Článek
České školy jsou vůči ukrajinským žákům vstřícné, často jim ale z kapacitních důvodů nedokážou poskytnout dostatečné znalosti češtiny. Ve své studii na to upozorňuje tým odborníků z Národního institutu SYRI, který se zabývá socioekonomickými nerovnostmi a systémovými riziky.
Právě nedostatečná jazyková vybavenost je jedním z důvodů, proč se ukrajinské děti v kolektivu hůře adaptují.
„Když dítě přijde do školy, bylo by dobré, aby se v co nejkratším horizontu dostalo alespoň na komunikativní úroveň češtiny, a pokud možno i na úroveň blížící se úrovni českých žáků. K tomu by ale bylo potřeba intenzivní výuky češtiny, kterou jsou české školy schopny zajistit jen v omezené míře,“ vysvětlila pro Seznam Zprávy vedoucí výzkumné skupiny Klára Šeďová.
Pozice učitele češtiny jako cizího jazyka však na tuzemských školách často chybí, ty tak tyto pedagogy musejí suplovat z vlastních personálních kapacit. Výuky se ujali učitelé českého jazyka, kteří se běžně zaměřují například na českou literaturu a s výukou cizinců nemají zkušenost.
V jiných případech nově příchozím žákům pomáhají ukrajinské asistentky, které sice rozumějí ukrajinštině, často ale nemají pedagogické vzdělání.
Mezery v systému
Na podobnou situaci ale podle Šeďové nešlo reagovat efektivněji. „Například na pedagogických fakultách nebo v pregraduální přípravě se otázkám vzdělávání cizinců věnuje jen velmi málo prostoru a specializace učitele češtiny jako cizího jazyka víceméně nemáme,“ doplnila.
Podle informací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) by měli zahraniční žáky učit češtinu kvalifikovaní pedagogové, ideálně se zkušenostmi se vzděláváním cizinců. Může se jednat jak o učitele prvního stupně, tak právě o učitele českého nebo cizího jazyka.
Zároveň by bylo dobré, kdyby absolvovali vzdělávací program pro učitele češtiny jako druhého jazyka. „Akreditujeme vzdělávací programy pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, kde se jedná o dlouhodobější i krátkodobější kurzy nabízené zejména Národním pedagogickým institutem ČR, ale také vysokými školami a dalšími organizacemi,“ uvedla mluvčí ministerstva Aneta Lednová.
Obor učitelství češtiny jako druhého jazyka má v nabídce Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, která se zaměřuje na střední školy. Masarykova univerzita pak nabízí navazující magisterský obor Učitelství českého jazyka a literatury pro základní školy a se specializací na žáky s odlišným mateřským jazykem.
V rámci celoživotního vzdělávání je možné se češtině pro cizince věnovat na Západočeské univerzitě v Plzni či Jihočeské univerzitě.
Kvalifikaci pro výuku žáků s odlišným mateřským jazykem si mohou pedagogové zvýšit i v kurzech, které pořádá například obecně prospěšná společnost META.
Doposud však chybí systémové zahrnutí oboru do vysokoškolského vzdělávacího systému. „Nikdo pedagogickým fakultám neřekl, že je potřeba akreditovat obory jako čeština pro cizince nebo čeština jako cizí jazyk, a ony samy to taky neiniciovaly. Potřebujeme specialisty, kteří umí češtinu zprostředkovat jako cizí jazyk. To neumí a ani nemůže umět někdo, kdo vystudoval učitelství češtiny,“ řekla Seznam Zprávám analytička Lucie Slejšková ze vzdělávací instituce EDUin.
Problém nedostatku učitelů má vliv na znalosti češtiny ukrajinských žáků a jejich další uplatnění v případě, že se rozhodnou v České republice zůstat. Už nyní se to projevuje v úspěšnosti přijetí na střední školy.
„Drtivá většina dětí, které se nedostávají na střední školy, jsou Ukrajinci. A ten důvod určitě není IQ, znalosti nebo schopnosti, je to jednoznačně problém jazykové nevybavenosti,“ doplnila Slejšková.
Češtináři jako záskok
Redakce Seznam Zpráv oslovila pět základních škol ve městech s vysokým počtem Ukrajinců, konkrétně v Praze, Brně, Plzni, Karlových Varech a Teplicích. Ve třech případech se školám poštěstilo sehnat specialisty, kteří se výuce češtiny jako cizího jazyka věnují.
Na základní škole Staňkova v Brně, kde ukrajinští žáci tvoří zhruba třetinu celkové kapacity, je vyučují klasičtí češtináři. „Je možné, že by to zvládali i jiní učitelé, ale je lepší, aby měli češtinu vystudovanou. Podle mě by každá učitelka měla vědět, jak pracovat s cizinci,“ tvrdí ředitelka školy Jana Hlaváčková. Ve škole podle ní dříve pracovali i učitelé se specializací na češtinu jako druhý jazyk, aktuálně je však suplují právě klasičtí češtináři.
S Hlaváčkovou se však neshoduje ředitelka teplické základní školy Na Stínadlech Irena Eisnerová. Ukrajinských dětí je na její škole 15, žádného učitele, který by učil češtinu jako druhý jazyk, ale nemají. „Nedostatek těchto učitelů vnímám jako problém, protože jsem sama češtinářka a určitě bych si netroufla učit Ukrajince. Zkrátka to neumím,“ uvedla.
Znalost češtiny je pro ukrajinské děti nutností už kvůli celkové adaptaci ve třídě. Jestliže výuka ve škole není dostatečná a rodiny na to mají kapacitu, mohou si zařídit i mimoškolní doučování.
Této možnosti využila i Tamara Korovan se svým synem. Z Ukrajiny odešli loni na jaře kvůli válce a nyní žijí v Brně. „Čeština už jde synovi i díky doučování snadno a je pro něj přirozená. Ale důležitá je i psychická stránka. Velmi náročná je pro něj samotná situace války doma a to, že tam zůstali jeho nejbližší. Jsou děti, které se rychle adaptovaly, my ne,“ vysvětlila Korovan.
Důležitým faktorem při učení jazyka a celkové adaptaci je však i čas. „I když třeba nemají přístup k úplně ideální výuce češtiny, tak jsou stále v českém prostředí a jazyk se postupně naučí,“ dodala výzkumnice Šeďová.
Ukrajinští žáci tvoří nejpočetnější skupinu cizinců v českém vzdělávacím systému. K poslednímu březnovému dni se v českých školách vzdělávalo dohromady 51 281 ukrajinských dětí. Z toho téměř 40 tisíc na základních školách a jen zhruba 3300 na středních školách.
AKTUALIZACE: Doplnili jsme informace o vzdělávacích programech.
