o pravdivosti informací uvedených ve zdravotnické dokumentaci,“ píše se dále ve zprávě.
Krajský úřad proto rozhodl o uložení nápravných opatření nemocnici a zahájil řízení pro podezření z porušení zákonné povinnosti při vedení zdravotnické dokumentace.
Spor zamíří k soudu
Nemocnice výtky uznává jen částečně. „Středočeský kraj v rámci šetření podané stížnosti upozornil na dílčí nedostatky a vyzval k jejich nápravě. Šlo o nedostatky při vedení zdravotnické dokumentace (málo podrobné nebo opakující se záznamy) a o nedostatečnou spolupráci mezi Oddělením následné péče a Interním oddělením,“ napsala mluvčí zařízení Jana Petrová.
Doplnila, že nemocnice již proškolila personál v řádném vedení zdravotnické dokumentace a kontrolu mají napříště zajišťovat interní audity. Od letošního února má navíc oddělení následné péče nového vedoucího lékaře, který má za úkol úžeji propojit chod s interním oddělením a zajistit tak lepší kontinuitu péče. Podle Jany Petrové však tato personální změna s vyšetřovaným případem přímo nesouvisí a je součástí širší reorganizace.
Žádost o odškodné ve výši 3,3 milionu korun ale nemocnice zamítla. Požadavek rodiny na mimosoudní vyrovnání postoupila své pojišťovně, ta ho však nepřiznala. „Na základě posouzení těchto podkladů pojistitel uvedl, že neshledal dostatečné podklady pro závěr o vzniku odpovědnosti nemocnice za úmrtí vašeho otce a s tím související vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy,“ stojí ve zdůvodnění nemocnice tohoto zamítnutí.
„Samotné zjištění pochybení v rámci stížnostního řízení automaticky nezakládá nárok na náhradu újmy. O těchto otázkách v případě sporu rozhodují soudy,“ upřesňuje mluvčí Středočeského kraje Jana Pancířová.
Stížnosti jsou podle ní v zařízení výjimečné. „Krajský úřad vede evidenci stížností za posledních deset let, za toto období eviduje jednu stížnost týkající se poskytování zdravotních služeb na pracovišti ONP Mnichovo Hradiště Oblastní nemocnice Mladá Boleslav,“ dodává.
Radek Boček doplňuje, že možnost bránit se soudně rodina hodlá využít.
„Nikdo se mnou nekomunikoval“
Rodina navíc tvrdí, že se jim nikdo za pochybení potvrzené znalcem neomluvil. Komunikaci ze strany nemocnice označuje jako velmi špatnou. „Nikdo z vedení nemocnice se mnou nekomunikoval, přestože jsem opakovaně žádal o osobní jednání s předsedou představenstva i zástupcem ředitele pro zdravotní služby. Na mé žádosti nikdy nereagovali,“ stěžuje si Boček.
Kromě ombudsmanky s ním podle jeho slov mluvil jen vedoucí právního oddělení. „Musel jsem ho k tomu vyzvat. Hovořil se mnou jen přes telefon a nikdy to nebylo tak, že by mi volal on sám, i když jsme se na tom domluvili. Nikdy neplatilo to, co jsme si řekli,“ tvrdí.
„Mně tam umřel táta. Chtěli se se mnou setkat jen kvůli nápravným opatřením. Ale nikdo se nechtěl bavit o tom, co se stalo třeba při výběru léčby. (…) Je správné, že nemocnice po prokázaných pochybeních odmítne mimosoudní vyrovnání prostřednictvím pojišťovny, neomluví se rodině a celou věc považuje za uzavřenou?“ ptá se.
Mluvčí nemocnice Jana Petrová však výtky vůči komunikaci odmítá. „Způsob a obsah komunikace vždy odpovídal tomu, jak se stěžovatel na nemocnici obrátil,“ reaguje.
„V případě stížnosti s ním komunikovala ombudsmanka nemocnice. V případě následného požadavku na finanční odškodnění s ním komunikoval právník nemocnice. Vyjádření účasti nad úmrtím otce stěžovatele bylo součástí odpovědi na podanou stížnost,“ dodává.
Ve zmíněné odpovědi nemocniční ombudsmanky, kterou má redakce k dispozici, sice lítost a upřímná soustrast skutečně vyjádřena je, k omluvě kvůli pochybení v péči však podle rodiny nikdy nedošlo.
