Svět zažil historický květen. Extrémních jevů přibude, předpovídá expert

Průměrná teplota celosvětově dosáhla v květnu téměř 16 stupňů Celsia, což je zhruba o půl stupně víc, než je průměr mezi roky 1991 až 2020. Podle dat evropské klimatické služby Copernicus šlo o druhý nejteplejší květen v historii měření.

V Česku to ale vypadalo jinak. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byl květen o 1,6 až 1,9 stupně chladnější, než je běžné, a patřil k nejstudenějším za poslední dekádu.

Podle bioklimatologa Miroslava Trnky za to mohou specifické cirkulační podmínky, které zasáhly velkou část střední Evropy. Tento fakt podle něj však nevyvrací globální oteplování. „Globální oteplování neznamená, že už nebudeme zažívat studené extrémy. Ty se sice budou vyskytovat méně často, ale stále mohou nastat a to na napáchání škod bohatě stačí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak si vysvětlujete paradox, že letošní květen byl podle Copernicusu druhý nejteplejší v historii měření, zatímco v Česku podle ČHMÚ byl skoro o dva stupně chladnější, než je obvyklé?

Máme tu globálně rostoucí koncentraci skleníkových plynů, které přispívají k celkovému oteplování planety, a ty letos opět prokázaly svoji sílu. Vedle toho ale existují lokální anomálie, které jsou dané konkrétními cirkulačními vzorci v atmosféře. V tomto případě jsme měli relativně chladnou anomálii v oblasti střední Evropy od jižního Balkánu až po jižní Skandinávii a od Jutského poloostrova po východní hranici Ukrajiny a Běloruska.

Na jednu stranu střední Evropa vykazovala v květnu spolu s Indií výrazně chladnější počasí, ale zároveň byla globální průměrná teplota druhá nejvyšší v historii měření. Je to typický příklad zdánlivého nesouladu chování atmosféry, ale musíme chápat, že odlišnost je dána měřítkem. To ale nijak nepopírá probíhající klimatickou změnu. I v české teplotní řadě vidíme jasný dlouhodobý oteplující trend. Tento chladnější květen se do ní sice promítne, ale zároveň bude vytvářet větší kontrast pro srovnání v následujících letech, kdy trend k nárůstu teplot bude s pravděpodobností hraničící s jistotou i nadále pokračovat.

Takže chladnější květen neukončuje klimatické změny a globální oteplování?

Bohužel to opravdu neznamená, že by se globální oteplování zastavilo. Jenom to ukazuje, že musíme vždycky pozorně vážit, jakou anomálii bereme v úvahu a co s čím porovnáváme.

Když se podíváme na celý jarní průběh, březen a duben byly v Česku teplotně nadprůměrné, květen naopak chladný.

Měli jsme dva mimořádně teplé měsíce a jeden, který byl teplotně pod normálem. V součtu bylo celé jaro o něco teplejší, než odpovídá průměru posledních 30 let. Přesto se z pohledu běžného člověka mohlo zdát výrazně chladnější, než na co jsme zvyklí.

Na tomto příkladu můžeme krásně vidět rozdíl v tom, jak vnímáme počasí dnes a jak jej vnímali naši předkové. V období mezi lety 1961 až 1990 by byl letošní květen považován za teplotně průměrný. Nyní, kdy byl zhruba o 1,5 až 1,9 stupně chladnější oproti současnému normálu (1991-2020), je vnímán jako výrazně podprůměrný.

Tyto teplotní výkyvy mezi měsíci jsou tedy součástí změny klimatu, nebo jde o běžné jevy?

Klimatická změna nepřináší jen změny v průměrné teplotě, ale i v dalších parametrech. Očekáváme například nárůst extrémních jevů, tropických dnů s teplotami nad 30 stupňů nebo takzvaných horkých vln, tedy období s trvale vysokými teplotami, které jsou pro člověka nekomfortní až nebezpečné.

Zároveň ale globální oteplování neznamená, že už nebudeme zažívat studené extrémy. Ty se sice budou vyskytovat méně často, ale stále mohou nastat a to na napáchání škod bohatě stačí. Modely ukazují rostoucí variabilitu teplot, tedy větší rozptyl mezi teplotními extrémy. Můžeme tak zažít rekordně teplá období, týdny, měsíce nebo celé roky, ale zároveň se mohou vyskytnout i výjimečně chladné epizody. A to i uprostřed dlouhodobého oteplujícího trendu.

