„Stres na vysoké je normální.“ Opomíjené duševní zdraví vysokoškoláků

S blížícím se zkouškovým obdobím narůstají u studentů vysokých škol úzkosti. Ty je ale mohou provázet celým akademickým rokem, protože tlak na ně vytváří nejen prostředí, ale i společnost.

„Takový stres vzniká na několika rovinách, student si ho pak internalizuje a stane se z něj vnitřní strašák, který ho paralyzuje nebo se kvůli němu zacyklí v problémech,“ popisuje Aneta Brunerová z neziskové organizace Nevypusť duši.

Nejde jen o studijní povinnosti, ale i vztahové problémy, přizpůsobení se životu na vysoké škole či ekonomickou zátěž. 

Ve studii zveřejněné v dubnu 14 procent studentů uvedlo, že se jejich duševní zdraví zhoršilo na začátku pandemie a od té doby se necítí lépe. Podle italského výzkumu pak lockdown zhoršil psychické problémy především u studentů bez stanovené psychopatologické diagnózy.

„S nástupem na vysokou jsem začala mít úzkosti a přes zkouškové se to jen zhoršovalo. Měla jsem i panické ataky,“ svěřuje se studentka prvního ročníku magisterského studia na žurnalistice.

Teprve ve druhém ročníku bakalářského studia se rozhodla navštívit terapeuta, který jí doporučil péči psychiatra.

„Dlouho jsem se odhodlávala, ale nakonec to byla asi dobrá volba. Abych to opravdu začala řešit, mě přesvědčily tiky, které mě začaly obtěžovat. Ještě donedávna jsem brala antidepresiva,“ popisuje svůj příběh. Momentálně intenzivně dochází na terapie, antidepresiva ani antipsychotika už ale nebere.

Zkušenosti s úzkostí a nespavostí popisuje také studentka psychologie na pražské filozofické fakultě. „Má to víc příčin, ale jednou z nich jsou školní deadliny a množství toho, co musím udržet v hlavě a zvládnout,“ vysvětluje.

Také vnímá tlak okolí na to, že studuje právě obor psychologie. „Už jsem párkrát slyšela, že jsem přece studentka psychologie a když to nezvládám teď, jak to mám zvládat, až budu opravdu pracovat,“ líčí.

„Chci studovat psychologii, abych mohla pomáhat lidem řešit jejich problémy, ale to ještě neznamená, že nebudu mít vlastní. Ty ze mě přece nedělají nevhodného kandidáta na psychologa,“ je přesvědčena.

Podle webu Nevypusť duši potíže, jako je například syndrom vyhoření, zažije u některých oborů až 40 % studentů a studentek. „To může vést k tomu, že ve třetím ročníku prostě skončí a školu nedokončí,“ tvrdí Brunerová.

Podle ní však Česko potřebuje více odborníků, jako jsou psychiatři a psychologové, proto je důležité, aby právě studenti těchto oborů školu dokončili.

Souhlasí s tím, že tlak na vysokoškoláky je velký. Okolí navíc podle ní problémy studentů často zlehčuje či bere jejich duševní zdraví na lehkou váhu.

„Mám pocit, že nemám nárok si na cokoliv stěžovat, protože se mi nic neděje. Už jsem slyšela věty typu ‚Ty seš jako na vysoký? Počkej, až budeš v práci, to je teprve reálný život. To tě semele‘,“ přiznává studentka psychologie.

Vysoké školy sice mají poradenská centra, ale informace o jejich existenci jsou jen těžko dohledatelné.

„Také pořád panuje stigma ohledně říkání si o pomoc. To se sice začíná měnit, ale stále si spousta mladých o pomoc vůbec neřekne, protože svůj problém považují za méněcenný,“ podotýká Brunerová.

„Vysokoškolské studium je sice stres, ale neměl by to být neúnosný stres. Stále totiž existuje narativ, že by všichni měli být silní, a kdo studium nezvládne, je slaboch,“ doplňuje.

Ani podle zahraničních výzkumů studenti nijak často nevyhledávají podporu ze strany svých univerzit. Také jich velice málo ví o možnostech, kam se v případě problémů obrátit v rámci vysoké školy.

Proto programy neziskové organizace Nevypusť duši kombinují osvětu, snaží se o destigmatizaci, poskytují praktické rady a typy. „Jde nám o to, aby se vědělo, kam se člověk může obrátit, když mu není dobře. Kdy je správný čas obrátit se na psychologa či psychiatra, jaké existují jiné možnosti péče. Nechceme diskreditovat jejich zážitky a tím, že o tom budeme mluvit, chceme vytvořit prostředí, ve kterém se dá mluvit,“ uzavírá Brunerová.