V květnu jsme u nás zažili i mrazivé noci, a to až do poloviny měsíce. Je to v tomto období ještě běžné, nebo už spíše výjimečné?

Je to určitě dané tím, že obecně byly teploty nižší než obvykle. Měli jsme chladné noci, často bez větší oblačnosti a bez větru, což přispívalo k formování přízemních mrazů a obecně, v kontextu měnícího se klimatu, roste riziko, že mráz zasáhne bujně rostoucí vegetaci.

Na jedné straně se totiž začátek vegetační sezóny posouvá do časnější části roku. Na druhé straně se nemění délka noci. Když máme teplý začátek jara jako letos a potom přijde teplotně podprůměrný květen, roste pravděpodobnost, že teploty klesnou k nule nebo i pod ni. To pak může způsobit škody, které by dříve nenastaly, protože rostliny by ještě nebyly v tak vyspělé fázi.

Typickým příkladem je kukuřice, která se dříve vysévala až v polovině května právě kvůli riziku mrazů. Dnes se seje podstatně dříve hlavně proto, abychom využili jarní vláhu. Pokud ale přijdou květnové mrazy, tak je kukuřice jako tropická plodina velmi špatně snáší. To je příklad situace, kdy může být jaro teplotně nadprůměrné, ale zároveň dojde k poškození mrazem. A ještě k tomu můžeme mít subjektivní pocit, že celé jaro bylo studené, protože si nejvíce pamatujeme poslední měsíc, tedy chladnější květen, i když podle dat to tak není.

Co můžeme očekávat ve zbytku června? A jaké jsou vůbec výhledy na celé léto?

Bylo by skvělé, kdybychom dokázali odhadovat počasí měsíc dopředu. Jenže bohužel vidíme počasí řádově na maximálně jeden a půl týdne. Pořád platí, že předpověď na druhý den je velmi spolehlivá, do tří dnů se obvykle zásadně nemýlí, pokud jde o teploty a charakter počasí, a i na pět dní je poměrně spolehlivá, pro území velikosti České republiky dokonce i s ohledem na regionální rozdíly.

Bohužel dlouhodobé předpovědi na příští měsíc mají jen orientační charakter. Aktuální výhledy naznačují, že bychom se v červnu měli teplotně pomalu vracet k normálním hodnotám, případně k lehce chladnějšímu průběhu počasí. Co se týče srážek, očekává se, že budou zhruba odpovídat dlouhodobému průměru.

V příštím týdnu očekáváme určitý návrat deficitu půdní vláhy, který v posledních týdnech deště výrazně zmírnily, což je dobrá zpráva. Na druhou stranu předpověď na delší období se meteorologům ve střední Evropě z různých objektivních důvodů nedaří. Nemůžeme se spolehnout na výraznou cykličnost nebo stabilní charakter počasí. Obzvlášť v letních měsících je počasí velmi nestabilní a bude hodně záležet na vývoji cirkulačních poměrů.

Je pravděpodobné, že i příští květen přinese podobné počasí jako letos?

Je mimo naše možnosti odhadnout, jak bude vypadat květen v příštím roce. Obecně však platí, že globálně očekáváme spíše nárůst teplot než pokles. Je pravděpodobnější, že květen 2026 bude teplejší než průměr za posledních 30 let. A není vyloučeno, že může být dokonce teplejší než dosavadní teplotní rekord.

To ale neznamená, že každým rokem bude všechno zákonitě teplejší. Do vývoje promlouvá přirozená variabilita klimatu, která někdy na několik let dokáže zakrýt dlouhodobý oteplující trend. To jsme viděli například mezi lety 1999 a 2009, kdy se zdálo, že globální teplota roste jen velmi mírně nebo dokonce stagnuje. V té době se objevovaly i pochybnosti, nikoliv mezi klimatology, ale například ve veřejné debatě nebo v médiích, o tom, jestli klimatická změna ještě vůbec probíhá.

Ukázalo se ale, že šlo o přirozený projev víceleté klimatické variability, se kterou musíme počítat. A musíme si zvyknout, že ačkoliv probíhá klimatická změna a jsme v dlouhodobém oteplujícím trendu, neznamená to, že každý další měsíc bude automaticky teplejší než ten předchozí. Nemusíme také každý rok překonat nějaký teplotní rekord, aby změna klimatu probíhala.